Stovky lidí využily příznivého počasí a dorazily na vratislavické koupaliště Sluníčko, kde měli příznivci pohybu možnost prošlápnout běžecké boty a poměřit síly s ostatními závodníky. Za organizací sportovní události stál RunBo Team. „Nejsme příznivci virtuálních běhů, takové pořádat nechceme. Máme rádi, když jsme se závodníky v kontaktu, když se jim fandí na místě závodu, kde vznikají ty nejlepší emoce. A kdy se můžou všichni vzájemně poplácat za skvělý výkon a obejmout se,“ vysvětlila jedna ze zakladatelek běžeckého týmu Andrea Šléglová, proč se rozhodli počkat na uvolnění opatření a nepřenést závod do on-line prostředí. „Je skvělé, když můžeme osobně pověsit všem závodníkům medaili na krk,“ dodala.
Vratislavický Běhoun se stal za tu dobu už legendou. Koná se od roku 1988 a za tu dobu si jeho atmosféru užilo tisíce běžců. Mnozí už v dětství a nyní se ho účastní jako dospělí a vodí na něj své potomky. Organizátoři se nechtějí vydat cestou velkých, seriálových závodů, ale rádi by udrželi atmosféru lokálního, příjemného amatérského závodu. „V rámci zachování jak bezpečnosti, tak i určitého pohodlí v jeho prostoru je nastavený limit, přestože by se výrazně překročil,“ zdůraznil další zakladatel RunBo Teamu Miroslav Habel. A jeho slova potvrdil fakt, že se kapacitu pěti set účastníků podařilo opět naplnit do posledního místa. „Není se čemu divit, hlavní trasy v prosečském hřebenu nabízí krásné pohledy a areál zázemí koupaliště Sluníčko je prostě vynikajícím místem pro dětské závody,“ doplnil.

V dopoledních hodinách znělo koupalištěm mohutné povzbuzování, když se na start postavily děti v různých věkových kategorií. Na první pohled ale šlo poznat, že nejde o vítězství, ale hlavně o běžecký zážitek a radost z pohybu. Diváci nešetřili potleskem a rodičům se na tvářích usadil pyšný úsměv. To na dospělé čekaly dvě trasy v délce pět nebo deset kilometrů. Hlavní okruh vedl od startu ihned stoupáním přes louku nad koupaliště a dále houpavým terénem do prosečského hřebene. Následně seběhli k vratislavickým rybníkům a kolem nich už mířili přes louku pod sídlištěm do cíle. „S účastí jsem neváhal ani minutu, i když nejsem v nejlepší fyzické kondici. Ale je pravda, že nejsem moc ambiciózní běžec. Pokaždé si stanovím dva cíle, a to doběhnout a ideálně nebýt poslední v mé kategorii,“ svěřil se Martin, který se tradičního závodu účastnil už poněkolikáté. „Tentokrát to byla velká krize, ty kopce mě zmohly. Největší radost mám z medaile, to je takový můj hnací motor,“ přiblížil svou motivaci.
Podle Miroslava je na pořádání tohoto typu akcí nejtěžší zajištění financí a partnerů. Chtějí totiž držet tradici, kdy děti neplatí startovné a dospělí na hlavních trasách pouze dvě stě korun. „Zároveň chceme udržet komfort od medailí pro každého, věcných cen pro umístěné a doprovodný program,“ upřesnil s tím, že je podporuje i Městský obvod Vratislavice nad Nisou. Organizátoři se rádi drží tradice, kterou Vratislavický Běhoun nastavil v historii, přesto i letos představili jednu novinku. „Trochu jsme rozšířili kategorie, takže se dostalo více běžců na stupně vítězů,“ informoval další zakládající člen RunBo Teamu Jan Šlégl.
Vratislavickým závodem plány běžecké party ale neskončily. Na podzim spolupracují s Vratislavicemi na organizaci Kaiser Josef běhu, který má cíl na rozhledně Císařský kámen. „Společně také připravíme další z oblíbených charitativních běhů, a to Mikulášský. Kompletní výtěžek z dobrovolného startovného předáváme vždy vybrané liberecké organizaci na její podporu,“ informovala Andrea.

Andrea, Jan a Miroslav v minulosti založili RunBo Team, aby vytvořili skupinu lidí stejného zájmu o jakýkoliv pohyb a zdravý životní styl. „Stěžejní pro nás je mít prostě skvěle složenou partu, kde každý člen v něčem vyniká, něčím inspiruje a dohromady se pak na sebe můžeme spolehnout a vzájemně se podpořit. A to se daří,“ shodli se.