„Na jubilejní desátý ročník jsem všechny pozval hlavně přes maily. Samozřejně, že mi to dá práci, ale kdo nic nedělá, nic nemá“, řekl nám skromně Jindřich Drahoňovský z Turnova, zakladatel těchto srazů majitelů legendárních motocyklů, které nám kdysi dobývaly slávu v celém světě.

Drahoňovský společně se starostkou Rovenska, Jiřinou Bláhovou, přivítal letošní účastníky a pozval je na stokilometrovou projížďku Českým rájem. Sem už totiž pravidelně jezdí účastníci z celé republiky, dnes už i ze Slovenska, Polska, Norska, ze Švýcarska, kteří tu zároveň tráví dovolenou.

V sobotu se tak všichni projeli Pojizerskou silnicí do Vrchlabí a Špindlerova Mlýna a přes Žalý, Benecko a Paku zpět do Rovenska na Paldu. Jestli tam všichni burácením motorů přesvědčili Krakonoše, že je už letního deště nutně třeba, nevíme. Avšak odpoledne zaburácel i on a potřebnou vláhu do krajiny poslal. V neděli se pak všichni spokojeně rozjeli domů.     

DVA UNIKÁTY NA SVĚTĚ

 „O zbytku téhle mašiny jsem se dověděl před třemi lety. Dříve jsem netušil, že se v Čechách něco takového vyrábělo. Jako strojaře mě na tom zaujalo to, že fabrika na tomhle typu poprvé použila v převodu od klikové hřídele kuželová kola, protože původní šnekový převod nevydržel axiální síly. Tyhle mašiny, které mají výjimečně šestistovkový motor jsou jen dvě na světě, které se dochovaly, protože byly postaveny jako stroje závodní“, řekl nám majitel, který nechtěl být jmenován.

„Dnes je totiž špatná doba a já bych o něj nerad přišel“, dodal. Celý stroj postavili s kamarádem z originálních dílů, které léta pracně sháněli. „Do Rovenska na sraz jezdím už sedm let, protože je tu nádherná parta lidí a tady je překrásná krajina. Když sedíme s kamarády v kempu Na Paldě, s vychlazeným rohozeckým pivem, díváme se na panorama Trosek, vidíme, jak je život nádherný. Proto někteří z nás sem jezdí vždy už týden předem“, doplnil.

MOTOMYŠ PŘILELA SAMA

Jediná žena za řidítky kdysi nejsilnějšího stroje, „zabijáka policajtů“, přijela až z Prahy Michaela Doskočilová. „Pětistovku měl už můj dědeček. Já jsem si motorky oblíbila už v dětství a začínala na dvěstěpadesátce ‚kývačce‘, ale pětistovka byla můj sen. Kluci mi tady jinak neřeknou než ‚motomyš‘, ale mě to nevadí. Jsem tu už počtvrté, ale kvůli dětem se musíme střídat s manželem. Jednou přijede on a jednou já. Nemá to se mnou jednoduché, já jsem takový nadšenec, kterého hrozně baví opravovat si motorky, ale ‚půllitra‘ z šestapadesátého roku mi musel dát dohromady on. Já jen pomáhala. Plánujeme, že příští rok nám k motorce přibude sajdkára a s dětmi už sem pojedeme konečně oba“, řekla nám paní Doskočilová, která je původně oděvní návrhářkou.

Otakar Grund