Inspiroval jste se příběhem vašeho dědečka. Co vše jste použil z jeho vzpomínek?
To, co mi přišlo nejzajímavější a na čem se dal postavit příběh. Po doplnění vzpomínek jeho kolegů jsem ale musel pár jeho vzpomínek ze scénáře vyškrtat tak, aby se zachovala kontinuita příběhu.
Zamýšlel jste od začátku, že se bude jednat o film nebo se to vyvinulo?
Zpočátku to bylo zamýšleno jako hodinový dokument o dědově životě, když jsem však začal zjišťovat více a více zajímavých věcí, bylo jasné, že si tato látka zaslouží film.
Dá se říci, že žánrově se jedná i o historický film. Co by si měl divák z filmu odnést? Má nějakou stěžejní myšlenku?
Takovým hlavním poselstvím, které jsem chtěl předat na diváka, je to, jak je svoboda křehká a je potřeba si ji chránit. Představuje základní lidskou potřebu. Myslím, že je potřeba nenechat si ji znovu vzít.
Jestli se nepletu, natáčelo se i v Libereckém kraji, konkrétně nedaleko Mimoně, v blízkosti Liberce a v Hradčanech. Jaké scény zde vznikly a jak se vám v okolí líbilo?
V Hradčanech se točily dvě velké filmové svény, které jsou obě až ke konci filmu. Je to prostředí, které má neskutečně silnou atmosféru, pořád mě to tam táhne. Ty velké betonové plochy uprostřed lesů a stále přítomný duch bývalé Rudé armády, která tam byla od roku 1968, nabízí velmi zajímavé prostředí pro natáčení.
Jak jste vybíral lokality k natáčení, co musely splňovat?
Řídím se tím, jak na mě místo působí. Hodně cítím atmosféry a energie, takže ten výběr byl někdy velmi zdlouhavý, aby se dané místo přesně shodovalo s mojí představou.
Stihl jste se podívat po okolí?
Určitě, okolí má projeté. Mám rád i Liberec, jezdil jsem tam častěji, protože zvukaři jsou z Liberce. Vždy mě fascinoval Ještěd a nejvíce se mi tam líbí, když je mlha, což je paradoxní.
Co bylo na přípravě filmu nejtěžší? Z čeho jste měl největší obavy?
Asi aby to vše klaplo a podařilo se to natočit dle mých představ. Jinak ale myslím, že příprava a samotné natáčení filmu bylo velmi příjemné.
Jak dlouho trvala práce na scénáři a jak dlouho se film natáčel?
Na scénáři se začalo pracovat z kraje roku 2017. 16. srpna 2017 padla první klapka a natáčení trvalo kolem 36 dní včetně dalších natáčecích dní rozložených do konce roku 2017. Celý rok 2018 byl film v postprodukci.
Proč bych se měl na film podívat, v čem je unikátní?
V tom příběhu je poselství o křehkosti a důležitosti svobody a kontrolou nad sebou samým. To bylo to hlavní, co jsem chtěl divákům předat. Unikátnost je například v tom, že je to první film, kde je zobrazen výcvik pilotů v té době.
Máte nějakou příhodu, která se stala při natáčení, a na kterou dodnes vzpomínáte?
Těch zážitků jsem zažil mnoho, nevím, který zohlednit, ale určitě nejlepší bylo natáčení letových scén. Létání mám velmi rád, takže mě to moc bavilo.
Podařilo se vám obsadit známé herce. Byli od začátku jasná volba?
Většina z nich ne. Zpočátku jsem měl představu o p. Zindulkovi a Jirkovi Dvořákovi. Poté jsem viděl Pavla Neškudlu v jednom představení v Klicperově divadle. Dal jsem si s ním schůzku a velmi se mi shodoval s představou o hlavním hrdinovi, tak jsem ho oslovil.
Jak se vám s hereckými hvězdami spolupracovalo?
Nervozita brzy opadla. Všichni herci byli velmi příjemní a pomohli na natáčení navodit příjemnou náladu. Navíc bylo krásné sledovat jejich herecké umění a nápaditost.
Film mapuje československou historii a éru, kdy jsou u moci komunisté. Zajímáte se o dějiny?
Ano, velmi. Zaměřuji se obecně na dějiny 20. století.
Jak byste zhodnotil postoj dnešní mládeže k historii?
Určitě by nebylo dobré všechny házet do jednoho pytle, ale musím říct, že velká část těch, se kterými se setkávám, o historii moc zájem nemá a nezná základy. Avšak výjimka potvrzuje pravidlo a našel bych i ty, kteří se o historii aktivně zajímají.
Razíte názor, že z historie bychom se měli poučit?
Jak v čem. Určitě si ale myslím, že je důležité historii znát a vědět, že díky neznalosti se může opakovat.
Jak to je ve filmu s dodržováním historických skutečností?
Vzhledem k tomu, že se na filmu podíleli lidé, kteří tu dobu velmi dobře pamatují a dále se věnují studiu této doby, a piloti, kteří od šedesátých let sloužili v ČSLA, je většina věcí ve filmu pravdivých. Malé historické nepřesnosti se samozřejmě objevují, ale není to nic zásadního, spíše na úrovni malých rekvizit, ale toho tam je opravdu nepatrně. Jediná větší nepřesnost je použití stíhačky MiG-15, která v té době byla asi už 4 roky vyřazená. My to ale prezentujeme jako licenci autorů a tuto informaci jsme pustili už před uvedením filmu.
Podílel se na natáčení filmu i dědeček?
Ano, děda hlídal právě dobovou přesnost scén s letadly, v aeroklubech atd.
Film už má za sebou promítání v kinech a neušel ani pozornosti recenzentů. Když se ohlédnete zpět, udělal byste něco jinak, nebo si za filmem stojíte na 110 %?
Za filmem plně stojím. Je pravda, že si někdy říkám, co by se dalo udělat jinak, ale to je normální. Chtěl jsem udělat film, ve kterém ukážu pravdivý příběh, atmosféru tehdejší doby a prostředí aeroklubů a tzv. posadím diváka do kokpitu. To se, myslím, povedlo.
Sledujete různé filmové portály, čtete recenze, nebo naopak se snažíte od toho oprostit?
Moc to nesleduji, spíše mě zajímají reakce lidí, kteří nám píšou, a reakce pilotů. Samozřejmě jsem nějaké recenze četl. Víte, mně nevadí, když recenzent napíše negativní recenzi s tím, že se mu film nelíbil. Je to jeho názor a já ho plně respektuji, ale vadí mi, když recenzent v recenzi záměrně lže, a to se vyskytlo ve většině recenzí. Například iRozhlas vydal recenzi, kde se píše (volně cituji): „Ve filmu se hodinu a půl létá pod písničkou Michala Hrůzy.“ Pravda je taková, že pod písničkou Michala Hrůzy se tam létá okolo devíti minut. Dále Aktuálně.cz vydalo článek o tom, že ve filmu je mnoho historických nesmyslů, a že piloti se na tom shodují. Je to lež. Veškeré zásadní historické momenty ve filmu jsou podložené. Obracejí se na mě stovky lidí s jejich pohledem na film, pozitivním i negativním. Ozývají se piloti a aeroklubáci, že jsou z filmu nadšeni. Ten film jsem dělal pro lidi a pro fanoušky letectví a jejich názor je pro mě podstatný.
Vyšla i kniha v nakladatelství Cosmopolis. Dostal jste nabídku od nakladatele?
Ano, v době, kdy se film už stříhal. Sedli jsme si tedy se spoluscénaristou Petrem Kultem a začali scénář přepisovat do beletrické podoby.
Videoklip se natáčel v Hradčanech. Proč zrovna zde?
Chtěl jsem do videoklipu co nejvíce přenést armádní, tajemnou a strohou atmosféru, která je ve filmu také zastoupena a v tom byl výběr jasný. Hradčanské letiště představuje unikátní prostor a s Michalem jsme se na výběru lokace ihned shodli.
Dá se říci, že jste si tímto filmem splnil dílčí sen?
Neberu to tak, že jsem si něco vysnil. Jen jsem našel příběh, který jsem chtěl přenést na plátno.
Co byste vzkázal mladým a talentovaným lidem, kteří by chtěli jít za svými sny, ale bojí se toho?
Myslím, že největší problém je strach z neúspěchu a z překážek, kterých je tato cesta plná. Avšak člověk musí jít za tím, co chce a občas se stane, že musí jít cestou různých kompromisů, to ho ale nesmí odradit.
