Ta ho přivedla na festivaly v mnoha zemích světa. Jeden z největších se donedávna konal v Savojsku a sjíždělo se na něj kolem čtyř stovek účastníků. Spolu s Jiřím Volným patří k zakladatelům Libereckého flašinetáře. Letos se konal už po desáté. Flašinetů má Henri Noubel deset. Zahraniční i české provenience. V 19. století se kromě Prahy a Pekařova na severní Moravě vyráběly také v Chrastavě u Liberce.

Ten, se kterým přijel do Liberce, je německé výroby a je teprve pět let starý. Flašinety totiž nejsou jen otázkou minulosti. Milovníci mechanické muziky je vyrábějí dodnes. Případně rekonstruují historická torza. Jako třeba Martin Mikeš z Prahy.

JAK SE NA NĚJ HRAJE

Flašinety fungují na principu ozvučených píšťal. Liší se jen ve způsobu, jak se do nich vhání vzduch. „Třeba tady ten má v dřevěném válci natlučené kolíky, ty se mačkají a otvírají klávesy,“ vysvětluje stavební inženýr. Restaurování starých varhan je jeho koníčkem. „Dnešní flašinety se už vyrábějí s ruličkami, na kterých jsou vyděrované mezery a ty přes plastové trubičky dávají povel klávesám. V podstatě to funguje jako děrné štítky,“ doplňuje Mikeš.

Některé flašinety začaly místo děrovaných ruliček využívat kulaté papírové desky, na kterých byly vyděrované všechny tehdejší populární písničky, včetně těch českých. Výrobce, pan Ehrlich z Lipska, s nimi zaznamenal takový úspěch, že je vyvážel i do Afriky a Jižní Ameriky.

PIAF I VIVALDI

Během zasvěceného výkladu hraje Henri Noubel písničku od Edith Piaf. Z jeho flašinetu ale může znít i Vivaldi. Posluchače o tom přesvědčil úvodní koncert v barokním kostele Nalezení sv. Kříže v Liberci. V podání jeho kolegů tam zazněla dokonce i hudba Josepha Haydna či Georga Händela. „S tou myšlenkou přišel před lety zakladatel festivalu Jiří Volný s tím, že se na flašinetu dá hrát nejen světská, ale i duchovní hudba,“ líčí arciděkan římskokatolické farnosti v Liberci Radek Jurnečka.

Vyzkoušeli to a mělo to takový úspěch, že se koncerty konají v těchto prostorách už pravidelně několik let. „Má to úplně jinou atmosféru než venku na náměstí,“ tvrdí duchovní.

„Vážné skladby se také nahrávaly na děrované desky, ale protože se tam příliš nevejde, museli je flašinetáři přehrávat třeba dvakrát. Na současných flašinetech, které vyrábějí hlavně Němci, Rakušané a Švýcaři, se klasické skladby nebo třeba i předehry oper nahrávají na papírové ruličky. Jedna může mít i sedm metrů,“ upozorňuje Martin Mikeš. I proto mohla v kostele zaznít i slavná předehra z opery Nabucco či skladba Ave Maria.

Mnohem častěji se ale na kolovrátcích přehrávaly populární melodie. Děrované desky s písničkami Jiřího Vacka má ve svém repertoáru například Boleslav Pára z Liberce Harcova. „Mám tam nahraných sedm skladeb, z toho pět právě od tohoto libereckého rodáka. Myslím, že jsem mezi zdejšími flašinetáři jediný,“ líčí.

NAŠEL HO NA PŮDĚ

Na flašinet hraje už sedm let a stejně jako jeho francouzský kolega k tomu přišel náhodou. „S kamarády pořádáme závody na historických kolech. Jednou jsme byli na projížďce u Mladé Boleslavi a někdo nám řekl, že má na půdě také stará kola. Šli jsme se tam podívat a kamarád objevil i starý flašinet. Nestál o něj, tak jsem ho koupil já a na tom starém kole jsem ho na zádech přivezl až do Liberce,“ prozrazuje. A jak se na flašinety hraje? „S citem. Když jen tak mechanicky točíte, nikdy ta muzika nebude mít jiskru,“ shodují se flašinetáři.