„Chceme připomenout význam, ale i se setkat, popovídat a zavzpomínat,“ řekl předseda Sdružení válečných veteránů Libereckého kraje Karel Krátký. Důstojnost setkání podtrhla v sobotu česká i slovenská hymna, které akci zahájily. Do Liberce dorazili i slovenští veteráni.

„Je nás málo, ale o to raději sem jezdíme. Rádi se tu setkáme se svými spolubojovníky,“ řekl slovenský veterán Karol Lizoň. Slzy se draly do očí při projevu Krátkého. Ten připomněl i vojáky, kteří se nevrátili domů. „První byl Petr Šimonka, chtěl bych ale vzpomenout na všechny,“ dodal a poté již všichni povstali v rámci minuty ticha.

Další chvíle již byly veselejší. Velitel libereckých chemiků Miroslav Knop veteránům poděkoval: „Je úžasné, co jste dokázali s materiálem a vybavením, které jste měli.“ Sám si postěžoval na současnou situaci. „Stát se teď od nás bohužel trochu odvrací, zřejmě si myslí, že může podávat nejlepší výsledky s vybavením z roku 2003,“ dodal. Potom už se ale vojenští veteráni začali bavit. A čekal je pořádně nabitý program. „Nyní půjdeme do chemického muzea, kde si zavzpomínáme na to, s čím jsme se v Zálivu potýkali,“ řekl jeden z veteránů Jaroslav Procházka.

Poté si veteráni i s rodinami prohlédli liberecké podzemí a večer končil bowlingem. Zmíněné operace představovaly vůbec první nasazení československých vojáků od druhé světové války a znamenaly velký rozvoj chemického vojska u nás. Protichemická jednotka se na stejné místo podívala i v roce 2002 v rámci operace Trvalá svoboda.

A ještě jedna poznámka nakonec. Víte, jak poznáte vojáka, který není v uniformě? Při hymně nebo minutě ticha stojí v pozoru a po celou dobu nehne ani brvou.