Naposledy vyrazil s barvou a štětcem na trasu v okolí Sloupu v Čechách na Českolipsku. „Značka je něco jako umělecké dílo,“ směje se a podotýká, že jednotliví značkaři si mezi sebou různobarevné obdélníčky poznají. Jen v Libereckém kraji je kolem 2,5 tisíce kilometrů značených stezek a na jejich obnovu kraj pravidelně přispívá. Ještě před pár lety dostával KČT na smaltované tabulky a plechovky s barvou jen zhruba polovinu potřebné částky, ale podle Růžičky se situace v posledních letech výrazně zlepšila. Značkaři svou vášeň provozují bez nároku na finanční odměnu. „Stačí pocit dobře odvedené práce,“ dodává dlouholetý značkař. Kdo by měl zájem o romantickou dobrovolnickou činnost, turisté ho prý do tajů červených, modrých a zelených linek, trojúhelníků a dalších tvarů rádi zasvětí. Zvlášť na Českolipsku je podobných nadšenců poměrně málo. Stačí prý projevit opravdový zájem a hlásit se na místní pobočce KČT.