„Pokud nemáte informaci, že existuje způsob, jak může umírající odejít ze života bez utrpení v kruhu svých blízkých, tak logicky nevíte, že máte právo se důstojnosti v každém okamžiku života až do jeho konce dožadovat. Jsem proto ráda, že po roce intenzivní práce nyní přichází chvíle, kdy začneme reálně pracovat na nastavení standardu, jenž bude obyvatele Libereckého kraje aktivně chránit,“ předeslala.

Halina Doležalová je předsedkyní občanského sdružení Hospic pro Liberecký kraj. Toto sdružení vešlo do obecného podvědomí svou snahou dosáhnout vybudování hospice.

„Osobně nejsem příliš ráda, když se hovoří jen o hospici. Liberecký kraj má necelých půl milionu obyvatel. V roce 2006 zemřelo 4 143 obyvatel kraje, norma pro hospicové zařízení v naší lokalitě je 25 lůžek. Již z těchto čísel jasně vyplývá, že poslání hospice je mnohem rozsáhlejší, než přijmout pacienta a umožnit mu bez bolesti odejít ze života,“ zdůraznila Halina Doležalová.

Jak dále vysvětlila, systém pomoci umírajícím, jejich rodině a blízkým osobám, je zásadně rozsáhlejší problematika, než jen výstavba objektu hospice. „Základem je umožnit lidem neztratit důstojnost ve svých posledních dnech, dále sblížit umírajícího s jeho rodinou a pomoci překonat rodině nejen období, kdy jejich blízký umírá, ale i období následující, kdy musí pozůstalí zvládnou úkony, které neznají,“ popsala principy systému paliativní hospicové péče v Libereckém kraji předsedkyně občanského sdružení Halina Doležalová.

Liberecký kraj může ukázat cestu republice

„Smutný je například fakt, že přes sedmdesát procent lidí si přeje umírat doma. V praxi však mnohem větší procento lidí umírá v nemocnicích či jiných zdravotnických a sociálních zařízeních,“ podotkla.

Podle Doležalové má nyní Liberecký kraj jedinečnou a neopakovatelnou šanci vybudovat systém, který je podle zahraničních zkušeností nejen dostupný po celém území regionu, ale jak ukazuje praxe také jediný skutečně efektivní. „Představa, že všechny umírající budeme z Libereckého kraje svážet do hospice, kde budou umírat, mi přijde bezohledná, povrchní, drahá a nic neřešící. Naše sdružení pracovalo celý rok na konceptu velmi rozsáhlého projektu, který by měl v Libereckém kraji nastavit standardy vyspělé Evropy,“ uvedla Doležalová.

Optimálně je péče o umírající řešena například ve švýcarském Sant Gallenu. „Jelikož je kanton Sant Galen jako územní celek partnerskou samosprávou Libereckému kraji a existuje dohoda, že Liberecký kraj se pokusí implementovat postupy místní samosprávy v našem regionu, vyjeli jsme na pozvání kantonu zjistit, jak se zde starají o umírající spoluobčany.

K našemu velkému překvapení je v kantonu nastaven stejný mechanismus poskytování péče, jaký jsme na základě výsledků roční práce lidí z mnoho oborů předali Libereckému kraji,“ sdělila předsedkyně sdružení Hospic pro Liberecký kraj Halina Doležalová.

„Stejně jako sdružení čerpá z poznatků moderní medicíny a zkušeností lidí, kteří v Česku poslední desetiletí péči o umírající prosazují a zavádějí, také Liberecký kraj může využít zkušeností, které jsou nyní jinde uvedeny do praxe. Než v kantonu Sant Gallen došli k současnému stavu, celkem osm let postupně budovali a vymýšleli způsoby spolupráce, jak se o umírající postarat. Proto také věřím, že naše práce má smysl a Liberecký kraj jako první v republice přistoupí k profesionálnímu schématu péče o své občany,“ předeslala Halina Doležalová.

Jak je nastavena zdravotní, sociální a psychologická péče o umírající a jejich blízké ve vyspělejší části Evropy, zjišťuje sdružení kontinuálně. Starý kontinent se bohužel stává poplatný svému přízvisku také zvyšujícím se průměrným věkem obyvatelstva. Otázka koncepční péče o umírající proto není na půdě Evropského parlamentu tématem jakkoliv novým. To potvrdil jeden z mála celosvětově známých Čechů, první československý kosmonaut a nyní poslanec Evropského parlamentu Vladimír Remek.

„Evropa nebere otázku stárnutí populace na lehkou váhu. Péče o seniory a samozřejmě zajištění péče o lidi na sklonku života je velice důležitá. Vedle koncepčních kroků, které dělá Evropský parlament, je zde samospráva, která by měla podle mého názoru občana chránit a starat se o něj i v okamžiku, kdy je nejvíce bezmocný. Konec života je chvíle, kdy by neměl nikdo zůstávat bez patřičné péče a zázemí,“ komentoval svůj pohled na problematiku hospicové péče poslanec Evropského parlamentu Vladimír Remek.

Důstojnost je právo garantované Ústavou ČR

Slova poslance Evropského parlamentu potvrzuje i doporučení, které vydal Výbor ministrů Rady Evropy pro členské státy, a které ke koncepčnímu řešení problematiky vyzývá. Proč by však měl Liberecký kraj dobrovolně přistupovat k dalším starostem navíc, jež bude zavedení systému hospicové paliativní péče nesporně znamenat, podložilo sdružení nejen tímto evropským dokumentem. „Samozřejmě chápeme, že chceme po politicích poměrně složité rozhodnutí. Prakticky chceme, aby krajská samospráva dala občanovi možnost využít svého práva, které sice občan má, ale jenom o tom neví a raději to také nikdy nikdo nezdůrazňoval,“ uvedla předsedkyně sdružení.

„Když však pominu argumenty o přirozené lidskosti, je zde ústava České republiky, která řadí právo na zachování důstojnosti člověka mezi práva ústavní. Proto si také myslím, že je třeba na jedné straně úzce spolupracovat se samosprávou na vybudování absentující péče a na straně druhé je nezbytně nutné lidem v našem kraji říct, že umírání není ostuda toho, kdo umírá a zachování důstojnosti posledních dnů člověka není zoufalá prosba, ale oprávněný požadavek,“ sdělila Halina Doležalová.

(js)

Pomoc obyvatelům Liberecka začne již za několik týdnů

Liberec - Projekt občanského sdružení na pomoc umírajícím lidem počítá se svou postupnou realizací. „Prakticky není možné nyní několik let něco teoreticky připravovat a pak v den D začít vše najednou realizovat,“ vysvětlila místopředsedkyně sdružení Renata Říhová. „Mezi naše priority patří sestavit takový komplex zdravotnických a sociálních služeb, který se bude opírat o fundovanost a zkušenost pracovníků, kteří pacientům v terminální fázi života poskytují či budou poskytovat konkrétní péči,“ zdůraznila Říhová.

Vedle vzdělávacích programů a případného magisterského studia paliativní péče, o jehož vznik projekt sdružení také usiluje, je dalším nosným prvkem praktická pomoc umírajícím a jejich rodinám. „V nejbližších týdnech chceme zavést koordinační činnost při zajištění zdravotních pomůcek pro nevyléčitelně nemocné a umírající,“ prozradila jedny ze záměrů Renata Říhová.

„Navázali jsme velice konstruktivní spolupráci se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a jednáme s dalšími poskytovateli zdravotnických pomůcek o praktických postupech. Na základě tohoto jsme již dnes schopni zprostředkovat například speciální lůžka, která si rodina může zapůjčit pro své blízké domů,“ uvedla místopředsedkyně sdružení.

Jak vysvětlila, tato zdánlivě málo důležitá pomůcka je pro umírající velmi zásadní věc. Doposud však často pacienti neměli jinou šanci než utratit deseti tisíce za specializované lůžko pro nemocného nebo si jej mohli za částky v řádu tisíců zapůjčit.

„Ve spolupráci s VZP jsme sestavili pracovní postup, jak pacientům zajistit speciální lůžka, a to zcela bezplatně s čekací dobou přibližně dva pracovní dny,“ poznamenala po prvních zkušenostech s organizací této pomoci Říhová. „Nyní sestavujeme přesné pracovní postupy a zjišťujeme jasná pravidla, aby pro nemocného či jeho rodinu bylo sehnání pomůcky otázkou jednoho telefonátu. Lidem na sklonku života je dle mého názoru potřeba pomáhat, Pečující rodina pak jakoukoliv úlevu v takto nelehkém čase vždy uvítá,“ doplnila.

Část projektu oblasti poskytování zdravotnických pomůcek se opírá předně o koordinaci. Sdružení by mělo udržovat databázi podmínek a poskytovatelů, bude moci v konkrétních případech zjistit, jaké jsou pro pacienta možnosti získání pomůcek a podmínky k jejich zapůjčení a případně se sdružení také spojí s obvodním lékařem pacienta, pro kterého tato činnost sdružení může znamenat rozšíření péče.

„Tato činnost je stejně jako i další opřena o filosofii jednoho telefonátu. Rodina či pacient by neměli běhat po úřadech, lékařích, komisích a institucích a zjišťovat, na co vlastně mají právo a jak tohoto dosáhnout. Cílem je, aby po kontaktování koordinátora péče již tento měl k dispozici portfolium poskytovaných služeb v regionu, a po zjištění aktuálního stavu mohl rychle kontaktovat zpět volajícího a sdělit mu, jaké pomoci lze dosáhnout,“ poznamenala Renata Říhová.

Koordinační služby chce sdružení poskytovat bezplatně. „Obsáhnout postupně celou oblast Libereckého kraje bude vyžadovat také mzdu pro osoby, které na pozici koordinátora budou tuto práci vykonávat. V podstatě teď záleží na Libereckém kraji, jak se k věci postaví. Naším cílem je poskytovat tuto službu bezplatně a nejlépe na netarifovaném telefonním čísle zelené linky 800. Smyslem je poskytovat praktickou péči, naučit se řešit individuální požadavky pacientů a postupně sdělit veřejnosti, že v takto složitém období je koho kontaktovat. V konečném závěru by tato služba měla obsahovat komplexní koordinaci činností spojených s paliativní hospicovou péčí. Umírající pacient a jeho blízcí by se pak mohli vždy prostřednictvím telefonátu či internetu obrátit na profesionála, který jim pomůže situaci vyřešit,“ popsala Renata Říhová z občanského sdružení Hospic pro Liberecký kraj.

(lts)