Programem chce ministerstvo posílit kulturu v české menšině, která se v Banátu usadila už v 19. století a dosud udržuje přes mnoho generací český jazyk a vztah k původní vlasti.

„Katarina je první studentka z tohoto programu. Po vystudování by se měla buď vrátit do země a učit třeba v mateřské škole nebo pokračovat ve studiu na vysoké škole. Pokud jí škola půjde, pak ministerstvo pošle ze Srbska do Čech další studenty,“ vysvětlil Jiří Vydra, zástupce ředitelky Gymnázia a Střední odborné školy pedagogické Jeronýmova.

Právě libereckou pedagogickou školu už měsíc Katarina studuje. Její pobyt pod Ještědem hradí ministerstvo. „Ze začátku se mně sem nechtělo, trochu jsem se bála. Ale teď už jsem tady měsíc a v Liberci se mi líbí,“ přiznala Katarina Irović. „Viděla jsem už Ještěd nebo třeba noční zoologickou zahradu,“ dodala.

Po domově zatím Katarině smutno není, neboť za ten měsíc se už dvakrát sešla v Čechách se svým tátou, jehož zdobí typicky české jméno – Václav. Jednou to bylo v Praze na mezinárodním krajanském festivalu, kde otec Katariny vystoupil se souborem písní a tanců z Bílé Cerkve. „Když jsem poprvé přijela, překvapilo mne, že se po ulicích neválí moc papírků. Překvapením pro mne bylo i kino, které u nás doma nemáme,“ poznamenala.

Známky zatím nedostává

Všechny předměty se na škole učí samozřejmě v češtině. Česky Katarina umí ale jen částečně. Rodiče na ni sice od narození mluvili česky, jenže ona jim odpovídala v srbštině. Několik let chodila v Banátu do české školy. V Liberci se ale takřka denně potýká se slovy, kterým nerozumí, anebo které slyší poprvé v životě. Mezi taková patří odborné výrazy z psychologie nebo z chemie.

„Z češtiny mi dělá největší problémy gramatika. Byla jsem zvyklá česky mluvit, ale ne psát,“ podotkla Katarina Irović. Jak doplnil Jiří Vydra, učitelé češtiny jsou k srbské studentce tolerantní. Zatím ji neznámkují.

„Z předmětů mě nejvíc baví výtvarná a hudební výchova,“ uvedla studentka. „Na kluky ještě nemyslím, kamarádku v Liberci taky ještě nemám. Teprve si zvykám. Ale myslím si, že na české škole ty čtyři roky vydržím,“ zdůraznila dívka, která chodí s rodinou, u níž žije, každou neděli jako správná katolička do kostela.