„Zas budou Vánoce, kdekdo je před problémem, jak urvat alespoň tu hvězdu nad Betlémem, jak vyhrát ve frontě a sehnat to, co není, zas budou Vánoce, ty svátky zapomnění,“ cituji dál z webových stránek Jana Buriana www.janburian.cz . Ona deziluze se odráží i v tom, že tu Jan píše vánoce s malým V.

K Vánocům prý patří nostalgie, advent má být časem klidu, rozjímání. Bereme to po svém; šůrujeme a pečeme cukroví tolik, že se stejně v březnu vyhodí. Nebo si ho odnesou kluci z rodinky Svědků Jehovových odvedle. Jejich taťka s mamkou Vánoce neslaví, nesmí, ale „proč dětem upírat trochu toho sladkého?“. Takže už teď sháníme a kupujeme, supermarkety nám k tomu cinkají rolničkami, rychle doplňují regály, rachotí pokladnami. A my jim - jako stádečko - plníme jim plán.

Ovšem jsou i světlé chvilky v té poklidné vřavě. Třeba když nám k rozjímání nad cenami bačkor a klidu ve frontě u řezníka pustí český vánoční hit roku úžasnou Půlnoční od Vaška Neckáře. Nad zástupy se tiše nese jeho „Alelujá“ a hned je jasné, že asi ještě vše není ztracené. Ale stejně si tu píseň radši pustím doma. Ovšem úplně nejlepší je krásné vánoční ticho.

To si v lese můžete nadělovat po celý rok.