Esperanto je plánový jazyk, který se dnes užívá v mluvené i psané podobě. V gramatice převažují rysy s důrazem na pravidelnost a snadné osvojení pravidel, zároveň tento jazyk umožňuje velmi přesné vyjadřování.

Slovní zásoba esperanta je složena převážně ze slov západních jazyků, na větnou skladbu a tvarosloví však mají značný vliv slovanské jazyky. Esperantské morfémy jsou neměnné a lze je téměř bez omezení kombinovat do rozmanitých slov. Svou stavbou tedy může jazyk připomínat například čínštinu, avšak co se týče struktury jednotlivých slov, je v mnohém podobný například turečtině nebo japonštině.

Esperanto disponuje přibližně 350 tisíci slov, přičemž většina z nich se dá snadno odvodit na základě znalosti kořene slova. Slovní zásoba pochází z různých národních jazyků jako například z latiny, španělštiny, francouzštiny, angličtiny ale také z japonštiny.

K zápisu jazyka se užívá 28 písmen, z nichž většina se píše a vyslovuje stejně, čímž je jazyk podobný češtině. Můžeme zde najít i drobné odlišnosti. Autor esperanta Zamenhof dále také pečlivě vytvářel malý počet původních slovních kmenů a především předpon a přípon, jimiž je tvořena valná část slov. Díky tomu se lze v esperantu vyjádřit plynně již po naučení asi 500 až 2000 slov, předpon a přípon.

Ačkoli se Zamenhof snažil esperanto prosadit jako mezinárodní jazyk, kvůli své slovní zásobě zůstalo do značné míry evropské. Tento rys ovšem není pozorovatelný výlučně u esperanta: většina projektů umělých řečí užívá společné evropské slovní kmeny.

Hlavním rozdílem mezi esperantem a jinými plánovanými jazyky je neevropskost jeho gramatiky. Gramatická slovíčka jsou ovšem uzpůsobena tak, že si mnozí Evropané cizost gramatiky ani neuvědomují.

(oem)