Co spojuje libereckou vazební věznici a světoznámý tenisový turnaj Wimbledon? Je to záludná otázka s jednoduchou odpovědí. V roce 1877 se v Liberci podařilo dokončit právě budovu věznice Krajského soudu Liberec za Rakouska-Uherska, stejně jako Britům prvně uspořádat proslulý tenisový turnaj. Zatímco v Británii se toho příliš nezměnilo a jahody se šlehačkou se podávají i nadále, v liberecké věznici se toho za 135 let změnilo více než dost a o jahodách se šlehačkou si mohou „klienti" nechat jen zdát.Právě ve středu 31. října slaví liberecká věznice významné výročí. „K této příležitosti budou slavnostně ocenění nejen někteří pozvaní hosté, ale také bývalí i současní zaměstnanci," prozradila mluvčí liberecké vazební věznice Michala Pávová.

Utéct? V dnešní době těžko

Věznice se původně nenacházela ve stávajících prostorách nedaleko Krajského a Okresního soudu. Nejprve byla umístěna v jednom z domů v Barvířské ulici. Stavba současné věznice v těsné blízkosti soudu byla dokončena 27. října 1877. „Byla to první velká administrativní budova postavená v Liberci," vysvětluje mluvčí věznice.

Zatímco v současné době je únik z věznice takřka vyloučen a ani nejstarší pamětníci mezi zaměstnanci ho nepamatují, v první polovině minulého století se několika vězňům podařilo utéct. „V roce 1928 byly zaznamenány útěky dvou vězňů z pracoviště mimo věznici, tito dva uprchlí byli během roku 1928 také dopadeni a vráceni zpět do vězení," popsala perličku z historie Michala Pávová.

Dohled nad vězni vykonává v současné době přes 251 zaměstnanců. To je zhruba pětkrát více než třeba v roce 1948.

Z vazby rovnou do výkonu trestu

Označení vazební věznice není úplně přesné. V Liberci si odpykávají svůj trest i pravomocně odsouzení. Těch je dokonce mezi zdmi historické budovy většina. Celková kapacita vazební věznice čítá 375 osob. Z toho je kapacita výkonu vazby 123 osob. Svůj trest si může v Liberci odsedět až 252 odsouzených. K dispozici jsou i dvě specializovaná oddělení. „Jde o trvale pracovně nezařaditelné vězně a dospělé muže s duševní poruchou a poruchou chování, kteří se v minulosti dopustili násilného chování," vysvětluje Michala Pávová.

Až neuvěřitelně zní počet věznic v celé České republice. Skoro 23 tisíc odsouzených si „kroutí" svůj trest v šestatřiceti věznicích.

Nudu zažene vaření nebo televize

Jen málokdo si dokáže představit klasický den ve věznici. Ve vazební věznici začíná už v šest hodin ráno budíčkem, osobní hygienou a snídaní. Ta většinou zahrnuje pečivo, ovoce a kávu nebo čaj.

Odsouzení si můžou krátit čas míčovými hry, kondičním cvičením, angličtinou, relaxačním cvičením, keramikou, dramaterapií nebo v případě potřeby pohovorem s psychologem. Volný čas ve vazbě lze naopak trávit i vařením v kuchyňce, sledováním televize, kurzy přírodních a historických zajímavostí, výtvarnými aktivitami nebo třeba cvičením.

Většina volnočasových aktivit se odvíjí od samotného chování vězňů. „Za dobré chování můžou mít na cele třeba televizi," vysvětluje nadstandardní podmínky mluvčí liberecké věznice. Podle ní patří mezi nejčastější prohřešky takzvané „motáky." Ty si vyrábějí z novin a prohazují je skrz mříže dalším „spolubydlícím" na dvůr nebo do jiné cely.

Novodobá historie nepamatuje žádné vzpoury ani útěky. Poslední větší nepokoj v liberecké věznici museli „bachaři" zažehnávat po revoluci v roce 1989. Vězni si vyložili demokracii po svém a dožadovali se propuštění.

Výjimečně se někdo pokusí o sebevraždu, jen málokdy se ale jedná o dokonaný pokus. Často jde jen o demonstrativní upozornění, kdy se obžalovaní nebo odsouzení snaží třeba jen dostat na pár minut mimo celu. „Kdo chce spáchat skutečně sebevraždu, povede se mu to," popisuje Michala Pávová.

Někoho může i krátký pobyt v malé cele poznamenat na celý život, jiní se zase s radostí vrací do vězení mezi své staré známé. Někteří recidivisté tráví ve vězení většinu svého života.