V době, kdy chybí nejen roušky, ale došly už i tkalouny pro jejich domácí výrobu, napadlo starostu a zároveň zakladatele muzea Pavla Šercla stroj zprovoznit a alespoň pro potřeby obce na něm začít vyrábět potřebný materiál. Do tkaní se pustil sám.

Stroj je schopen vyrobit 35 metrů za hodinu. „Není to nijak závratné číslo, ale na pokrytí výpadků dodávek v naší obci to stačí. Víc zatím nestíhám, jako starosta mám i jiné povinnosti, ale snad se mi časem podaří někoho zaškolit,“ dodává.

Dům seniorů Liberec-Františkov.
Liberec chce další dům seniorů. Vznikl by v Rochlici

Nejpracnější je příprava nových návinek s nitěmi, které se musí soukat na dalším exponátu, jehož výroba se datuje kolem roku 1917. „Samotná instalace špulek do oplétačky je také zábava tak na tři až pět hodin, záleží na zručnosti obsluhy,“ směje se ředitel muzea, starosta a tkadlec v jedné osobě.

Zatím se tu tkanice vyrábějí je v podobě české trikolóry. „Je to teď takový symbol Bílého Potoka,“ tvrdí starosta. Každým dnem ale očekávají dodávku bavlněných nití z liberecké univerzity.

V ateliéru designu na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě vyrábějí pomocí 3D tisku ochranné štíty. Určené jsou zejména zdravotníkům.
FOTO: Roušky a 3D tisk. V kraji pomáhají i střední školy

Roušky šije už v Bílém Potoce ve velkém zhruba 8 až 9 domácností. „Teď se do nich pustil i pán, který se živil jako švec, ty jsou skutečně unikátní,“ popisuje Šercl.

Všechny roušky, které se tu ušijí, věší správa obce pro své obyvatele na rouškovník před úřadem. „Jsou primárně pro naše obyvatele, ale už se stalo, že tu zastavilo cizí auto a rouškovník nám doslova očesalo,“ uvádí starosta Bílého Potoka, který se kromě shánění ochranných prostředků musí potýkat i s nájezdy turistů. Bílý Potok je totiž po uzavření Smědavy jednou z hlavních bran do Jizerských hor.