Bloudící Kateřina z Redernu, poklad Albrechta z Valdštejna či služka, která v afektu zabila dítě. Pověstmi je hrad a zámek Frýdlant obestřen dokonale. Teď se kolem něj vznáší další tajemno. Němečtí hledači pokladů Erich Stenz a Georg Mederer totiž tvrdí, že od jara 1945 hledaná Jantarová komnata je zaručeně ve sklepeních Frýdlantu. „Vůbec s nimi nebyla kloudná řeč. Trvali na svém a když jsme jim ten sklep ukázali, tak říkali, že jim lžeme a tajíme informace. Mávali nám před očima povolením z ministerstva kultury a památkového úřadu, že tu mohou hledat. Hledali, ale marně. Nic tu není,"vypráví kastelánka Frýdlantu Jana Pavlíková.

Pohled z okna

Vše začalo dochovaným vyprávěním zámecké kuchařky, která tvrdila, že oknem z kuchyně viděla, jak se do sklepení stěhuje na konci druhé světové války ohromné množství beden. „Vidíte, v zámecké kuchyni jsou čtyři okna. Dvě vedou do chodby, druhá dvě na nádvoří. Jenže ani z těch není na vchod do sklepení vidět," ukazuje početné skupině návštěvníků Pavlíková. Právě v sobotu tu proběhla ojedinělá prohlídka Po stopách Jantarové komnaty. Zájem byl veliký. „Akci jsme udělali v rámci Dne památek, aby lidé viděli, s jakými potížemi se někdy musíme jako kasteláni potýkat," vysvětluje Pavlíková, na které je znát, že návštěva obou Němců jí pořádně otřásla.

ANI V GROTTĚ zazděné čedičovými sloupky žádný poklad není.

„Byli dost neurvalí a pořád si vymýšleli. Ukazovali nám fotku sklepení. Když jsem se jich ptala, kde k ní přišli, hrozně mlžili. Do sklepení totiž prohlídky nechodí, vůbec jsem nechápala, jak se k ní dostali. Nejdřív se oháněli tím, že sem poslali tajně detektiva, pak že ji mají od nějakého starousedlíka, nakonec z nich vypadlo, že se sem sami tajně vloupali, když tu byli na prohlídce zámku v roce 2008," líčí Pavlíková.

Ač je hrad a zámek Frýdlant rozlehlý, samotné sklepení je dost malé. I kdyby se v něm nakrásně měla Jantarová komnata ukrývat, bedny s jejím obsahem by se sem ani nevešly. „Ano, sklep je malý, jsme tu na čedičové skále, do té se těžko kope. Sklepení pod kastelánským křídlem, ve kterém měly bedny být, je postavené na původní hradební zdi. Hledači tvrdili, že bedny jsou za touto trochu vypouklou zdí. Ale za ní je jen malá zahrádka a pak sráz dolů. Ani přístroje, které si přivezli, nic neprokázaly," vykládala kastelánka lidem.

Chybná dedukce

Erich Stenz a Georg Mederer se ohánějí v německém tisku a televizi tím, že na Frýdlantě je ještě jedno sklepení a to přímo pod okny zámecké kuchyně. Opírají se přitom o brožuru o frýdlantském zámku z roku 1818. Proto prý kuchařka mohla z kuchyně vidět, jak se bedny stěhují. „To je ovšem kardinální omyl. Ano, v roce 1818 ještě byla kuchyně nahoře na hradě, tedy jak se tady říkalo na Horním zámku a tam jsou skutečně sklepy, ale ještě menší než ty, ve kterých se hledalo. Jenže v roce 1945 už byla kuchyně dávno přestěhovaná do současných prostor a pod nimi skutečně žádný sklep není. Němce to tak naštvalo, že odjeli bez rozloučení, ani nám nepodali ruku," pokračuje Pavlíková.

Bedny ano, ale jiné

Podle ní se ale přeci jen bedny od konce roku 1944 na Frýdlantě ukrývaly. Šlo ovšem o bedny s knihami z Berlínské knihovny, kterou chtěli Němci zachránit před bombardováním. „Hned po válce si Berlíňané na bedny vzpomněli a chtěli je zpátky. Český stát jim je bez problémů vydal. To je přeci úžasné. To je ten poklad. Celé Německo rozbombardované, lidé tam neměli co jíst a oni chtěli zpátky své knihy, protože jim bylo jasné, že v nich mají svůj národní poklad. Žádnou Jantarovou komnatu," uzavírá Pavlíková. Do sklepení se lidé mohou vypravit ještě v sobotu 23. dubna.