To a mnoho dalšího vysvětlí unikátní výstava, který včera dorazila do Liberce. V Praze ji zhlédly stovky lidí. Expozice na náměstí před libereckou radnicí potrvá do 24. března. A jen pro zajímavost více než dvacítku oboustranných panelů večer nasvítí energie ze solárních panelů, šetrná k přírodě. I o tom celá výstava je.

Od Austrálie po Island

Výstava není školometská, obsahuje na tři desítky fotografií ze všech kontinentů světa i od různých autorů a v kostce dokáže uchopit fenomén vody z nejrůznějších úhlů pohledu. Od nejstarších civilizací až po geografické, technické a přírodní zajímavosti.

Tak například hned v úvodu se s původními obyvateli Austrálie vrátíme zhruba deset tisíc let zpátky. Až tak hluboko se totiž v ústním podání datují první zmínky o klimatických změnách, které měly zásadní vliv na život člověka. A mají ho i dnes. Jen si to možná stále nechceme připustit. I to je poselstvím výstavy, jejíž podtitul by mohl znít stejně jako jeden z panelů výstavy: Vodní blahobyt nepotrvá věčně.

„Voda byla u vzniku života a paradoxně není vyloučené, že může přispět i k jeho krizi. Je totiž v přirozenosti lidské mysli brát současný stav jako záruku jeho věčného trvání. Ano, vody je stále ještě dost. To se však může skokově změnit ze dne na den,“ řekl k výstavě její spoluautor, archeolog a egyptolog Miroslav Bárta.

Česká stopa u pramenu Amazonky

Výstava upozorní na mnoho dalších souvislostí. Třeba na to, že současný člověk se svými přehradami není o mnoho víc než jeho dávní předci, kteří první zavodňovací systémy budovali v poušti už pět tisíc let před Kristem.

Z geografických zajímavostí upoutá panel s islandskými gejzíry, mizejícími ledovci v Grónsku nebo objeviteli pramenů největšího veletoku světa Amazonky. Jako první zaznamenal prameny už v 17. století trutnovský rodák, jezuita Samuel Fritz. Další dva prameny objevila před 21 lety rovněž česká expedice.

Těm, komu leží na srdci spíše domácí toky, vypráví výstava zase příběh řek Vltavy a Nisy či zdejších přehrad. Zásobáren pitné vody, o nichž si myslíme, že jsou nekonečné. „V drtivé většině našich domácností teče z kohoutků voda a bereme to jako samozřejmost. On je to ale spíš malý zázrak. Více než miliarda lidí na naší planetě trpí nedostatkem pitné vody a nemůžeme dělat, že se nás to netýká,“ uvedl k výstavě primátor Liberce Jaroslav Zámečník. Klimatické změny jsou podle něj důsledkem chování lidstva, které tvoří jednotlivci, tedy každý z nás.

Jeho slova ostatně dokládají dva z panelů. První z nich vysvětluje souvislost mezi narušením koloběhu vody, oteplením a přemnožením kůrovce. Ten druhý připomíná, proč už neplatí označení „nočník Evropy“, které ještě donedávna nesly Jizerské hory.

Výstava připomene i to, jaký vliv na podzemní i povrchové zásoby vody má znečištění člověkem. Ať už se jedná o úniky ropy či pesticidy užívané v zemědělství nebo o léky, které se s dosud netušenými důsledky do vody dostávají ve velkém. Pokud je tedy něco, co vás v souvislosti s vodou s výjimkou její stoupající ceny - zajímá, dozvíte se to právě na této expozici.

Výstava Voda a civilizace má podle Miroslava Bárty od začátku jeden zásadní cíl přimět lidi přemýšlet o světě a o vodě a uvědomit si svůj díl odpovědnosti za ně. „Naši budoucnost máme jen a jen v našich rukou. A nikdo to za nás neudělá. O tom svědčí i dějiny člověka na této planetě,“ zdůraznil Bárta.