Na začátku měsíce zároveň odstartovala veřejná sbírka ke Dni válečných veteránů, kterou organizuje nezisková organizace Post Bellum od roku 2014. Po celý tento měsíc je 150 tisíc vlčích máků k dostání na 1 100 sbírkových místech naší země. Výjimkou není ani sever Čech. V Libereckém a Ústeckém kraji najdou zájemci na dvě stě kaváren, bister, řemeslných pivovarů, vináren, obchodů, knihoven, divadel, kin, infocenter a recepcí veřejných budov se sbírkovými kasičkami a vlčími máky. Výtěžek ze sbírky poputuje na přímou pomoc lidem, kteří nasadili své životy za svobodu a demokracii a taktéž na další dokumentování jejich neuvěřitelných příběhů

Nezisková organizace Post Bellum dokumentuje příběhy hrdinů 20. století pro veřejně přístupný archiv Paměti národa více jak dvacet let. Druhým rokem intenzivně dokumentují a vypráví příběhy hrdinů ze severu Čech díky regionální pobočce Paměť národa Severní Čechy a druhým rokem prostřednictvím Centra pomoci Paměti národa taktéž pomáhají pamětníkům, kteří jim své příběhy svěřili. Pomoc dosud využilo přes 500 seniorů. Nejčastěji senioři využívají zprostředkované lékařské, právní či psychologické pomoci nebo je jim nabídnuta možnost si telefonicky popovídat. „Odvaha mužů a žen, kteří bojovali proti nacismu i komunismu, je obdivuhodná. Nasazovali své zdraví, životy, obětovali touze po svobodné zemi rodinné životy, a právě proto nesmíme nechat tyto příběhy zapomenuté. Musíme je poutavě předávat dalším generacím,“ zdůraznila ředitelka Paměti národa Severní Čechy v Liberci Michaela Pavlátová.

Univerzitní kampus.
Příští rok uplyne 70 let od založení univerzity. Líbí se její kampus studentům?

Právě severočeská pobočka dokázala jen v letošním roce natočit kolem sta nových příběhů výrazných momentů 20. století z Libereckého kraje, Ústeckého kraje, ale i z Mladoboleslavska. Za zmínku rozhodně stojí příběh pana Josefy Svobody, který aktuálně žije v Lomnici nad Popelkou. Pan Josef se narodil na východním Slovensku v roce 1926 a vyrůstal ve velmi chudých poměrech. Roku 1944 se tehdy osmnáctiletý rozhodl narukovat do Svobodovy armády. Vedl ho k tomu vztek na fašismus. „U nás bylo pět židovských rodin, a pomáhaly nám, protože tam měly jednak obchody a pomáhaly nemajetným lidem, když jim dávaly na dluh. Pak v roce 1942 přijela nákladní auta a sbalili je včetně dětí, dva dokonce se mnou chodili do školy, a nikdo se už nevrátil. Všichni zahynuli v Osvětimi. Měl jsem takový vztek,“ zavzpomínal. 

Nejtěžší boje v armádě zažil u Liptovského Mikuláše, boje vedli českoslovenští vojáci po boku Rudé armády proti německé a maďarské armádě, zde přišel o mnoho kamarádů a známých. „Stačí prodělat jenom týden přímo na frontě a člověk na to nikdo nezapomene. Když vidíte desítky mrtvých a roztrhaná těla, tak to není pro mladého člověka příjemný pocit,” dodal.