VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Do pohraničí přišel Ladislav Albrecht s rodinou po válce. Naučil se tu řemeslo

Liberecký kraj /ROZHOVOR/ – Přinášíme další díl nového seriálu Příběhy pamětníků z Libereckého kraje. Projekt vznikl za podpory Libereckého kraje. Další díl vyjde za dva týdny, opět v sobotním vydání Deníku. 

15.7.2018
SDÍLEJ:

Ladislav Albrecht.Foto: Deník / Daníčková Blanka

Ptačí budky různých velikostí, dřevěné květináče a mnohé další vyrábí Ladislav Albrecht v dílně v Domě seniorů v Liberci-Františkově. Řemeslo a především truhlařina 87letého rodáka ze Stříbrnic u Jičína provází celý život.

Jaká je vaše nejvzdálenější vzpomínka z dětství?
U nás na vesnici, která měla 54 čísel, se mi moc líbilo. Chodil jsem do základní školy a pak 4 kilometry do měšťanky. V zimě nás vozil do školy jeden hospodář na saních, koně měli zvonky a byla to paráda. Dneska už jsou ve Stříbrnicích jenom někteří důchodci a baráčky kupují Pražáci.

Prožil jste ve Stříbrnicích celé dětství? Jak jste se dostal do Libereckého kraje?
Když mi bylo šest let, umřela mi mamka. Zůstali jsme s otcem sami, a když skončila válka, přišli jsme bohužel o obě kravičky, které jsme měli. Otec z toho byl nešťastný. Soused přišel s tím, že můžeme jet do pohraničí. Byl se tam podívat, přišel za tátou a říkal mu: „Jarku, nic nedělej, v Jablonečku na Mimoňsku jsou volný baráky po Němcích, pojďte.“

A jaké to tam bylo?
Táta tam jel, vybral dům a měli jsme spolu s domem asi tři kravičky a jednoho vola. A ten vůl byl moc fajn, chodil pomalu, ale věděl přesně, kdy je poledne. A tak když jsme chtěli třeba ještě jednou objet pole, abychom dodělali práci, on už nechtěl. Stačilo jen bičem jednou mrsknout a on se tak hrozně lekl, že letěl až ke chlívu i s tím ruchadlem za sebou. Kolik mi bylo let, si nevzpomínám. Ale když jsme se do Jablonečku nastěhovali, tak jsem ještě asi měsíc chodil na měšťanku.

Pro dítě to byla asi poměrně velká změna. Co vás čekalo potom?
Nejdřív jsem asi rok jezdil v Jablonečku na poli a mezitím mi umřel otec. Přijeli jsme z pole a našli jsme ho mrtvého. Umřel na silikózu, on totiž dříve pracoval v lomu a měl plné plíce prachu. Kromě toho také dělal sochy a jednu, z pískovce, dokonce pro Baťu někde u Zlína. V Jablonečku jsem zůstal s novou tátovou ženou, kterou si našel potom, co umřela mamka.

To musela být pro vás rána, najednou jste zůstal bez rodičů.
Krátce potom přijel za námi strýc Josef z Liberce a nabídl mi, jestli se nechci u jeho známého učit truhlářem. Měl bych tam stravu a ubytování. Bydlel jsem v podkroví, všude kolem dokola jinovatka, tak jsem byl zalezlý pod peřinou a vždycky, když už jsem nemohl dýchat, vykoukl jsem. Jinak jsem každé ráno vždycky chodil zatopit do dílny, teplo bylo i od teplého klihu, se kterým jsme dělali. Sice jsem chtěl párkrát utéct, ale nevěděl jsem kam. Tak jsem tam zůstal a vyučil se. Teprve odtamtud jsem šel na vojnu.

Jaký byl váš návrat z vojny zpátky k civilnímu životu?
Když jsem se vrátil, už se v dílně nábytek nedělal. Najednou se tam dělala stavba. A tak jsem váhal, jestli se vrátit nebo nevrátit. Ale mezitím jsem se na vojně oženil a žena byla v jiném stavu, tak jsem tu práci vzal. Žili jsme u její rodiny v Hejnicích a každý den jsem jezdil do Liberce pracovat. Začal jsem nejdřív ve strojovně nařezávat a pak mě mistr požádal, abych ho zastoupil, když musel odjet. Naše stará truhlárna se stala Stavokombinátem. Dělal jsem tam všechno možné, co bylo potřeba, třeba v Jablonci nad Nisou patnáct baráčků pro fotbalisty. Stavěli jsme také svépomocí celé domy v Liberci, jeden dům pro 36 rodin. Dům pořád stojí, je v Lidových sadech nad botanickou zahradou. Mezitím jsme se se ženou a se synem přestěhovali do Liberce. V roce 1969 jsem dal výpověď a do poslední chvíle jsem nevěděl, co budu dělat. Ale náhodou jsem při práci na stavbě domů v Jablonci při svačině narazil na jednoho zednickýho, a ten mě tak poslouchal a nabídl mi, ať s ním jedu do Prahy, do podniku. Tak mě tam vzali a bylo vyřešeno.

Muselo být náročné jezdit z Liberce do Prahy. Nebo jste se tam stěhovali?
Nastoupil jsem tam 3. ledna 1970. Ale poslali mě na práci do Bratislavy. Žena zůstala v Liberci a já byl za prací v Bratislavě, kde jsem zůstal asi měsíc. Dělal jsem tam akustiku. Pak jsem zase měl práci jinde od firmy v Praze a přišli tam za mnou i další kluci z Liberce. Protože ve Stavokombinátu jsem si vydělával 2 500 korun a tam, za první měsíc, jsem sám udělal fakturu za skoro 70 tisíc a vydělal si 12 tisíc korun. Ale dělal jsem v sobotu i neděli, protože byla zima, a než abych běhal někde po městě, tak jsem pracoval. Nakonec jsem tam taky skončil. Žena chtěla, abych byl s rodinou. Říkala, peníze nejsou všechno, buď doma, máš kluka, budeš si s ním hrát fotbal.

U truhlařiny jste zůstal i v důchodu. Co konkrétně jste dělal?
Můj bývalý šéf mě zlákal do podniku Spojená přidružená výroba a tam jsem zůstal až do důchodu. A když jsem nastoupil do toho důchodu, tak jsem šel první den po městě a potkal kamaráda. A on mi nabídl místo mistra na učilišti, kde jsem zůstal dalších pár let. Shodou náhod to byl ten učňák, kde jsem se sám vyučil. I teď si stále dělám něco v dílně, kterou mi zřídili tady v Domově seniorů na Františkově. Jen by bylo fajn, kdybych měl víc materiálu i nářadí, kdyby se třeba našel nějaký sponzor.

Příběhy pamětníků z Libereckého kraje

Logo Libereckého kraje.V seriálu Příběhy pamětníků z Libereckého kraje každou druhou sobotu přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů, známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete také na webových stránkách vašeho deníku. Projekt vznikl za podpory Libereckého kraje.

Autor: Blanka Daníčková

15.7.2018 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Montážní dělník 13 500 Kč Montážní dělníci výrobků z kombinovaných materiálů MONTÁŽNÍ DĚLNÍK/CE. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 13500 kč. Volných pracovních míst: 5. Poznámka: Práce na 3 měsíce, Práce převážně ve stoje, Hlásit se e-mailem nebo osobně na adrese sídla firmy ul. 1. máje 97/25, Liberec. Pracoviště: Sorbanna, s.r.o.-005 grupo antolin bohemia, a.s., Svárovská, č.p. 696, 463 03 Stráž nad Nisou. Informace: Nataliia Danylych, +420 606 607 688. Gastronomie - Gastronomie Kuchař/pizzař 30 000 Kč Kuchaři (kromě šéfkuchařů) KUCHAŘ/KA. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Turnusové služby, úvazek: . Mzda min. 30000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Vyučení v oboru, praxe výhodou, není podmínkou., Nabízíme: možnost ubytování, využití lázní Chrastava, Hlásit se e-mailem nebo telefonicky od 8.00 do 14.00 hod.. Pracoviště: Ttg servis s.r.o.-002, Bílokostelecká, č.p. 128, 463 31 Chrastava. Informace: Lenka Fryková, +420 777 766 819. Řemeslné práce - Řemeslné práce Svářeč 27 000 Kč Svářeči SVÁŘEČ/POTRUBÁŘ. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 27000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: - svářeč plamenem, el. obloukem, potrubář (nebo zámečník) - práce v terénu - plyn, - praxe vítána, - nástup možný ihned, - pracovní doba: jednosměnný provoz 7-15,30 h.. Pracoviště: Progres liberec s.r.o.-001, Vilová, č.p. 350, 460 10 Liberec 10. Informace: Pavla Kmetyová, +420 725 503 587. Gastronomie - Gastronomie Pomocníci v kuchyni 16 000 Kč Pomocníci v kuchyni POMOCNÁ SÍLA DO KUCHYNĚ. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč, mzda max. 18000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Praxe vítána, vyučení v oboru není podmínkou, spolehlivost, nekuřácké pracoviště, práce na plný úvazek nebo možnost i úpravy pracovní doby na zkrácený úvazek, plat + osobní ohodnocení a 13. plat, hlásit se předem telefonicky.. Pracoviště: Školní jídelna gastron - zuzana vaníčková s.r.o.-001, Ještědská, č.p. 354, 460 08 Liberec 8. Informace: Dana Halaburková, +420 482 770 792.

Videosouhrn 19.–21. září 2018

Požár kulturního stánku a co všechno chybí Praze: prohlédněte si videa dne

Pouť na náměstí dr. Edvarda Beneše se rozjela.
17

FOTO: To bude trhák! Natáčení velkofilmu začalo

FOTO: Liberec se konečně trefil a hned z toho byla výhra v Chomutově

Chomutov – To to trvalo. Liberečtí hokejisté se až ve třetím utkání nové sezony poprvé trefili do černého - a hned z toho byly první tři body. Bílí Tygři ovládli v pátek malé derby, když zvítězili 3:1 v Chomutově. Pomohly jim přesilovky, v nich vsítili všechny góly. Naopak domácí Piráti na body stále čekají.

V Turnově otevřou fotbalové hřiště

Turnov - Turnovský fotbalový klub se dočká nového hřiště s umělým povrchem. Slavnostní zahájení se koná příští týden ve čtvrtek.

Město a kraj plánují, že by frýdlantskou nemocnici koupila ta liberecká

Frýdlant – Změní se vlastník frýdlantské nemocnice? Usiluje o to město spolu s Libereckým krajem. Dlouholeté vyjednávání s nynějším majitelem, soukromou společností EUC, teď přineslo první konkrétnější výsledky. Na stole je memorandum, které cestu k prodeji nemocnice otevírá.

FOTO: Nejstarší liberecký gympl uspořádal první ze série výročních akcí

Liberec – Už za rok tomu bude sto let, co se ministerstvo školství rozhodlo v Liberci otevřít České státní reformní reálné gymnázium, dnešní Gymnázium F. X. Šaldy. Vedení školy však nečeká na výroční den a slaví už nyní. A také vybírá peníze, třeba i sběrem papíru.„Celý tento školní rok můžeme věnovat připomínkám toho, že jsme nejstarší gymnázium v Liberci,“ řekl organizátor oslav a pedagog Pavel Taibr.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT