Jeden z předmětů je ke spatření v muzejní expozici Liberecké fragmenty. „Je jím dřevěná truhla, kterou měl Gustav Ginzel připravenou pro poválečný odsun, ke kterému nakonec nedošlo díky odbornosti jeho otce v textilním průmyslu,“ uvedla kurátorka podsbírky Etnografie Jana Stěhulková. 

Gustav Ginzel navštívil za svůj život 80 zemí světa a účastnil se řady horolezeckých výprav. Dokonce měl být i členem týmu výpravy na Huascarán, která měla tragický osud, nedostal ale povolení. Později říkal, že mu soudruzi vlastně zachránili život. „Na výpravy se připravoval svérázně. Před cestou na Saharu chodil v letním parnu v několika vrstvách oblečení, na zimní trénoval tím, že ležel na lyžích do půl těla a korigoval texty,“ popisuje ve vzpomínkách jeden z jeho nejstarších přátel, autor knihy o Jizerských horách, Miloš Nevrlý.

Podivuhodný svět kuriozit se dlouhá léta skrýval v horské chalupě Gustava Ginzela v Jizerských horách.
Před dvaceti lety vyhořel Hnojový dům v Jizerských horách

Se svým otcem, bratrem Wolfgangem a rodinným přítelem, známým horolezcem Rudolfem Kauschkou, absolvoval Ginzel mnoho prvovýstupů na žulové věže Jizerských hor. Byl jedním ze zakladatelů Jizerské padesátky. Procestoval velkou část světa od Kavkazu po Andy. Díky svému zájmu o přírodu, horolezectví a geologii mimo jiné sepsal brožuru Topografie skal Jizerských hor vydanou v roce 1962 Severočeským muzeem, která se stala základem pro horolezecké průvodce po Jizerských horách. Právě jeho horolezecké vybavení, které muzeum získalo, nedá na jeho způsob života zapomenout.  

„Gustav Ginzel byl legendární osobností Jizerských hor. Čím vším byl a co po sobě zanechal, to vše bude představovat Severočeské muzeum. Je skvělé, že pozůstalost zůstala v regionu a ve veřejně přístupné instituci,“ uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.  

Hnojový dům

Dobrodruh se narodil 28. února 1932 jako nejstarší z pěti sourozenců do tkalcovské rodiny v Liberci. Jeho otec vlastnil továrnu na sukno, a proto také po absolvování liberecké textilní průmyslové školy Gustav dál pracoval v oboru. Jeho velkou vášní bylo cestování a horolezectví. Nejvíce se však proslavil jako svérázný majitel takzvaného Hnojového domu neboli Misthausu v osadě Jizerka.  

Hnojový dům, osada Jizerka
Osada Jirezka zaujme i v létě, Hnojový dům láká turisty

„Koupil ho po válce za pár stovek od Národního výboru. Tehdejší národní správce ustájil v opuštěné chalupě krávy. Byl tam prý metr hnoje. Nebylo v lidských silách hnůj vykydat. Tak do chalupy svedl potok a „Augiášův chlév vypucoval,“ připomněl v knížce cestovatel a novinář Jaromír Štětina, autor legendární knihy S Matyldou po Indu, který do Hnojového domu přijížděl. Dům postupně Ginzel zaplnil kuriozitami a předměty z jeho cest po světě. V srpnu roku 1995, když byl na cestách v Austrálii, ale lehl Hnojový dům i se vším vybavením popelem. Dům byl sice postaven znovu, ale Gustav už si na něj nezvykl, změnil se, neměl na nic náladu. V roce 2000 se ze zdravotních důvodů odstěhoval k sestře do Německa, kde v listopadu 2008 zemřel.  

Doposud se mělo za to, že s Hnojovým domem shořely i všechny předměty spojené s Ginzelem a jeho cestami. Rodina Ginzelova ale vlastnila také dům v libereckých Kateřinkách, kam si Gustav ukládal část svých věcí.