Darují krev, aby pomohli druhým. Odměnou jim je dobrý pocit. Přínos dárců krve ocenili v pondělí v obřadní síni liberecké radnice medailemi ředitel Úřadu Oblastního spolku červeného kříže Liberec Karel Studený, náměstek primátora Jiří Šolc a primářka Transfuzního oddělení liberecké krajské nemocnice Renata Procházková. „Daruji už deset let. Pamatuji si, že když mi bylo asi šestnáct, zahlédla jsem reportáž o dárcovství, a tak jsem si řekla, že až mi bude osmnáct, půjdu darovat,“ vzpomíná pravidelná dárkyně Zuzana Václavíková.

Zuzana si nechala krev odebrat už dvacetkrát, za což společně s dalšími devětatřiceti lidmi dostala stříbrnou medaili. Čtyřiadvacet čtyřicetinásobných dárců si pak odneslo zlato. „Další stupně jsou takzvané zlaté kříže první, druhé a třetí třídy za 160, 120 a 80 odběrů. Ty jsou oceňovány v Praze,“ vysvětluje Studený.

Vánoční trhy výrobků chráněných dílen.
FOTO: Chráněné dílny myslí na Vánoce, v Liberci připravily trhy

Ročně přichází přibližně 400 až 500 prvodárců. Podle Studeného ale jejich počty pozvolna stoupají, za což připisuje zásluhy i tomu, že pravidelní dárci si s sebou často vodí rodinu či známé. „Se mnou začala chodit mamka, jednou byl i přítel a asi pět kamarádek. Vždy se snažím někoho přivést, ale každý na to úplně není. Někdo má strach z jehel nebo z krve,“ říká Zuzana Václavíková.

Té odběr stresující nepřipadá. Práci zdravotníků hodnotí kladně. „Sestry a zdravotnice jsou vynikající. Přijdete, vyplníte dotazník a ony se k vám chovají tak, že ani to prostředí vám nepřipadá stresující,“ vysvětluje Václavíková. Za deset let vynechala darování jen tehdy, když jí v tom zabránil zdravotní stav nebo vycestovala do zahraničí. „Nešla jsem, když jsem byla po jedné operaci. Také jsem musela čekat šest měsíců poté, co jsem se vrátila z dovolené. Rizikové pro dárcovství jsou například africké země, ale i některé evropské,“ doplňuje.

Městská policie Liberec, ilustrační foto.
Strážníci v Liberci zacílí na Fügnerovu ulici

Krev, kterou dárci poskytnou, může pomoci nejen lidem při těžkých úrazech. Vyrábí se z ní i léky pro nemocné s poruchami srážlivosti krve, poruchami obranyschopnosti nebo se užívají při léčbě popálenin. Pomoc takovým lidem přitom trvá jen asi pět až deset minut. „Den předem, je nutné si dávat pozor na to, co jíte a doplňovat tekutiny. Ale jinak je to bez problémů. Žádné omezování to pro mě neznamená,“ popisuje Václavíková.

Člověk starší osmnácti let, který se rozhodne darovat krev, se musí nejprve přihlásit přes pracovníky Červeného kříže nebo na webových stránkách. Na základě toho je pak pozván na liberecké transfuzní oddělení, kde také proběhnou všechna potřebná vyšetření.

„Princip bezpříspěvkového dárcovství vychází z požadavku maximální dosažitelné bezpečnosti transfúze. Sérii vyšetření a důsledné dodržování stanovených lhůt a postupů zacházení s krví tak doplňuje základní předpoklad, že dárce není k odběru motivován jinak než touhou pomoci druhým,“ doplňuje Studený.

Vysazení pamětního stromu se uskutečnilo 23. října v Liberci v rámci oslav 50. výročí vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Na snímku zleva Martin Půta, Siegfried Weiss a František Pelc.
Siegfried Weiss: Jizerské hory jsou krajem mého mládí, první lásky a mého stáří