Služba sociální péče Tereza v Semilech přijme pracovníka na přímou obsluhu, nabízí měsíční mzdu 20 tisíc. Jedličkův ústav v Liberci rovněž shání sociálního pracovníka, jemuž nabízí až přes 23 tisíc korun měsíčně.

A tak by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho. Poptávek po pracovnících v sociální oblasti jsou desítky. Stejně jako v případě zdravotních sester jich je ale zoufalý nedostatek. „Sehnat pečovatelku je obrovský problém, personální situace se zhoršila přibližně v posledních dvou letech,“ potvrzuje ředitel Domova důchodců v Českém Dubu Radim Pochop.

„Problém přitom já osobně už ani tak nespatřuji ve výši mzdy, která se v posledních měsících oproti minulosti zvýšila až o 30 %. Potíž je v tom, že práci v sociální oblasti nechce nikdo dělat,“ míní Pochop. Ještě před třemi lety podle něj nebylo obtížné sehnat nového pracovníka do týdne, dnes je to naprosto nereálné.

CHYBÍ PODPORA

„Nedostatek pracovníků v sociálních službách souvisí také s nízkou mírou nezaměstnanosti. Zaměstnance si dnes navzájem přetahují všude. Liberecký kraj v současné době nemá žádný program ani projekt na podporu náboru nových pracovníků do sociálních služeb. Záleží na každém zaměstnavateli v této oblasti, jaké má možnosti pobídek a zaměstnaneckých benefitů, a jestli je při hledání nových pracovníků využívá,“ říká náměstek hejtmana Libereckého kraje Pavel Svoboda.

Nedostatek pracovních sil v sociální oblasti byl i jedním z bodů jednání výboru sociálních věcí krajského zastupitelstva. „Chceme v budoucnu hledat možnosti, jak více zviditelnit tyto profese. Jde ale o práci psychicky náročnou, finančně ohodnocenou někde průměrně, jinde stále podprůměrně. Proto nepředpokládám, že by pouhá popularizace práce v sociálních službách přivedla do tohoto oboru nové zaměstnance,“ myslí si Svoboda.

ABSOLVENTI JDOU JINAM

Pracovníky se nedaří najít nejen na trhu práce, ale ani mezi absolventy oborově zaměřených škol. „Je to velká výjimka. Většinou obor vystudují a stejně jdou pracovat jinam,“ potvrzuje z vlastní zkušenosti Pochop.

Jeho slovům dává za pravdu Lenka Johánková, která pečovatelství vystudovala. „Ještě před koncem školy jsem měla jasno, že nikam pracovat jako ošetřovatelka nechci. Alespoň ne za stávajících podmínek. Na to, jak fyzicky a především psychicky náročnou práci pečovatelé nebo ošetřovatelé dělají, nejsou ohodnoceni. Navíc jich je všude málo, proto se ani lidem nemohou věnovat tolik, jak bych si třeba já osobně představovala,“ vysvětluje mladá žena.

Žádné pobídky směrem k absolventům či studentům nejdou ani od zřizovatelů sociálních zařízení. „Liberecký kraj v oblasti školství aktuálně nemá žádný specifický nástroj zaměřený na podporu pracovníků v sociálních službách či motivaci žáků ke vzdělávání se v těchto oborech. Ve stávajícím stipendijním programu pro žáky vybraných oborů není podporován žádný obor s vazbou na tuto oblast. V minulosti jsme například specificky podpořili zavedení oboru Sociální činnost na Gymnáziu Mimoň, avšak ani přes podporu propagace tohoto oboru se jej nepodařilo otevřít,“ doplnila mluvčí kraje Markéta Žitná.