Dětských lékařů ubývá. Některé české nemocnice s výjimkou fakultních už se dostávají do problémů. Liberecká není výjimkou.

„Dlouhodobě se potýkáme s personálními problémy. Lékaři odcházejí. Jen za poslední půlrok odešli tři plně atestovaní lékaři. Rád bych byl optimistou, ale bohužel nevidím světlo na konci tunelu,“ posteskl si na páteční tiskové konferenci primář dětského oddělení a někdejší lékařský ředitel Martin Zítek.

Lékaři podle něj odcházejí nejen do zahraničí či zcela mimo svůj obor, ale kvůli lepším platovým podmínkám také do privátu.

„Připomíná mi to to 90. léta, kdy se po privatizaci praktických ordinací některá oddělení úplně vylidnila,“ řekl primář. „Situace se opakuje. Lékaři, kteří působí v privátních praxích, se přiblížili k důchodovému věku. Své praxe chtějí někomu předávat a pro lékaře z nemocnic, kde je kvůli službám časově mnohem náročnější práce, to znamená vyhlídku na lepší pracovní podmínky,“ připouští primář.

Svůj podíl na současném stavu nemocniční pediatrie má bezesporu i fakt, že jde o silně feminizovaný obor. „Na našem oddělení je patnáct lékařů, ale z toho pouze dva muži, ostatní jsou lékařky,“ doložil fakty. Není divu, že mladé lékařky sotva dokončí atestace, dojdou do věku, kdy chtějí založit rodinu. „Aby se člověk stal zkušeným pediatrem, k tomu potřebuje alespoň deset let na oddělení. Neříkám, že mladých absolventů je málo, ale chybí nám zkušení lékaři ve středním věku. Takoví, kteří jsou oporou oddělení. Bohužel systém vzdělávání je u nás nastaven tak, že zatím nevidím šanci na výrazné zlepšení,“ dodává primář.

V zahraničí se dětské nemocnice do podobných problémů nedostávají. Jedním z důvodů je i to, že tam stále, jako kdysi u nás, fungují rodinní lékaři. Proto není zapotřebí tolik pediatrů v terénu. Dětští lékaři se pak stávají specialisty, ať už na lůžkových odděleních nebo ve specializovaných ambulancích.

Děti už tu neleží dlouhé týdny

Dětské oddělení Krajské nemocnice Liberec má v současné chvíli 32 klasických lůžek a 5 na jednotce intenzivní péče.

„V některých týdnech jsou zaplněna na šedesát procent, jindy je situace taková, že musíme děti posílat třeba do Mladé Boleslavi. Ve zdravotnictví se ale zkrátka nedá moc plánovat,“ říká primář Martin Zítek.

Podle něj by se už ale v žádném případě neměl počet lůžek snižovat. „Už proto, že by oddělení přišlo o akreditaci a mladým lékařům by se opět snížila možnost získat požadovanou kvalifikaci,“ vysvětlil lékař.

Jak dodal, takzvaná obložnost lůžek, dříve určující kritérium, se mění také v závislosti na délce hospitalizace. „Dřív tu děti ležely i týden, dnes je to díky kvalitní diagnostice třeba jen půl dne. Tlačí na nás také rodiče, kteří nechtějí, aby dítě v nemocnici zbytečně trávilo dlouhé dny, když to nevyžaduje závažnost onemocnění,“ dodal lékař.

Liberecká nemocnice je také jedinou v kraji, která se specializuje na nedonošené děti. Těch podle primáře Zítka nijak dramaticky nepřibývá, ale zato se výrazně zvyšuje jejich šance na kvalitní život. „Takové dva až tři roky pozoruji, že se jejich prognóza zlepšuje,“ dodal.

Důvodů, proč se děti rodí předčasně, je podle něj víc. Zhoršené životní prostředí, sociální situace, ale i genetická dispozice matky.

„Některá maminka je od začátku těhotenství na pozorování, je jí věnována veškerá péče a přesto porodí předčasně,“ popisuje lékař. Velký podíl na současném stabilizovaném stavu přičítá i zdejší porodnici v čele s primářem Černým.

„V některých týdnech jsou zaplněna na šedesát procent, jindy je situace taková, že musíme děti posílat třeba do Mladé Boleslavi. Ve zdravotnictví se ale zkrátka nedá moc plánovat.“ Primář Dětského oddělení Krajské nemocnice Liberec MUDr. Martin Zítek

Za jeden z nejzávažnějších problémů svého oddělení označil primář Martin Zítek děti, které se na oddělení dostanou po požití alkoholu. „Bohužel jich stále přibývá a není to jen kolem Silvestra. Jejich věk se pohybuje v kategorii mladistvých, tedy mezi patnáctým a sedmnáctým rokem. „Výjimkou ale nejsou ani dvanáctileté děti,“ dodal.

Právě kategorie mladistvých dělá lékařům, ale hlavně ošetřujícímu personálu, vrásky na čele.

„Představte si, když sem přivezou sedmnáctiletého mladíka, má osmdesát kilo a je po požití alkoholu agresivní. Takového pak uložte na oddělení, kde leží malé děti. A to nemluvím o tom, co si s takovým habánem počnou sestřičky.

Záchytka to bohužel nevyřeší, protože podle zákona na ni „děti“ nesmí být odvezeny,“ konstatuje primář.

Mladí opilci se na oddělení dostanou nejčastěji, když na ně upozorní veřejnost a zavolá záchranku. To ale jen v lepším případě.

„Děti zpravidla popíjejí venku a když už jsou všichni jak zákon káže a kamarádovi se udělá zle nebo je v bezvědomí, raději se vytratí. V létě obvykle lidé najdou takového mladého opilce někde v parku na lavičce, horší je to teď v zimě, tam hrozí další komplikace,“ upozorňuje lékař a děsí ho, že jich v poslední době stále přibývá.

Rozhodně však popřel, že by šlo o děti ze slabších sociálních skupin. Jediným lékem na tento stav je podle něj tlak na trestně právní odpovědnost rodičů.

„S alkoholem experimentuje mládež od nepaměti. Z podobného incidentu by si však měl každý vzít ponaučení. Bohužel přibývá ale i těch, kteří se ve stavu opilství dostávají na oddělení opakovaně.“