Na konci 19. století, tři roky po zveřejnění Zamenhofova projektu, vydal František Vladimír Lorenc první českou učebnici pod názvem Esperanto por Bohemoj. Na počátku 20. století bylo založeno v Čechách několik esperantských klubů.

Na založení prvního klubu, který začal působit v roce 1901 v Brně, se podíleli poslanec Josef Hybeš a redaktor Dělnických listů Karel Pelant. Esperantistou se stal také Stanislav Kostka Neumann se v roce 1901 stal spoluzakladatelem esperantského klubu v Praze. Ve stejné době vznikly také v Praze dva svazy esperantistů: Bohema unio Esperantista a Bohema Asocio Esperantista, přičemž každý svaz vydával svůj časopis.

Tyto svazy, které spolu již od svého založení vedly konkurenční boj, se vlivem první světové války spojily v jeden svaz pod novým názvem Cehoslovaka Asocio Esperantista. Během působení tohoto svazu vycházely časopisy jako například La Progreso, Ligilo. Do existence a působení esperantistů v Čechách. Na příkaz Hitlera k likvidaci esperantského svazu, který v té době nesl název Esperanto-Asocio en ČSR. Činnost svazu byla obnovena až po roce 1945.

Esperantisti pořádali letní koleje, různé semináře a také se konaly celostátní československé esperantské sjezdy a opět vycházelo množství časopisů. Tento slibný rozvoj však roku 1952 přerušila komunistická diktatura. V roce 1969 esperantisti obnovili svoji činnost na konstitučním sjezdu založením Českého esperantského svazu. Přes veškeré politické překážky minulých režimů Český esperantský svaz přežil až do současné doby.

(oem)

V příštím článku vás seznámíme s přínosem esperanta pro české země.