V tento den se také připomíná zrada učedníka Jidáše a pojídá se pečivo po něm pojmenované. Při mši umývaly církevní celebrity nohy dvanácti starcům nebo řeholním bratřím, po obřadu je pohostily a obdarovaly.

Jeho název je odvozen od zeleného mešního roucha, které se v ten den při mši užívalo, symbolizuje také odchod Krista do Getsemanské zahrady a rovněž je barvou naděje, kterou Kristus lidem přinesl. V lidovém podání odkazuje na zelené potraviny a byliny, které se mají podle lidových obyčejů tento den jíst, aby byl člověk v příštím roce zdravý.

V některých krajích měl v tento den každý sníst pečivo pomazané medem, protože tím byl chráněn před uštknutím jedovatým hadem a bolestmi v krku po celý rok.

V tento den také naposledy zazní při mši kostelní zvony, které se rozezní opět až na Bílou sobotu. Symbolizují ztišení, k němuž by měl každý křesťan ve svém nitru dospět. Jejich zvuk nahrazují při svolávání do kostela dřevěné řehtačky.