Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Gustav Ginzel. Podivín, který okrášlil svět

Jizerské hory - Na pozoruhodného světoběžníka z Jizerky vzpomínal v pátek Jaromír Štětina, Aleš Jaluška i autor memoárové knihy Jan Šebelka.

29.9.2015
SDÍLEJ:

Gustav Ginzel.Foto: Foto: archiv Františka Mrvy – Muzeum Jizerka

Originál chlap. Muž s velkým srdcem. Správnej bourák. Ale především obětavý a spolehlivý kamarád, skvostný vypravěč, pábitel a bavič. Zkušený cestovatel a horolezec. Člověk s hlubokými znalostmi zejména z geografie, geologie. Neskutečný svéráz a recesista, který se stal už během svého života legendou. Tak vzpomínají v knize Podivín, který okrášlil svět na světoběžníka Gustava Ginzela jeho přátelé a kamarádi.

Z příběhů, sepsaných přímo pro vzpomínkovou knihu, rozhovorů i útržků hospodských hovorů mezi horolezci a pamětníky ji sestavil a minulý pátek v Liberci pokřtil za účasti spoluautorů novinář a spisovatel Jan Šebelka. „Poprvé jsem ho poznal ještě jako vychovatel v učňáku. Měl tam přednášku a já jen zíral, jak svým vyprávěním dokázal zaujmout těch padesát sígrů," zavzpomínal na první setkání autor.

Legenda zvaná Gustav

Během 76 let, které byly nejstaršímu z pěti dětí významného libereckého textilního podnikatele vyměřeny, navštívil Gustav Ginzel na 80 zemí všech kontinentů. Jako zkušený horolezec vedl nebo byl součástí řady horolezeckých výprav. Měl být dokonce členem tragické expedice na Huascarán, ale na poslední chvíli nedostal povolení. Říkával pak, že mu soudruzi vlastně zachránili život…

„Na výpravy se připravoval svérázně před cestou na Saharu chodil v letním parnu v několika vrstvách oblečení, na zimní trénoval tím, že ležel na lyžích do půl těla korigoval texty," popisuje ve vzpomínkách jeden z jeho nejstarších přátel, autor knihy o Jizerských horách, Miloš Nevrlý.

Proces „Celkem deset paragrafů a deset soudů jsem měl. Byl jsem zavřenej kvůli tomu, že lidi chodili ke mně a k těm ostatním ne. Ale kvůli tomu mě nemůžou zavřít, žejo. Můj první paragraf byl maření dozoru státu nad církvemi, protože jeden z mých hostů lákal druhýho hosta ke svědkům Jehovovým. Na začátku prázdnin mě zavřeli a na konci pustili. Pobuřování jsem měl, spekulaci, hanobení republiky, ohrožování mravnosti, výtržnictví jsem měl. Třeba pobuřování bylo, že jsme měli koně v místnosti. Kůň tam byl deset minut a soud o tom jednal hodinu… Jenže s tím koněm to bylo tak, že stál při Jizerský padesátce venku a bylo mínus třicet stupňů…" G. Ginzel v knize vzpomínek Podivín, který okrášlil svět. Vydal KaL.

Spartánský život se odrazil i v obrovské výdrži. V knize je popsána například historka, jak jel přejezd Krkonoš. Na start dorazil z Jizerky na vlastnoručně opravených lyžích, s nimi odjel závod, a když večer ostatní nasedali do autobusu, nazul lyže a jel ještě za tmy zpátky na Jizerku…

Hnojový dům

Legendou se stala nejen jeho svérázná postava s ostrými rysy a typickou mluvou s německým přízvukem a opepřenou ráčkováním, ale i jeho Hnojový dům na Jizerce.

„Koupil ho po válce za pár stovek od Národního výboru. Tehdejší národní správce ustájil v opuštěné chalupě krávy. Byl tam prý metr hnoje. Nebylo v lidských silách hnůj vykydat. Tak do chalupy svedl potok a „Augiášův chlév vypucoval," připomněl v knížce cestovatel, novinář a politik Jaromír Štětina, autor legendární knihy S Matyldou po Indu, který do Hnojového domu přijížděl, stejně jako třeba Pavla Jazairiová na setkávání světoběžníků.

Hnojový dům i svobodomyslná, běžnými normami nespoutaná osobnost Gustava Ginzela byla trnem v očích nejen některých spoluosadníků, jejichž „zimmerfrei" zůstávaly prázdné, zatímco v Hnojovém domě přespávalo nezřídka i padesát lidí za noc. Když se mu nedalo přišít nedovolené podnikání, protože všechny řádně zapisoval a odváděl daně, spustil se proti Gustavu Ginzelovi absurdní proces, jehož výsledkem bylo dvouměsíční vazební vězení na základě nesmyslných a pokřivených obvinění.

Spisovatel Miloš Zapletal ho v knížce přirovnává ke Kafkovu Procesu, kdyby ho ovšem ho napsal Hašek.

Například z razítka, na němž byl vyobrazen Hnojový dům s názvem v několika světových jazycích, kterými razítkoval dopisy hned vedle československé známky, vyčetl prokurátor „znevažování socialistického hospodářství". Ještě absurdnější byla historka s kocourem. Ten se nalízal prášku, kterým se práškovaly Jizerky a umřel. Gustav mu vyrobil parte, na nějž někdo přikreslil práškovací letadlo se znaky vojenského letectva. „Pochopitelně, že se informace neznámého udavače chopil prokurátor a označil kocourovo parte za „znevažování obranyschopnosti Československé lidové armády". Soud začal památnou větou: Čtení posudků: Věc: Kocour Mikeš, úmrtí. Řvali jsme smíchy a soudce nás chtěl nechat vyvést," popisuje Jaroslav Štětina.

K smíchu to však nebylo. „Soudce, odpudivý arogantní komunistický tlusťoch obvinil Gustava z tak neuvěřitelných, vylhaných a svinsky překroucených věcí, že mně bylo mdlo," popsal ve vzpomínkách Miloslav Nevrlý. Napsal odvolání, ale jablonecký soud mu přesto přišil 28. února 1983, v den jeho jednapadesátých narozenin, deset měsíců natvrdo! Jeho přátelé napsali tehdy dopis Lubomíru Štrougalovi, který měl a má také chalupu na Jizerce. Ten se sice v oficiální odpovědi odkázal na nezávislost socialistického soudnictví, nicméně u Krajského soudu v Ústí nad Labem byl Gustav Ginzel zproštěn obžaloby a soud se spokojil s několikatýdenním vězením, které si už odseděl ve vazbě.

„Poprvé mě napadlo napsat o Gustavu Ginzelovi asi tak před pěti lety. Pokaždé jsem si ale řekl, že už to určitě někdo udělal. Jenže neudělal… To, že ten nápad nebyl marný, se ukázalo v okamžiku, kdy jsem začal pátrat po jeho kamarádech a známých. Sotva jsem je začal kontaktovat, hned se sami hlásili další. A doufám, že se ještě další přihlásí…" Jan Šebelka, autor (jakub.sebelka@volny.cz)

Spolu s požárem Hnojového domu v roce 1995, který do základů shořel během Ginzelovy cesty po Austrálii, to byl podle jeho přátel jeden z okamžiků, který odolného a tvrdého horala připravili nejen o zdraví, ale i duši extroverta a pábitele s nálepkou podivína.

Přívaly hořké srandy

Své podivínství si vysloužil poněkud svérázným způsobem života. Například se holil tak, že vousy vytrhával kombinačkami, místo toaletního papíru používal travnatý břeh, o kterémžto způsobu očisty tvrdil, že je to antihemeroidový záchod. Zvláště když trochu namrzlo. Pověstná byla i jeho šetrnost, ta však vycházela z krušných poválečných let, kdy nadaný Gustav místo studií živil jako textilní dělník své rodiče, prarodiče a podporoval i své sourozence, aby mohli vystudovat. Ginzelovi po válce jako Němci přišli o veškerý majetek. Hlad a nouze ho naučili, že nikdy nevyhodil žádné jídlo a oblečení nosil do roztrhání.

„Říkalo se o něm také, že dovede každého oblafnout. To si ale nedovedu představit, byl to člověk, který nikdy nikoho nezarmoutil. Navíc to měl fantasticky srovnané v hlavě. Byla to tak čistá duše, že kdo ho nepoznal, nedokáže pochopit," charakterizoval Ginzela farář Aleš Jaluška.

Knížka, do které přispěly svými vzpomínkami i fotografiemi na dvě desítky osobností, mezi zmiňovanými také například Mnislav Zelený Atapana, který s ním putoval po Amazonii, fotograf Siegfried Weiss nebo horolezec a farář Aleš Jaluška, není rozhodně žádným sentimentálním příběhem. Nejlépe ji vystihuje věta Jaromíra Štětiny: „Přívaly hořké srandy. Jde o název kapitoly, v níž říká: Hnojový dům byl místo úlevy. Absurdní místo v absurdním světě." A farář Jaluška, který se ujal křtu, vyslal knihu ke čtenářům se slovy: „Gustav byl požehnáním pro lidi, kteří ho znali, ať je knížka požehnáním pro ty, co ji budou číst."

GUSTAV GINZEL

Narodil se 28. 2. 1932 v Liberci, jako nejstarší syn významného libereckého textilního podnikatele, po kterém také dostal jméno. Rodina, jejíž tkalcovské kořeny sahaly až do 17. století, žila v Matoušově ulici v Liberci. Měl ještě pět mladších sourozenců. Po válce o všechno přišli, rodina však byla ušetřena odsunu, neboť otec byl vysoce ceněný textilní odborník. Mladý Gustav živil podle vyprávění po válce celou rodinu z platu textilního dělníka. A to tak dlouho, dokud jeho sourozenci nemohli vystudovat. Pak skončil a koupil na Jizerce polorozpadlou roubenku s půl metrem kravského hnoje po ustájených zvířatech. Odtud název Hnojový dům neboli Misthaus., který proměnil ve svéráznou ubytovnu. V roce 1995 do základu vyhořel. Gustav Ginzel jej s pomocí přátel znovu vystavěl, ale s původním domem zmizel prý i jeho duch. Časem se odstěhoval k bratrovi do Jablonce nad Nisou a později ke svým sestrám do Německa, kde 28. 11. 2008 zemřel. Prostý hrob s nápisem Familie Ginzel najdete na horském hřbitůvku v Rudolfově.

Autor: Jana Švecová

29.9.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Peníze. Ilustrační fotografie.

ANKETA: Měla by existovat možnost posílat část sociálního pojištění na rodiče?

Policie. Ilustrační foto.

V libereckém podniku pracovalo na černo přes dvacet cizinců

ANKETA: Měla by příští vláda umožnit zdravotní nadstandardy?

Liberecký kraj - Dvacet zásadních otázek položil Deník hlavním volebním tvářím devíti stran v Libereckém kraji. Jejich odpovědi vám mohou pomoci při rozhodování, koho budete volit. Sami si také můžete v naši anketě postupně odpovědět na všechny tyto otázky. 

Lékárníci se připojili ke středeční stávce lékařů

Ke středeční stávce praktických lékařů se připojili také magistři, sice jen krátce, ale byli jednotní.

Na státní svátek se zájemcům otevře radnice

Liberec – O státním svátku 28. října mohou zájemci nahlédnout do reprezentačních prostor historické budovy radnice a vystoupit na věž s průvodcem každou půlhodinu v době od 9 do 14 hodin. 

ANKETA: Měli by otcové povinně čerpat část rodičovské dovolené?

Liberecký kraj - Dvacet zásadních otázek položil Deník hlavním volebním tvářím devíti stran v Libereckém kraji. Jejich odpovědi vám mohou pomoci při rozhodování, koho budete volit. Sami si také můžete v naši anketě postupně odpovědět na všechny tyto otázky. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení