Nechyběly ani takové speciality, jako víno oranžové. „Přírodní barvu získává tím, že se v kádi nekvasí pouze mošt, ale celý hrozen, včetně kvašení celých hroznů, včetně slupek a stopek," nechal nahlédnout do rodinného tajemství jeden z více než desítek vinařů. Nechyběly tu ani další speciality, například suchá Pálava z vinařství Sonberg, která se objevila v článku amerických Financial Times jako unikátní středoevropská odrůda, nebo vinařství Kořínek, které se díky svým unikátním etiketám se zvířaty může jako jediné pochlubit prestižní světovou cenou za design. Na své si přišly i děti, pro které tu vratislavická vinotéka nabízela speciální odrůdové mošty. Třeba z hroznů rulandského modrého.

„Mám devítiletého syna a protože jsme vinaři, určitě je důstojnější na dětské oslavě otevřít tohle než rychlé špunty," nabízí Adéla Klozová za studena lisovaný originální mošt v bio kvalitě. „Chtěli jsme představit takové české a hlavně moravské producenty, kteří zastupují ty nejlepší vinařské oblasti a vína, která lidé nemají možnost ochutnat jinde, než ve špičkové restauraci," říká o struktuře festivalu jeho hlavní organizátor, Hynek Novotný ze společnosti Decanté.

Kromě tuzemské špičky mohou lidé ochutnávat i vybrané druhy italských, španělských, francouzských, německých, rakouských, ale třeba i brazilských vín.

Na růžovém francouzském si pochutnával i Josef Fečo, jeden z nejlepších současných kontrabasistů, i když spíše dává přednost bílému. Milovník muškátu doprovázel společně s klávesistou Ondrejem Krajňákem a Oto Hejnicem na bicí cimbalistku a zpěvačku Zuzanu Lapčíkovou.

„Já jsem z vinařské rodiny, můj manžel se mnou vyženil i vinohrad," směje se jedna z našich nejlepších zpěvaček a folkloristek. Sama dává přednost červenému. „Ovládám všechny práce na vinici. Můj muž říká, že já o nich umím hezky mluvit v rádiu a on že je dělá," prozrazuje o svém vztahu rodačka ze Slovácka.

„Přišli jsme sem na Zuzanu Lapčíkovou, sepětí jazzu a folkloru je fantastické," pochvaluje si jeden z návštěvníků. Během dne se jich tu vystřídá několik stovek.

Kvalita se odrazila nejen ve výběru vín, ale i programu. Jazz vystřídal blues a v závěru večera vystoupil zpěvák a akordeonista Mário Bihári, někdejší spoluhráč Zuzany Navarové. Nechybělo ani divadlo, které stylově zastoupil soubor F. X. Kalby…

Ochutnávat se daly i lahůdky. Třeba šéfkuchař rodinné restaurace z Hrádku nad Nisou nabízel nejen francouzskou cibulačku, ale třeba i levandulovou panacottu jemný italský puding nebo krůtí roládu se sušenkami namočenými v amoretu.

„Není to můj recept, v jídle už je všechno vymyšlené, důležité je dělat všechno s láskou," říká a zve k návštěvě restaurace.

Ceny jsou víc než přívětivé, jídlo se servíruje na bambusovém tácku.

Koho nevábí vysoká gastronomie, může ochutnat třeba pstruha na grilu z nedalekého rybářství, bůčkovou pomazánku na domácím chlebu nebo domácí čokoládové koláče z kavárny v kině Varšava. O mastnou klobásu ani langoše tu nezavadíte. Natož o papírové kelímky. A přestože je vstup na festival zdarma, nikomu v ruce nechybí skelnička na stopce. Systém je chytře vymyšlený. Pokud máte zájem, koupíte si skleničku na ochutnávání u vstupu a s ní libovolný počet žetonů. Jeden je za 15 korun, vinaři pak určují, kolik žetonů „decka" jejich vína stojí. Pořídit se dala za žeton, u dražších vín za dva. Vychytávkou je vymývačka sklenic uprostřed atria.

Loni se festival konal v bývalé galerii. Ve vratislavické Desítce měl premiéru. „Chtěli jsme prostředí umocnit i zajímavou architekturou, místa, která mají genius loci," říká Hynek Novotný.

A jak se vlastně pozná dobré víno, ptám se na závěr Jiřího Kuchaře z Hnanic. Že nejde jen o obchodníka s vínem, prozradí červené prsty vinaře. „Jen takové, které vám bude chutnat. Chutná," usmívá se záludně a nalévá sklínku výborného tramínu na úspěch příštího ročníku.