Datum 16. dubna 1984 je pro krajské město velmi významným. V tento den překonal Liberec stotisícovou hranici v počtu obyvatel. Prvním stotisícím občanem se stal Martin Dostál, který přišel na svět deset minut před desátou hodinou večer.

Narození 100 000 občana Liberce byla velká událost. Jak Vám třeba rodiče vyprávěli za jakých okolností jste se narodil?
To, že jsem stotisící občánek, jsem se dozvěděl od rodičů asi v deseti letech. Nejdříve jsem tomu moc nerozuměl, ale i tak jsem na to byl patřičně hrdý. V dnešní době, když někdo vzpomíná, tak se tomu spíše všichni jen zasmějeme.

Připomínáte si nebo připomínali jste si na Vašich narozeninách celou tu slávu?
Samozřejmě se o tom pokaždé z rodiny někdo zmíní a společně probíráme, jaká že to byla sláva. Byl jsem prý dokonce i tenkrát v televizi a na prvního máje někteří lidé nosili na transparentech místo budovatelských hesel mou fotku.

Využíval jste někdy toho, že jste byl prvním 100 000 občanem Liberce ve svůj prospěch, například v každodenních šarvátkách se sourozenci, kamarády…?
Shodou okolností je jeden můj kamarád, kterého znám od mala, narozen ve stejný den, tak si mě občas kluci dobírali, kdo že je ve skutečnosti ten stotisící. Jestli to správně spočítali. Ale jinak si nepamatuji, že bych někdy nějak využil toho, že jsem 100 000 občanem města Liberec.

Bylo Vaše dětství celou touto událostí nějak poznamenáno? Jak v dobrém, tak v špatném?
Myslím, že ne. Občas když si na to vzpomenu, tak to někde přihodím k dobru. Někdy se stane, že někdo ze starších si vzpomene a řekne, že si něco pamatuje. Rád se tomu i dnes po tolika letech zasměji.

Se svou přítelkyní máte syna Marka. Jak jste se seznámili? Zkoušel jste trik, že jste první 100 000 občan Liberce?
Přítelkyně se ode mne teprve nedávno dozvěděla, že jsem „stotisící". Myslím, že bych s tím na ní velký dojem při seznámení neudělal. Je to skvělá ženská a jsem moc rád, že jsem se s ní seznámil. Taky jsem moc rád, že mi dala tak krásného syna, na Marečka jsem patřičně hrdý.

Paní Burdová, jak se žije s mužem, který byl obletován už od samotného narození? Má nějaké speciální nároky nebo je to muž jako každý jiný?
Víte, o tom, že je Martin 100 000 občan Liberce jsem se dozvěděla tak říkajíc náhodou. Mým velkým koníčkem je focení a zároveň si velice ráda fotky prohlížím. Jednou jsem zaškemrala, že bych ráda viděla nějaká alba, když byl malý. Pár jich donesl a při listování jsem nevěřila vlastním očím. Vlastně jedno celé album je vysloveně věnováno jeho narození a tomu, jak velká to byla událost. Výstřižky z novin, fotky gratulantů (tehdejší vysoce postavení), vítání občánků (kde celá obřadní síň byla vyzdobena pouze k uvítání toho 100.000 občánka). A co se Martina týče, myslím si, že je to muž jako každý jiný a tudíž žádné speciální nároky nemá. Když je doma uklizeno, navařeno a prcek se usmívá, je i on spokojený.

Jaké vlastnosti byste na svém příteli vyzdvihla? Čeho si na něm ceníte?
Přítel je neuvěřitelně komunikativní a charismatický člověk. Musím ho obdivovat, jak velký má přehled, jak si vždy ví rady a především, jak vždy dokáže dodat ostatním lidem odvahu. V současné době ho obdivuji i jako otce – takového tatínka bych přála každému klukovi (nebo holčičce samozřejmě).

Před nedávnem se Vám narodil syn, jak si užíváte nové role maminky? A co tatínek, pomáhá Vám?
Roli maminky si opravdu užívám. Také si myslím, že Martin si užívá roli tatínka. Po pravdě, je to tatínek k nezaplacení. Pomáhá mi úplně ve všem. Byl a je mi velkou oporou jak během těhotenství, tak po narození syna. V osmém měsíci těhotenství mi totiž umřel tatínek a myslím si, že kdybych po svém boku neměla takovéhoto partnera, dost těžko bych všechno zvládla. Mareček je náš velký poklad. Tolik radosti, co nám ten klučina přináší. Snažíme se s ním samozřejmě trávit co nejvíce času. Podnikáme různé výlety, chodíme na plaváníčko pro kojence, dokonce jsme ho vzali i na koníky (Martin roky jezdil na koni a tak jsme Marečka jednou vzali sebou).
V péči o prcka nám samozřejmě pomáhá celá rodina. Mareček má skvělé babičky, které s ním rády chodí na procházky. Úžasné strejdy a tety, které ho vždy rády pochovají. Bratrance a sestřenice, které ho učí jen lumpárnám.