Nápad na samoobslužný pouliční bar v Liberci se zrodil díky propojení několika náhod. Tou osudovou se stalo setkání architekta Richarda Loskota, který tehdy působil jako akademický pracovník na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci (TUL), s vědcem z Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace TUL Jakubem Hrůzou. Tehdy zaujal architekta vývoj nanofiltrace na čištění vody. A když ho oslovil kurátor Michal Koleček, zda by k 70. výročí liberecké univerzity nevymyslel umělecký objekt, který by odrážel objevy z výzkumného ústavu, chybělo kousek ke zrodu venkovního dešťového baru.

„Chvíli předtím mi volal Jakub Hrůza, že Liberecký kraj by rád veřejné pítko, které jsme spolu dělali. Tak tomu chtěla opět náhoda a bylo jasné, že musím jen vymyslet, jak projekt pítka transformovat pro tento účel. Bavila mne představa, že by se z dešťové vody mohly dělat různé nápoje,“ svěřil se Deníku Richard Loskot.

Samotný projekt je koncipován tak, aby ho tvořily prvky, které dokážou sami tvůrci vyvinout. Uplatní technologii vznikající právě na Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace, ať už se jedná o filtr s nanomembránou, který byl v minulosti využit v pítku u Betlémské kaple, či nanonátěr střechy, který dokáže vodu předčistit.

Srdce baru se neobejde bez tlakování, ke konstrukci plánují využít díly z 3D tiskárny. Samotná architektura není nijak složitá, vychází z transparentnosti a návodnosti. „Vidíte trychtýř, do něj stéká dešťová voda ze stříšky, celé to ústí do filtračního ústrojí, které bude za sklem, a půjde tak vidět, co se tam děje. Nechtěli jsme to tak, že nateče voda do nějaké neprůhledné bedny a z ní pak vyteče ven. Celé to koncipujeme schematicky, viditelně. A to, co nebude na první pohled patrné, třeba samotné fungování filtrační nanomebrány, objasní textové vysvětlení,“ zdůraznil Loskot.

Dešťový bar je aktuálně ve fázi návrhu a dojednávání. Bude se na něm podílet jak univerzita, tak Kancelář architektury města Liberec. Samotného architekta těší, když se do projektu zapojuje více institucí.

Zkušenost podle něj ukazuje, že když lidé táhnou za jeden provaz a sdílí motivaci, většinou pak ta věc dobře dopadne. „A naše vize je, že Dešťový bar bude v Liberci živým místem. Zvažuju proto oslovit a zapojit i liberecké studentky a studenty fakulty umění a architektury nebo jiných fakult, aby i oni nabídli svůj pohled, jak by taková věc mohla ve veřejném prostoru fungovat,“ podotkl architekt.

Pokud půjde vše podle plánu, budou si moci první zájemci dopřát osvěžující nápoj do roka. „Rád bych, aby bar vyrostl v srdci města a stal se součástí plánované náplavky v blízkosti sídla Krajského úřadu Libereckého kraje,“ doplnil.

Podle Loskota žádný podobný bar na světě není. Jeho návrh vychází z jedinečnosti technologie filtrování vody pomocí nanomembrány vyvíjené na Technické univerzitě v Liberci. Celý projekt zároveň koresponduje s tím, jak se dnes pracuje v umění s veřejným prostorem a s událostí.

Loskot si představuje provoz dvojího typu. První bez obsluhy v režimu automatu, kdy by si člověk sám mohl načepovat nápoj. „Bavili jsme se i o ovládání pomocí hlasové komunikace s umělou inteligencí. Představuji si, že lidé by si v automatickém režimu mohli vybrat ze tří nápojů: čistou vodu nebo šťávu, ideálně ze sirupu z lokálních zdrojů. Takže se nabízí i zapojení nějakého lokálního výrobce šťáv nebo sirupů,“ svěřil se.

Dvakrát až třikrát do měsíce by se v pop-up baru objevila živá obsluha. Lidé by se v nějakém určeném čase sešli a dali by si nápoj z filtrované dešťové vody. „Smyslem takového setkání by bylo také vést dialog o ekologických aspektech vody a vytváření nápojů z místních zdrojů na místě. V tomto režimu pop-up baru by mohla obsluha podávat i alkoholické nápoje,“ podotkl.

Pokud se pop-up bar dočká podobného zájmu jako pítko pro Betlémskou kapli, nebrání se realizaci další Dešťových barů. Jeho studio funguje na plný provoz a on sám už není vázán zaměstnaneckou smlouvou na univerzitě. „Dává to smysl nám, vodě i veřejnému prostoru,“ dodal Richard Loskot.

Richard Loskot studio navrhuje komplexní řešení do veřejného prostoru často rozkročené mezi uměním a architekturou. Z nejčerstvějších projektů odevzdávali projekt do soutěže Florenc – světlo pro metro. Jednalo se o umělecké osvětlení celého vestibulu stanice metra Florenc.

Připravují rovněž netradiční odjezdovou tabuli pro hlavní nádraží v Praze. V domovském Ústí nad Labem by měli vytvářet netradiční dětské hřiště v Mánesových sadech u zdejší univerzity. Pracovně jej nazývají Park přírodovědce. Bude to sedm herních prvků, které jsou inspirovány zvětšeninami z kabinetu přírodovědce. Kromě prolézání tento park dětem nabídne také objevování tvarů, světla a zvuku.