Je úterý krátce po půl dvanácté v noci a Rudolfovem právě projíždí poslední večerní autobus. Čtvrť, nacházející se na okraji Liberce na úpatí Jizerských hor, se ale dnes ještě ke spánku nechystá. Dva jeřáby a jeden nákladní automobil, které sem právě zdola z města přijíždějí, totiž věští, že běžný noční klid se tu dnes konat nebude.

V noci na středu zde totiž probíhá netradiční akce. Dělníci tady usazují zbrusu novou pěší lávku, která překlene zdejší vodní nádrž a zanedlouho se stane součástí nové naučné stezky okolo rudolfovské malé vodní elektrárny. „Jde o kombinaci ocelové konstrukce se železobetonovou, její zábradlí je pozinkované,“ popisuje Miloslav Eliáš, ředitel stavební divize Labské strojní a stavební společnosti, která tu práce provádí.

„Výroba i s projekčními pracemi trvala dva a půl měsíce, pak následovala její kompletace tady na místě. Lávka měří 21,5 metru na délku, 1,95 metru na šířku a váží přibližně 26 tun,“ pokračuje Eliáš, který noční akci pozorně sleduje.

A není sám. Podívat se dorazili i místní obyvatelé, jedna z nich si dokonce přinesla i plastovou židli, ze které ruch pozoruje. Něco takového se v liberecké čtvrti, kde žije kolem 150 lidí, neděje každý den. „Dneska je to atraktivní svým prováděním,“ potvrzuje Eliáš. Upozorňuje ale zároveň, že samotná lávka je jen okrajovou částí rekonstrukce celého vodního díla, kterou tu jeho firma pro Povodí Labe provádí už od roku 2017. „Jde o rekonstrukci hráze, samotné vodní elektrárny, přivaděče z Černé Nisy a podobně,“ vyjmenovává Eliáš.

Rudolfovská elektrárna byla postavená v letech 1925 – 1929, nepřetržitě tak slouží už 90 let. Před pěti lety byla prohlášena za národní technickou památku.

„Díváme na něco, co má svou historickou hodnotu, ale zároveň uvnitř kompletně renovovanou strojní část, která je plně funkční a standardně vyrábí špičkovou vodní energii,“ říká Eliáš.

Rekonstrukce tu má skončit už letos na podzim, dnešní osazování lávky je tak jednou ze závěrečných akcí, které se tu odehrávají. Dva jeřáby ji z prostoru vedle autobusové čekárny postupně zvedají a pokládají na nákladní automobil. Jeho posádka ho nejprve musela roztáhnout, aby rozsáhlou konstrukci pobral, následně popojíždí několik metrů směrem k elektrárně, kde si lávku opět přebírají jeřáby a pokládají na předem připravené pilíře.

Kvůli pohybu těžkých strojů měla být hlavní výpadovka na Bedřichov pro běžnou dopravu uzavřená až do půl páté ráno, je ale teprve něco málo po druhé hodině, když už je lávka usazena na svém novém místě.

I když už vodní nádrž překlenuje, lidé se tu po ní ještě projít nemohou. Na jedné straně totiž zatím končí ve vzduchu, a to až do doby, než sem přibudou schody. Plnohodnotně by lidem měla začít sloužit až během podzimu. „Lávka bude součástí naučné stezky. Veřejnost po ní bude mít lepší přístup k vodnímu dílu, stezka povede po pravém i levém břehu,“ nastiňuje na závěr Eliáš.

To už ale jeřáby, nákladní auta i dělníci z místa odjíždějí, místní odcházejí na kutě a v Rudolfově se opět rozprostírá noční klid. Alespoň do doby, než tu za pár hodin projede první ranní autobus.