Co vás přivedlo do Lipo.ink?
Spolupracoval jsem s Libereckým krajem jako externí konzultant při tvorbě konceptu, čím má být podnikatelský inkubátor, a v rámci této spolupráce mi nabízeli, abych ho i realizoval, což pro mě byla velice zajímavá příležitost, protože tady už žiji sedm let, mám to tady rád a mám tři děti, takže mít přímou možnost ovlivnit prostředí, ve kterém vyrůstají, mě hodně oslovilo.

Co je pro vás jako ředitele krajského podnikatelského inkubátoru hlavním cílem?
Můj hlavní cíl je, abychom byli úspěšní, a úspěch pro mě znamená, že vzniká víc a víc inovativních firem v našem kraji, a že Liberec bude synonymem pro inovativní prostředí jako například Brno. Takže když se lidé rozhodují, kam půjdou studovat nebo kde budou rozvíjet svůj start-up, tak by je měl velice rychle napadnout i Liberec.

Máte za sebou necelé tři roky fungování, co považujete za největší úspěch?
Za největší úspěch stále považuji svůj tým, který jsem byl schopen sestavit, a nemyslím jenom kmenové zaměstnance, ale i další spolupracovníky. Můžu jmenovat třeba grafické a umělecké Studio Stroy, které nám dělá veškerou grafiku vizuální komunikace, dále instituce typu iQLANDIA, se kterou pořádáme Liberec Makers – festival pro děti a mládež, ale taky dodavatele různých služeb, například právnických služeb, které jsme schopni nabízet našim klientům za výrazně zvýhodněnou cenu, a to jenom na základě toho, že nás náš partner vyhodnotí jako dobře vynaloženou investici svého času.

Často se objevují kritiky Lipo.ink, že je drahý na provoz, že se stavba sídla prodražuje a podobně. Jaký je nebo bude hlavní přínos podnikatelského inkubátoru? Proč je důležité, aby v Libereckém kraji byl?
Hlavním přínosem inkubátoru je, že Liberecký kraj bude zajímavější pro schopné lidi, protože jim může nabídnout mimo jiné i zajímavé prostory v centru města. Je důležité, aby v Libereckém kraji tito lidé a jejich firmy byli. V dnešní době, kdy celá Evropa soutěží s Amerikou a Asií, si i malá země jako Česká republika musí uvědomit, že mít jenom levnou pracovní sílu není cesta do budoucna. My potřebujeme přitáhnout inovativní firmy a potřebujeme přitáhnout ty lidi, kteří jsou schopní vytvořit zisk a hodnotu, která v kraji zůstane.

Jaké jsou podle vás největší výzvy nebo překážky pro lidi, kteří chtějí rozjet vlastní business?
Překážek je spousta. Jednak si lidé často sami sobě neumí dát to svolení, že i oni můžou podnikat, že i oni můžou jít vlastní cestou a dovolit si snít, jednak je tam spousta dalších věcí jako například dát svůj nápad do byznysového kontextu, to znamená, že můžete mít nejlepší technické řešení, ale chybí vám schopnost dobře prodat toto řešení. A pak je to hodně o tom najít a přesvědčit správné lidi kolem sebe.

O jaké lidi jde a o čem je potřeba je přesvědčit?
Můžou to být zákazníci, kterým potřebuji vysvětlit, že moje řešení je to nejlepší pro jejich problém, nebo to můžou být investoři, kteří potřebují vědět, že když investují peníze, tak se jim vrátí i se zajímavým ziskem, nebo to můžou být spolupracovníci, kteří vás doplní, protože většina z nás není dobrá ve všem. Obecně si ale myslím, že české prostředí je pro podnikání dobré. Pokud bych měl porovnávat s Německem, kde jsem vyrůstal, tak u nás je podnikání mnohem jednodušší, spousta věcí se dá zařídit rychle, třeba s.r.o. si založíte velice jednoduše, a i daně jsou tu nižší.

Hraje v tom nějakou roli pozice Libereckého kraje na severu Čech blízko hranic s Německem a Polskem?
Když se dívám na naši spolupráci s Německem a Polskem v rámci trojzemí, tak je Liberec poměrně vedoucí, takže jsme mnohem silnější než východoněmecká města a polská periferie se potýká s ještě většími výzvami než my. Liberec má spoustu věcí, které mu hrají do karet – žijeme v hezkém prostředí s krásnou přírodou, je tady bohatá historie podnikání a technologií, univerzita má v některých oblastech světovou úroveň. Takže ani ve srovnání s Prahou nebo Brnem nevidím v Libereckém kraji výrazně větší překážky pro podnikání.

V kraji existuje velká návaznost firem na automobilový průmysl. Objevují se přirovnání Česka k montovně Evropy. Tento přístup je ale problematický, často se uvádí, že nemá žádnou přidanou hodnotu. Jak se na strukturu průmyslu díváte vy? Je těžké v tomto prostředí prosazovat a pomáhat experimentálním start-upům?
Myslím si, že doba levných zlatých českých ručiček už je nějakou dobu za námi. Když se rozhlédneme po okolí, výrazně levnější je polský trh, maďarský nebo i slovinský, a v Česku naopak máme hodně vývoje, a to právě i v automobilovém průmyslu. Například jeden z našich klientů, Devinn, se zaměřuje na světla do formulí a rally a skrz ně vím, že Česká republika patří ke světové špičce ve vývoji světel pro automobily. A právě proto, že tady máme tolik vývojářů, vidím v budoucnosti vývoje u nás velkou sílu. Naší slabinou ale pak je tuhle sílu a sebejistotu světu vysvětlit, že naše řešení jsou opravdu dobrá a že můžou být lepší než řešení z anglosaského světa. Anglosasové jsou ale zase historicky silnější v tom vysvětlit, proč jsou lepší, i když třeba doopravdy nejsou.

Brzy oficiálně otevřete sídlo vedle krajského úřadu v Liberci. V čem vám to pomůže? Kdo všechno bude prostory využívat?
My už teď sídlíme hned vedle krajského úřadu v Evropském domě, takže se nemusíme stěhovat daleko. Blízkost kraje nám vyhovuje. Kdykoli kraj potřebuje názor nebo podporu v oblasti inovace, tak jsme mu po ruce. Prostory jsou primárně zamýšleny pro naše klienty, tedy ty, kteří jsou v inkubaci, nicméně budou otevřeny dalším inovativním firmám, které se zabývají realizací dalších nových záměrů, jež mají mezinárodní potenciál. Nemusí to být nutně start-up, už teď máme v inkubaci firmy, které jsou dceřiné společnosti malých a středních etablovaných podniků, jež právě v rámci své činnosti začaly rozvíjet nápad, který nesouvisí s jejich stávajícím byznysem, a rozhodly se založit novou firmu, která bude nápad dál rozvíjet. Takovým příkladem je pan Klokočník se Statotestem nebo firma Silcocell zabývající se technologií, která z rýžových slupek dostává nanovlákna pokrytá křemíkem.

Před třemi lety jste řekl pro Deník, že byste byl moc rád, kdyby se v Liberci mohli potkávat a inspirovat lidé z celého světa. Co jste pro to udělali a podařilo se to splnit?
Od začátku našich aktivit velice úzce spolupracujeme se Saskem, vznikly například propojovací akce pro kulturní průmysl v Sasku a Libereckém kraji. Delší spolupráci máme také s Izraelem, setkali jsme se s izraelským velvyslancem Danielem Meronem, pořádali jsme třeba konference pro základní školy o způsobech vzdělání, které podněcují kreativitu a podnikavost už od první třídy, a na podzim chystáme s Česko-izraelskou smíšenou obchodní komorou Česko-izraelský inovační den, který bude zaměřený na nanotechnologie. Izrael je pro nás velice zajímavá země, protože je podobně malá jako Česko, čelí ale mnohem větším výzvám, a i přesto byli schopni vybudovat prostředí, ve kterém se rodí špičkové technologie a pravidelně se k nim chodí inspirovat celý svět.

Phillip Roden vede už třetím rokem krajský podnikatelský inkubátor Lipo.ink. Předtím působil v jablonecké firmě Jablotron, talentovém Tsizeku a konzultační firmě Korn Ferry.
Studoval na univerzitě ve Freiburgu a Hamburku, titul MBA získal na Technologickém institutu v Rochesteru.
V ČR žije posledních sedm let, má tři děti.