Katka se narodila o měsíc dřív kvůli onemocnění maminky v těhotenství, ale zprvu se všechno zdálo v pořádku. První problémy se začaly u Katky projevovat až kolem roku a půl života, kdy začínala chodit. “Chodila jsem špatně a hodně jsem padala, když mě někdo chytil za ruku nebo jsem se někde chytla, tak se mi hned vyhodila z ramene a museli jsme k doktorovi,” popsala. Lékaři jí po genetickém vyšetření diagnostikovali Ehlers- Danlos syndrom, což je vrozené onemocnění pojivové tkáně, u Katky se projevuje volnými klouby a vazy. “Nic z toho mi nezabránilo být aktivní dítě, ať už jsem měla sádru nebo ortézu, stejně jsem byla pořád venku a bylo jedno jestli na kole, in-line bruslích nebo po svých, udržet mě v klidu bylo téměř nemožné, stejně jako teď,” popsala mladá dáma.

Jako by vozíček nastačil, přišla další rána

Hodně se toho změnilo v roce 2012, kdy se ortopedům už nepodařilo zpevnit klouby na nohou dost na to, aby mohla Katka chodit. Podle původní prognózy měla Katka skončit na vozíku už ve svých pěti letech, takže i tohle byl obrovský úspěch dosažený intenzivním sportováním, kterému se věnovala.

“To, že jsem zůstala na vozíku, mě nejvíc štvalo ve sportu a samostatnosti,” popsala a dodala, že kolem sebe naštěstí měla lidi, kteří ji brali takovou, jaká je a na vozík se nedívali. “Ti, co odešli, čert s nimi, na úplném dně poznáš pravé přátele.”

Katka pak zvládla přes svoje omezení vystudovat na střední ScioŠkole pedagogické lyceum a absolvovala i praxi mezi dětmi ve školce a škole v Hrádku nad Nisou. “Největší atrakcí byl pro děti vozík, protože s tím normálně do styku moc nepřijdou. I proto si myslím, že to bylo fajn,” zavzpomínala. Teď trochu bojuje s maturitou z angličtiny, na třetí pokus jí utekla o jediný bod. “Právě mi znovu napálili léky, když jsem na ten test z angličtiny šla. Neurolog asi věděl, proč mi říkal, že tam nemám chodit,” zasmála se s trochou zklamání v hlase Katka. Čeká na vyjádření k případné výjimce, ale pravděpodobně bude muset zopakovat ročník.

Škola jí bavila, po předchozí zkušenosti na umělecké škole byla nadmíru spokojená. “Tam mě učitelka šikanovala a prosazovala názor, že lidi jako já patří na praktickou školu,” svěřila se letošní maturantka. Dál by chtěla pokračovat ve studiu v oblasti IT. “Dá se to dělat odkudkoli, z domu, z kanceláře i při cestování a člověk se tím může dost dobře zajistit, když je v tom šikovný. Vozík u toho nevadí, protože stačí počítač,” bere to prakticky.

Strach má Katka z nesamostatnosti

Čeho se nejvíc bojí? “Asi z toho, že nedokážu samostatně fungovat a zajisti se. Právě proto bych chtěla do toho IT oboru. Jsem holka, jednou budu chtít děti, aspoň jedno svoje a pak se uvidí. Byla bych ráda, kdybych mohla být soběstačná,” vysvětlila.

Zdraví Katku ale pořád dokola zrazuje. Pár dní po jejích osmnáctých narozeninách přišel další pád, začalo to potížemi s polykáním a mluvením, ale pak už nemohla ani najíst, skončila v nemocnici, kde jí museli intubovat. “Celé 3 týdny si absolutně nepamatuji, vzpomínám si až na tracheostomii a návštěvy mamky s mým asistenčním psem Maxem a kamarády,” popsala. Prognózy nebyly úplně příznivé, Katka podle nich měla zůstat neustále na kyslíku. “Nakonec jsem se ale tracheostomie zbavila,” pochlubila se.

V nemocnici v Motole jí v souvislosti s těmito potížemi diagnostikovali autoimunitní onemocnění Myasthenie Gravis. Bohužel se ale nedaří ani po operaci brzlíku dostat nemoc pod kontrolu. “Pořád jsou u mě výkyvy, ve kterých je potřeba napálit kortikoidy. Projevuje se to tím, že špatně vidím, blbě mluvím a mám problém s polykáním a dechem a silou v rukách,” popsala. “U této nemoci je bohužel riziko, a to že jakýkoliv zánět nebo přetížení mě může znovu poslat na ventilátor, ale ani to mě nezastavila a pomalu, ale jistě se znovu vracím ke sportu, lyžování, jízdě na kole nebo sjíždění vody.”

Právě sportování a adrenalinové aktivity drží Katku nad vodou a ženou kupředu. Zkoušela lyžování, pro handikepované existují tři typy sportovního vybavení na svah. “Potřebuje posílit ruce, aby mohla pokračovat,” zjistila. Chtěla by zkusit tandemový seskok a už byla jachtařit. “Byla jsem na jachtě několikrát a vždy to stojí za to! Lodě jsou upravené na ruční řízení a je tu super odpočinek. Dá to trošku zabrat, musíte pochopit kdy které lanko povolit nebo přitáhnout. Naštěstí se s tím nemůžete převrátit. Sice jsem občas měla přesně opačný pocit, ale opravdu se zatím nikdy nikdo nepřevrhnul,” zasmála se.

Na kole ujede i sto kilometrů, ale dá to zabrat

Spoustu aktivit, sportů a výletů na handbiku podniká s pražským Sportovním klubem vozíčkářů. “Zažila jsem plno zážitku a najela hodně kilometrů. Jsme skvělá parta a vždy to stojí za to. Už se těším na léto, protože jsem přihlášená na další akce, a to jak na vodu, tak i na kola,” řekla Katka. Na kole zvládne podle svých slov na jednu baterii ujet i sto kilometrů. I tak se ale docela nadře. “Baterka nefunguje, pokud já nešlapu. Opravdu to jenom dopomáhá do kopců, to bych samotná neutáhla,” vysvětlila Katka. Když vyráží z domova, můžete jí potkat třeba kolem Kristýny.

Teď se nejvíc těší na expedici na kolech, na vodě a v horách v Rakousku a Itálii. Pořádají jí studenti Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci s Centrem APA a finance se snaží dát dohromady prostřednictvím dárců ve sbírce na Donio.cz. “Budou to pro mě nové zážitky, nové věci, které jsem ještě nezažila, jako je lezení v horách a ferraty,” popsala.

Jejím velkým snem je pak paralympiáda ve střelbě, konat se bude za pět let. “Na tom teď s trenérem dřeme,” dodala.

Aby mohla pokračovat ve svém aktivním životě, potřebuje Katka Sasáková občas trochu pomoct, hlavně finančně. V osmnácti letech založila web, na kterém píše o svém životě a o fungování se zdravotním omezením. “Chci ukázat, že život na vozíku nemusí znamenat konec. Někdy je to těžké, jindy zase komické,” myslí si.

Život sportovce něco stojí, zvlášť toho na vozíčku

Právě prostřednictvím webu a sociálních sítí píše, co jí zrovna v tu chvíli chybí a k čemu peníze vybrané ve sbírkách nebo na transparentní účet potřebuje. Třeba hodina asistence vyjde na 130 korun. “Bez asistence se neobejdu, využívám ji na přesuny, podání věci, obléknutí, vycévkování, když mi to nejde a vlastně ke všemu. Asistenci mi dělá převážně mamka, ale síly jí ubývají, chodí do práce a taky si potřebujeme občas odpočinout jedna od druhé,” vysvětlila.

Nemalou položkou v rozsahu 70 až 100 tisíc jsou neurologické rehabilitace, které Katce pomohou zpevnit trup, který po operacích a narkózách nedokáže udržet. “Díky těmto rehabilitacím je šance, že mi zmírnil spazmy a posílí trup a já nebudu muset být tolik zafixovaná ve vozíku a budu moci sedět i jinde než v něm. Třeba na gauči,” popsala bojovnice Katka. Kromě toho by se Katce teď aktuálně hodila úprava vozíku pro správný sed.

Skládá se to ale po stokorunových položkách. “Transparentní účet dlouho stagnoval, teď jsem ale udělala nový letáček s QR kódem na poslání sto koruny a trochu se poštěstilo. Většinou to ale lidi jenom olajkujou a nepošlou nic,” dodala Katka trochu zklamaně.

close Katka Sasáková z Liberce. info Zdroj: Archiv Kateřiny Sasákoé zoom_in Katka Sasáková z Liberce.

“Teď se objednávala speciální pláštěnka, aby mi nepromokly nohy, když jdu někam v dešti a ta stála pět tisíc. Jenom proto, že ji zavážu pod nohama a zakryje mě od pasu dolů. Ale protože je pro vozíčkáře, tak to napálí,” rozčílila se trochu Katka.

Víc o možnostech přispívat píše u sebe na webu.

Mohlo by vás zajímat: Liberecká značka Visu mění cestování. Kempingové vestavby dobývají svět

Liberecká značka Visu mění cestování. | Video: Visu