Jak by měl přemýšlet volič a jak asi přemýšlí politik, si včera vyzkoušeli sedmáci na Masarykově ZŠ v Zásadě na Jablonecku při hodině „občanky“. Nepříliš oblíbený předmět tu učí rovnou ředitel a člověk, který má s politikou nemalé zkušenosti -bývalý starosta Železného Brodu a dlouholetý poslanec Parlamentu ČR Václav Horáček.

Učit puberťáky abstraktní pojmy, jako jsou volby, senát, či OSN, chce buď hroší kůži, nebo nápad. A tak si třináctiletí kluci a holky, pěkně v duchu Komenského hesla „škola hrou“, vyzkoušeli, jaké to je ocitnout se na chvíli v kůži voliče i kandidáta. Už dopředu si připravili své programy, teď je měli obhájit.

MÍSTA PRO KOLOBĚŽKY

Volební lístky nahradily fixem popsané A4 ze školních sešitů a komunální problematiku chod školy. O přízeň voličů se ve fiktivním předvolebním souboji ucházejí tři sdružení. „Zajistíme výběr ze tří obědů! Povolíme tablety a mobily při výuce! Více parkovacích míst pro kola a koloběžky!“ má ve svém programu hnutí s názvem Volte nás, jsme nejlepší. „Jsme nejlepší v tom, že splníme vaše přání,“ sebevědomě prohlásila pohotová Zdislava.

„Zní to pěkně, ale vy byste se teď měli ptát, jak toho chtějí dosáhnout,“ jemně nabádá žáky učitel. A ti se nenechají prosit: „Píšete, že chcete rozšířit tělocvičnu. Kde na to vezmete peníze?“ „Zbouráme starou a postavíme novou!“ vystřelí lídr. „A kde na to vezmete peníze?“ nedají se opoziční spolužáci. Lídr je trochu zaskočen. „V Americe říkají: Až nás zvolíte, tak je seženeme,“ prozrazuje učitel fintu, která má zároveň varovat.

Debata se dostává do varu. „Co když budete chtít něco prosadit, ale ostatní s tím nebudou souhlasit?“ zazní další z rozumných otázek. Odpověď jako by vypadla z té skutečné předvolební kampaně: „My už to nějak zařídíme!“ „Poslouchejte dobře, co vám „politici“ říkají, a snažte se je trochu vykolejit, aby to museli vysvětlit,“ radí učitel a hlídá čas, aby předvolební debata byla korektní.

Úlohy se vyměňují. Nastupuje další „hnutí“. Druhá skupina si zvolila název Vše pro naši školu a v programu má lepší židle, nové podlahy, skříňky v šatnách a stejně jako předchozí strana více pohybu venku. „Samozřejmě s kamerovým systémem pro větší bezpečnost,“ pohotově dodává lídr Jura.

Je vidět, že dává dobrý pozor. Ale to i jeho spolužáci v roli voličů. Chtějí vědět, jak zařídí to, aby si žáci mohli vybírat učitele, nebo jak zařídí provoz školního autobusu. „Jak chcete, aby vyhovoval všem, když někomu končí škola dřív a jiný má ještě kroužky? Kdo ho bude platit? Jak chcete do školy přitáhnout víc dobrých učitelů, když některá prodavačka má větší plat?“

NASLOUCHAT DRUHÝM

Debata nabírá na obrátkách. Tihle voliči se na vařené nudli a laciných slibech utáhnout nedají. „Měli byste vědět, že v obci nevládne jen jedna strana a je třeba naslouchat druhým. A když je program dobrý, snažte se ho prosadit, i když ho navrhuje někdo jiný,“ dává žákům další lekci z občanské společnosti učitel.

Čas běží rychle. Ke slovu se dostává poslední skupina s názvem Nechte nás volně žít! Představí program, v němž dominuje právě školní autobus. Pro školu, kde je víc než polovina přespolních, hodně dobrý nápad. Ustát ho před palbou dotazů přesto nedokážou. „Chtěl jsem vám přiblížit, jak je těžké nejen něco vymyslet, ale rovněž si to obhájit. A také, že volbami to nekončí a na dodržení slibů z programu je třeba dohlížet. Jak byste na mě za dva roky koukali, kdybych vám teď slíbil skříňky do šaten a nic by se nestalo?“ učí své žáky občanské odpovědnosti Václav Horáček. Bez tabule a sešitů. A děti tenhle způsob baví.

JEDNIČKY PRO VÍTĚZE

Hodiny odtikávají vyměřený čas, hlasuje se. Nejvíc hlasů dostává strana Vše pro naši školu. Místo volebního příspěvku dostává vítězné hnutí jedničky do žákovské. „Bylo to super,“ hodnotí žáci, když učitel odešel. Ptám se, jak sestavovali své programy. Někteří ho stavěli na tom, co by se asi líbilo druhým, jiní, jako třeba právě Jura, se vyptávali svých spolužáků po škole, co by změnili.

K projektovým hodinám se chce ředitel Václav Horáček vrátit i po volbách. „Budu se vás ptát, kdo vyhrál ve vaší obci a proč,“ uzavírá. Pokud je zásadská škola vzorkem nové generace, o budoucnost občanské společnosti bych se nebála. Škola, která učí žáky myslet, je nadějí. A nejen proto, že nese jméno našeho prvního prezidenta.