Po převlečení a psychické přípravě na životní výkon si to namířím do studia, kde se odehrávají lekce. Vítá mě Magdalena Klížová, které zasvětila život józe a cestování. „Jóga mi dodává neskutečnou energii a schopnost konečně si uvědomit, že nemusím dělat deset věcí najednou. Ukázala mi, že hranice, které nemůžeme překonat, si tvoříme sami ve svojí hlavě,“ svěřuje se Magdalena, která navštívila téměř 40 zemí včetně Indie či Šrí Lanky a józe naprosto propadla.

UNESOU PŮL TUNY

Přicházíme k sítím z leteckého hedvábí. „Nosnost je podle materiálu různá, liší se to hlavně ukotvením. Naše sítě unesou 500 kilogramů,“ dodává s úsměvem lektorka, když zahlédla v mých očích nevyřčenou otázku, zda mě to vůbec unese. Stále se špetkou nedůvěry přistupuji k síti a první krok spočívá v tom, že ji s pomocí palců a ukazováčků protřepu a připravím k následujícímu cvičení.

Začínáme zlehka, nejdříve se do sítě posadím a pohoupu a nakonec v ní končím zabalený jako housenka čekající, až se z ní vyklube krásný motýl. Magdalena mě instruuje, jak jógově dýchat, postupně se uvolňuji a v duchu si říkám, že to vypadá na odpočinkovou hodinku.

„Na létající jógu může dorazit i začátečník, ale měl by o tom informovat lektora, který ho upozorní na možná rizika a bude mu v rámci lekce věnovat větší pozornost. Pokud už člověk jógovou zkušenost má, získá zase jinou úroveň prožitku,“ informuje mě Magdalena s tím, že jóga obecně je o tělesné i vnitřní flexibilitě. „Získala jsem pružnost, svobodu a radost. Myslím, že každý by ji měl zkusit, nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Svět totiž potřebuje méně naštvaných lidí,“ doplňuje.

A jaké výhody má právě létající jóga? „Díky zavěšení dochází k tomu, že tělo přestává být stažené a člověk se může zcela uvolnit. A to v dnešní době svede málokdo. Z hlediska posílení je navíc dost efektivnější, protože síť nám tvoří nestabilní podložku, a tak hluboko uložené svalstvo neustále aktivně pracuje, protože tělo nedostane na vybranou. To v józe bez sítě umí ohlídat opravdu jen velmi zkušený jogín,“ připomíná Magdalena.

Magdalena Klížová při létající józe.Zdroj: Adam KnopChvilka odpočinku skončila. Následuje protažení ve stoje jedna noha na zemi, druhá v síti k flexibilitě kyčlí a hamstringů, posílení kotníků a získání rovnováhy. „Provádění jógových pozic v síti nám ukazuje správné zatížení těla, které bychom měli v józe prožívat i bez sítě,“ říká lektorka.

Přecházíme do pozice prkna, kdy nejdříve zkouším zaklesnout pouze jednu nohu do sítě a posléze obě. Břicho pracuje na 110 procent a cítím svaly, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám. „Váha a síla nejsou rozhodující faktory. Když člověk unese své tělo, je to super, ale na druhou stranu pokud ho neumí dobře ovládat, síť mu pomůže v lepším kontaktu právě se svým tělem. Člověk se pozná z jiné perspektivy, a to je efekt, který pak nastoluje změnu,“ líčí jogínka.

ZAVĚŠENÉ SELE

Zatímco první pozici s označením opice zatím nedokážu (mysl by chtěla, tělo má opačný názor), tak u druhé s lyrickým názvem Adho mukha Svanasana slavím úspěch, i když si připadám jako zavěšené sele. Hodinu zakončujeme uvolněním těla a mysli a se slovy Namasté se loučíme. Odcházím s pocitem pýchy, že jsem to zvládl, a po zbytek dne se cítím uvolněný, nabitý a v povznesené náladě. Už teď mohu říct, že jsem „nelétal“ naposledy…