Ještěd o víkendu žil. Horu a její okolí přilákaly tisíce lidí. Stavba na vrcholku měla narozeniny. Osmatřicáté. Pro milovníky procházek po opuštěných lesních cestách to tentokrát opravdu nebylo. Ještěd počtem lidí připomínal spíše město. Oslavy neprobíhaly jen na Ještědu. Již při příjezdu tramvají zaujala auta parkující všude možně. Projíždějící městští policisté ale nejspíš přimhuřují obě oči.

U velkého parkoviště probíhá závod v běhu i na kole. Zúčastnit se může naprosto každý. Pro nejmenší je tu vyroben minisingltrek. Mám chuť si asi stometrovou trať projet, ale dospělák ve mně nakonec vítězí a jdu dál.

Na letácích mě zaujalo, že lanovka pojede zdarma. Jenže která? Nakonec překvapivě žádná. Nahoru se pojede za peníze. Anebo pěšky. „Nahoru je to pod lany pěšky kilometr a půl,“ říká s úsměvem paní za okénkem u kabinkové lanovky. Ten pohled mě vždy omráčí. Kilometr a půl, ale v šíleném stoupání. Někteří jedinci si dokonce vzali na záda pivní sud a na vrchol se vydávají v závodním tempu.

„Rekord nepadl, vítěz sud vynesl nahoru za 48 a půl minuty,“ řekl organizátor akce Pavel Schneider. Při dalším pohledu k vysílači všechny zúčastněné obdivuji. Jedu lanovkou.

Liberecký deník má Facebook. Připojte se

Nahoře právě začíná hrát první kapela. Klukům z Jablonce to jde pěkně od ruky. I další kapely se snaží rozparádit rozličné publikum a celkem se jim to daří. „Na regionální kapely jsme vsadili díky menšímu rozpočtu,“ vysvětluje organizátorka akce Jitka Mrázková. A vlastně je to dobře. Kdy jindy by si mladé kapely měly zahrát, když ne teď.

Odpoledne se v příjemném tempu přehupuje do večera. Na Ještědu se prezentují i další mladí umělci z Liberecka. Obsadili celý prstenec vysílače. Prodávají vlastnoručně navržené oblečení a šperky. Letošní ročník se zaměřil na ekologii. V tomto duchu proběhla i módní přehlídka.

V neděli na Ještěd vyjíždí i automobiloví veteráni. Na vrcholku se sjíždí vozidla předválečná i ta věkem mladší. Přijela sem z Křižan. Z přibližně devadesátky strojů jich až na Ještěd dorazila asi polovina. Publikum tak může obdivovat nejen jejich krásu, ale i výkon. Využít se dá i prohlídek vysílače a také hotelu. Při ní se dostavují rozporuplné pocity. Díky tomu, že Ještěd vlastně od svého vzniku chátrá a prakticky neprošel zásadnější rekonstrukcí, většina věcí je v původním stavu. Tedy kromě toho, co se dalo odnést. To je dávno rozkradeno.

Ovšem původní obklady, světla a různé detaily jsou tu od svého vzniku. Vše je ale zašlé, poničené. Desítky milionů na rekonstrukci nejspíš město, kraj, stát ani nikdo jiný nesežene. Současnost vystihuje i to, že do hotelu střechou zatéká. Horolezci během oslav sundávají obložení a spáry natírají asfaltovým nátěrem. Snad to zase na chvíli pomůže. Než nám Ještěd spadne na hlavu.

Jedna kaňka se ale na oslavách najde. Pořadatelka Jitka Mrázková na oslavách chodila tradičně v klobouku ve tvaru ještědského vysílače. Někdo jí ho ukradl, když si ho na okamžik odložila.