Flašinetáři měli ale další důležitou funkci. Šířili zprávy. Převážně, ty které jsme nazývali černou kronikou a dnes bulvárem. Vraždy, nešťastné lásky a osudy mordýřů, požáry či povodně patřily k častému repertoáru těchto pouličních umělců.

Jejich umění připomene už zanedlouho 2. ročník mezinárodního festivalu Liberecký flašinetář. Začátkem srpna se na něj do severočeské metropole sjede dvacítka flašinetářů od nás, z Německa, Švýcarska a hlavně Francie. Potvrdil to Jiří Volný ze Severočeského muzea v Liberci, který patří ke třem českým organizátorům festivalu. Ten se z Liberce přesune do severomoravského Pekařova a následně do Brna.

Zpěvy sladké Francie

„Vzniklo to před několika lety, zcela spontánně, kdy u nás v muzeu pořádali koncert Jeannine a Claude Sobeau z Francie,“ začíná vyprávění Jiří Volný ze Severočeského muzea.

Tehdy se zrodila myšlenka, že by se koncert mohl zopakovat. V roce 2009 následovala výstava s názvem Flašinety a kolovrátky, která v libereckém muzeu představila produkci dvou předních výrobců z přelomu 19. a 20. století – firem Riemer Kratzau – Chrastava u Liberce a Franz Kolb Beckengrund – z Pekařova u Šumperka.

Za rok poté se do Liberce poprvé sjeli kolovrátkáři od nás i z Evropy. Akce měla obrovský úspěch. „Letos pořádáme druhý ročník a myslím, že účast bude stále vyšší a vyšší,“ řekl Jiří Volný, který má celou záležitost „na triku“. Jen od nás přijede do Liberce jedenáct kolovrátkářů. Místní bude zastupovat Radek Janoušek z Liberce a Aleš Václavík z Jablonce nad Nisou. Další jsou převážně z Prahy, ale i Hradce Králové, Nepomuku či Strakonic.

Ze zahraničí přijede kromě zakladatelů festivalu manželů Sobeau také Henri Noebel z Tolouse. „Nejvíc lidí přijede z Německa, kde má umění kolovrátkářů spolu se Švýcarskem a Francií největší tradici. Každou sobotu a neděli se v nějakém městečku koná koncert,“ připomněl Jiří Volný. Podle něj se festivalu Liberecký flašinetář zúčastní i sám ředitel Klubu německých flašinetářů Joachim Petschat.

Vypukne to na Vavřince

Velký svátek flašinetů vypukne v Liberci ve středu 10. srpna. Na Vavřince. „Zahájení se uskuteční před libereckou radnicí, která festival podpořila. Na druhý den se od rána můžete s flašinetáři setkat v centru města,“ vysvětluje Jiří Volný. S kolovrátky se můžete setkat na Šaldově, Benešově i Soukenném náměstí, v Moskevské a Pražské ulici. „Odpoledne doplní produkci v ulicích flašinetářský workshop v Severočeském muzeu. Jeho součástí bude i ukázka vyřezávání pohyblivých figurek pro flašinety,“ doplnil Jiří Volný.

Zájemce čeká i prohlídka exponátů zapůjčených z muzeí v Železném Brodě a Německu. „Součástí bude i hra na nově hřebíčkovaný válec flašinetu. Kolovrátky a flašinety byly dříve stavěny jako řada vyladěných píšťal. Jsou to vlastně malé varhany, s flétnami nebo jazýčkovými píšťalami,“ popsal Jiří Volný. Dvoudenní svátek kolovrátkářů uzavře ve čtvrtek 11. srpna velký koncert v Severočeském muzeu. Odtud se mezinárodní festival přesune na Moravu. Jak Jiří Volný zdůraznil, celá akce by se nemohla uskutečnit bez výrazné pomoci sponzorů.

„Kromě Magistrátu města Liberce a Severočského muzea, kteří jsou garanty akce, nám vyšlo vstříc OC Plaza, AB trio, Projektová kancelář Vaner, tiskárna Janova dílna, DNA Finance, ale především Pivovar Konrád,“ vyjmenovává Jiří Volný jednotlivé mecenáše. Do výčtu přidává i švýcarskou grafičku Markéta Stengl, která sponzorsky připravila veškeré tiskoviny k festivalu.

Proč právě v Liberci?

Jak už bylo řečeno, výroba flašinetů a kolovrátků měl právě na Liberecku velkou tradici. V roce 1793 se manželům Riemerovým, v malém domku na Panenské hůrce u Chrastavy, narodil syn Augustin. „Rodiče tehdy netušili, že jde o budoucího zakladatele úspěšné firmy Riemer, která pak sto let vyráběla a dodávala flašinety, piana a orchestriony do celé Evropy, Ruska a Ameriky,“ líčí v publikaci Flašinety a kolovrátky vydané Severočeským muzeem.

Augustin Riemer se původně živil jako sedlák. „Život celé rodiny zásadně změnilo, když od svého souseda získal flašinet. Rozebere jej, zkoumá, vylepšuje a zkouší sám vyrobit. Zakládá firmu Riemer Kratzau a zapisuje ji v obchodním rejstříku v Liberci tehdy Riechenbergu,“ popisuje Volný.

Od kolovrátků k rozhlasu

Dílna v Panenské hůrce se brzy stává pro objem výroby nedostatečnou.“ V roce 1849 nalézá nové prostory v Bedřichovce u Machnína a zaměstnává dvacet dělníků,“ doplňuje Jiří Volný. Po smrti zakladatele se firmy ujali jeho tři synové, kteří výrobu stěhují do Chrastavy a následně expandují i do nedaleké německé Žitavy.

„V roce 1900 se dočkávají úspěchu na výstavě umění v Berlíně. Postupně se jejich produkce rozrůstá o výrobu klavírů Granat 105 a Granat 120. Hospodářská krize snižuje poptávku po hudebních nástrojích, ale bratři Riemerovi, kteří v té době zaměstnávají ve Velké Chrastavě (Ober Kratzau) už 70 lidí, se začínají orientovat na výrobu kancelářského nábytku a registratur,“ dodává Volný.

Firma ale od původní produkce neupouští a specializuje se na výrobu automatických hudebních skříní – orchestrionů s pneumatickým podtlakovým systémem hraní, podobným jako u pianol. Bratry Riemerovy nezaskočil ani vynález rozhlasového vysílání.

„Rychle se přizpůsobili poptávce trhu a upravili závod na výrobu rozhlasových přijímačů s názvem Radio Riemer,“ uzavírá slavnou kapitolu firmy Riemer Jiří Volný ze Severočeského muzea v Liberci. V roce 1945 byli příslušníci rodiny vysídleni do Bavorska, kde se firma pod názvem Piano–Haus věnovala už jen prodeji pian a poradenství v oblasti hudebních nástrojů.