Liberecký deník
je na Facebooku
Připojte se

Únava, splnění úlohy krizového manažera a potřeba posunout se dopředu. To jsou podle generálního ředitele liberecké nemocnice Luďka Nečesaného důvody, proč se rozhodl spolu s dalšími čtyřmi členy současného představenstva nemocnice rezignovat na své posty k poslednímu únoru letošního roku. O výměně členů představenstva ve středu informoval Stanislav Eichler, hejtman Libereckého kraje.

„Zároveň oznamujeme, že Luděk Nečesaný a Miloslava Tanečková (ekonomická ředitelka), odstupují ke konci února i z pracovně právních vztahů,“ informoval hejtman. Obě strany popírají, že by je k obměně vedení akciové společnosti, v níž má majoritní podíl kraj a minoritní město s novým vedením, vedly jakékoliv politické neshody.

Spekulovalo se přitom, že kraj bude chtít vedení odvolat. Dokonce se o tom hovořilo na městském zastupitelstvu. Kamil Jan Svoboda (Liberec občanům), nově zvolený člen dozorčí rady nemocnice, tehdy uvedl, že v žádném případě nebude podporovat odvolání vedení. Druhý nově zvolený zástupce města do dozorčí rady František Hruša (ČSSD) uvedl, že neví, jak se v případě hlasování o odvolání rozhodne, protože si vše musí nejprve prostudovat.

Objevovaly se informace, že si Luděk Nečesaný zavařil svou kandidaturou do komunálních voleb za TOP 09 nebo odmítáním jednotného dodavatele energií, kterého vybral kraj. „Momentálně jsme v liberecké nemocnici dosáhli vrcholu možných výsledků. Vyvedli jsme ji z krize a je potřeba nechat pracovat nové síly. Sami si po třech letech potřebujeme oddychnout a posunout se směrem dopředu,“ pokračoval ve zdůvodňování Luděk Nečesaný.
Jak doplnil, s krajem proběhlo velmi korektní jednání, přičemž hlavní akcionář souhlasil i s odstupným, které si odcházející vrcholné vedení navrhlo.

Bude se pohybovat v řádu přibližně šestiměsíční mzdy. Na základě konkurenční doložky by neměli odcházející po dobu šesti měsíců pracovat v obdobné funkci. „Je však možné, že se akcionáři domluví i na tom, že není nutné pravidla doložky dodržet,“ přitakal Stanislav Eichler. Ještě před pár týdny však generální ředitel o svém odchodu neuvažoval, dokonce tuto možnost vyvracel. Proč tedy ta náhlá změna?

„V té době byla nemocnice destabilizovaná kvůli akci Děkujeme, odcházíme. Nyní je však situace již příznivá, a proto si můžeme dovolit odejít. Skutečně v tom nehledejte žádné politické tlaky,“ zdůraznil předseda představenstva Nečesaný. Eichler pak zároveň vyjádřil spokojenost se současnou prací vedení. „Na valné hromadě jsme jednoznačně všichni odsouhlasili spokojenost s výsledky liberecké nemocnice,“ pokračoval Eichler.

Chválou nešetřil ani další z odstupujících členů představenstva, lékařský ředitel Martin Zítek. Ten bude v nemocnici i nadále působit jako primář dětského oddělení. Navíc přislíbil i pomoc novému vedení. Stejně tak i Nečesaný. „Navzájem jsme si přislíbili, že současný management Krajské nemocnice Liberec bude nápomocen novému vedení, zejména při výzvě Děkujeme, odcházíme. Bude totiž nutné řešit situaci jablonecké nemocnice, kde situace stále vypadá kriticky,“ doplnil Nečesaný.

Práci současného šéfstva vychválil i Pavel Novák, krajský radní pro zdravotnictví (ČSSD). „Za mého působení v liberecké nemocnici se vystřídalo pět vedení, ovšem tohle mohu zodpovědně zhodnotit jako nejkvalitnější,“ zdůraznil Novák. Další z těch, kteří odcházejí z představenstva, je Ladislava Kohoutová, která v nemocnici setrvá jako vrchní sestra na chirurgii. Odstoupil i Martin Sepp (ČSSD), krajský radní pro dopravu. „Končí celé vedení a nastupuje nové, které je odborně fundované a mám pocit, že mé setrvání ve funkci již nemá smysl,“ vysvětlil Sepp.

Z původního představenstva zůstal jen Miroslav Baader. Novými členy se stanou: Zdeněk Konrád (neurolog), Dana Kašovicová (odbornice na řízení nemocnic), Tomáš Zima (biochemik a zároveň děkan 1. lékařské fakulty Karlovy univerzity), Lenka Špičková (absolventka biochemického inženýrství na ČVUT) a Josef Skácel (právník). Zatím však podle vyjádření hejtmana Stanislava Eichlera není jasné, kdo se stane generálním ředitelem.

Luděk Nečesaný odchází kompletně z nemocnice společně s Miloslavou Tanečkovou, se kterou také do liberecké nemocnice před třemi lety přišel.
Jak dodal, společně zvažují vstup do soukromého sektoru.

Předáváme bohatou nevěstu, říká ředitel liberecké nemocnice Luděk Nečesaný. A odchází

Od roku 2007 řídí Krajskou nemocnici Liberec. Zařízení se zhruba 1000 lůžky a 2050 zaměstnanci, podle žebříčku hodnocení čtvrtou nejlepší v zemi. Během jeho působení se obrat nemocnice zvýšil z 1,6 na 2, 6 miliardy. Ze ztrátové příspěvkové organizace je dnes zisková společnost. Dluhy ve výší 200 milionů korun po splatnosti jsou uhrazeny. Jen za loňský rok vykázala nemocnice zisk ve výši 20 milionů. Do modernizace investovala například jen loni 150 milionů. Bez dotací kraje i magistrátu. Přesto ve středu jeho odstoupení ze správní rady i postu generálního ředitele oznámil hejtman Libereckého kraje Stanislav Eichler. „Vzájemně jsme se dohodli,“ říká Nečesaný na důvody své rezignace.

V jaké situaci jste nastupoval do liberecké nemocnice?
V roce 2007 jsem byl osloven v souvislosti s tím, jakým směrem se ubírala perspektiva a hospodaření liberecké nemocnice, abych pomohl svými zkušenostmi krizového manažera. Znamenalo to pro mne určitou výzvu, ale především bylo v té době těsně před podepsáním smlouvy se společností Česká zdravotní, která tehdy působila českém trhu a třeba karlovarskou nemocnici přivedla tam, kam přivedla. Tady by to zřejmě byla podobná alternativa.

Měl jste zkušenost jak z řízení velkou nemocnice krajského formátu, tak i vrcholového manažera zahraničních zdravotnických společností. Jaké je to srovnání?
Nechci, aby to teď vyznělo nějak banálně, ale řídit velkou firmu v jakémkoliv oboru je mnohem těžší, než řídit kteroukoliv nemocnici. Nemocnice má zajištěné platby, klientelu, jde tedy o relativně stabilní prostředí. A jen řekněme neuváženými či účelovými kroky lze nemocnici ubližovat. Pokud víte, jakým směrem ji chcete vést a trochu se v tom prostředí orientujete, neděláte ukvapené kroky a získáte si důvěru lidí v celém týmu, pak je řízení nemocnice spíše záležitostí kvalitní komunikace a hledání správného poměru participace jednotlivých článků. Nemyslím si, že řídit nemocnici je ve smyslu náročnosti nějaká vrcholně manažerská funkce.

Jak je tedy možné, že většina českých nemocnic se nachází ve stavu v jakém je?
Protože kvalita managementu ve zdravotnictví je obecně velmi malá. Základním požadavkem totiž často nebývají předchozí manažerské zkušenosti a dosažené výsledky, ale jiné předpoklady… Možnost kvalitně řídit nemocnici také velmi limituje forma řízení. Proto jedním ze základních předpokladů mého působení byla změna z příspěvkové organizace na akciovou společnost.

Už nikdy v životě bych neřídil příspěvkovou organizaci. Mnoho lidí ví na základě vyčtených informací, jak by se to mělo dělat, ale já si to vyzkoušel na vlastní kůži právě v Mladé Boleslavi a mohu srovnávat se zkušeností s akciovou společností. Navíc jsem na téma řízení veřejných neziskových ústavních zařízení psal i diplomovou práci, takže detailně znám přednosti a zápory jednotlivých modelů a skutečně musím říct, že pro zařízení typu a velikosti liberecké nemocnice není lepší forma než právě tato.

V příspěvkové organizaci je všechno nalajnováno, od tabulkových platů po kompetence ředitele, zřizovatele, zatímco obchodní společnost dává určitou míru volnosti a do jisté míry zohlední vlastností a schopností toho, kdo ji vede. V rukou neschopných je to ale velmi nebezpečné.

Příspěvková organizace pak tedy může být určitou pojistkou…
Pravidla pro řízení obchodní akciové společnosti jsou ukotvena v obchodním zákoníku, jde tedy o to, aby byly dodržována, aby byla účinně prováděna kontrola a nemocnice nebyla účelově přiváděna do různých problémů, a to si myslím, že stávající politická garnitura pochopila. A vzhledem ke krizi, která nastala, je myslím dost volných a schopných manažerů se zkušenostmi v řízení.

Někdy je vám vyčítáno, že jste se k nemocnici choval jako k vlastní firmě. Není to ale právě naopak ten správný předpoklad dobrého řízení?
Zdravotnictví je specifická oblast, kde neplatí, že co se vyrobí, to dostaneme zaplaceno, jsou tu určité limity zdravotní pojišťovny a vůbec nastavení celého systému, které neumožňuje dělat jen to, co je plně hrazeno. Tedy co je komerčně výhodné. Je třeba respektovat potřeby zdravotní péče v celé šíři pro celou oblast, ale přitom na druhou stranu zefektivňovat její provoz, hledat další možnosti.

Vše, co sami využíváme, je přeci možné v rámci volné kapacity nabídnout ve formě služeb - ať už je to restaurační a cateringové zařízení, spalovna, laboratoře… , prostě se chováme jako komerční firma, aby bylo na další rozvoj. A to, že jsme z vlastních prostředků a evropských fondů investovali do modernizace zařízení v posledních dvou letech 200 milionů korun, o tom snad svědčí. Nemocnice nemůže jen fungovat, musí také hospodařit.

Co bylo při nápravě stavu nejtěžší?
Spíš bych definoval, z čeho mám radost. A to je určitě kromě ekonomické stabilizace a fungující firmy dobrá zpráva o kvalitě jednotlivých pracovišť. Právě díky ekonomickým výsledkům jsme mohli investovat do jednotlivých oddělení, zaplatit kvalitní personál, ale hlavně přesvědčit pojišťovny, které na základě uzavřených smluv hradí platby, že pacienti Libereckého kraje už by nemuseli za špičkovými odborníky a kvůli některým náročným vyšetřením či zákrokům do Prahy, Hradce Králové nebo Ústí nad Labem, že mohou být kvalitně ošetřeni v regionu.

A tak jsem jako člověk, který tu žije, moc rád, že je tu špičkové Traumacentrum, že když nedej bůh někdo v mém okolí onemocní rakovinou, je tu bezvadně fungující Onkocentrum, a že když někoho postihne srdeční slabost, je tu Kardiocentrum se svými kapacitami i nejmodernějšími přístroji.

I přes nesporné zvýšení kvality na špičkových pracovištích se ale najdou pacienti, kterým vadí třeba zdlouhavé čekání při běžných prohlídkách…
Myslím, že je to otázka ne právě nejvyšší profesionality ze strany zdravotnických zařízení. Ty rezervy jsou mi samozřejmě známy i u nás v nemocnici. Je potřeba, aby se pozice pacienta a lékaře zrovnoprávnila. Pracujeme na modelu elektronického objednávání, podobně jako je to na úřadech, ale musím přiznat, že ze strany zdravotníků o to není zrovna největší zájem…

To jsou ony zmiňované rezervy v efektivitě. Dneska si spousta lidí kvůli udržení pracovní pozice nemůže dovolit vyčkávat u lékaře a přivítala by návštěvy v odpoledních i večerních hodinách. Bohužel v tuto chvíli dává pořad ještě zdravotnický personál najevo, že on je tím pánem, který rozhoduje o čase pacienta. A měla by nastat situace, kdy si zdravotník začne vážit také času pacienta.

Kvalita služeb je tedy další směr, kterým by se liberecká nemocnice chtěla ubírat?
Liberecká nemocnice je co se týče vybavení specializovaných pracovišť na samém vrcholu. Nepotřebuje se honit za dalšími přístroji. Stoprocentně plní požadavky krajského zařízení s velkým spádovým územím. Teď je potřeba vylepšit to zásadní. A sice překlopit myšlení zdravotníka, aby se na pacienta díval jako na klienta.

Tohle nejde přikázat. To je potřeba pochopit. I proto je důležité uchovat motivační složky mzdy. Je třeba budovat to, čemu se říká firemní kultura , což se ve zdravotnictví až tak nenosí. A změnu vnímání by mohla přinést i ona větší spoluúčast pacienta. Mimo jiné i v tom, že bude moci spolurozhodovat, kam jeho peníze půjdou. Pak si zdravotníci začnou pacienta vážit. Ale to bohužel někteří lékaři nejsou schopni vůbec pochopit.

Myslíte, že nastane čas, kdy si budeme připlácet třeba i na operace?
Já myslím, že ne. V českém zdravotnictví je prostředků dostatek a jde jen o zprůhlednění celého systému. Aby se z něj odstranila šedá ekonomika a klientelismus. To mu nesluší. Také státní orgány, které komunikují s firmami, by měly narovnat ceny léků a přístrojů, protože tyto cifry často převyšují částky v okolních zemích.

Ale jsem přesvědčen, že dopady nebudou v tom, aby kterýkoliv pacient neměl přístup k nákladné a specializované léčbě. Tudy cesta nepovede. Spousta lidí si na druhou stranu stále vůbec neuvědomuje, že odborná léčba některých typů závažných onemocnění stojí mnohonásobně víc, než kolik za celý svůj život do systému zdravotního pojištění přispěli. Je proto logické, že bychom se měli podílet alespoň na tom základním, jako je například nákup běžných léků, drobných poplatků.

Tohle pořád není lidem pořádně vysvětlováno. Na druhé straně je potřeba propracovat systém zdravotně –sociální péče. Mám tím na mysli staré lidi, kteří třeba potřebují dlouhodobě užívat drahé léky, musí k lékaři chodit častěji a přitom jsou ale limitování výší svého důchodu. V tomto případě je na místě pomoc státu nebo nějakého fondu, aby i pro ně byla kvalitní péče dostupná.

Zůstanete v politice?
Myslím, že jsem do určité míry z politiky vyléčen. Do komunální politiky jsem vstupoval poměrně pozdě, v době, kdy už byly rozdány karty a neměl jsem možnost vybírat si lidi, s nimiž bych chtěl spolupracovat. A pokud bych se tedy do politiky vrátil, tak jedině s pocitem, že kolem sebe mám lidi, kterým věřím.

Stejně jako v profesi?
Přes to nejede vlak…

Je to váš přístup, že když se nedovedete s lidmi domluvit, raději se ctí odcházíte?
Když se řadu let pohybujete ve vedoucí funkci, máte tendence se prosazovat. Ostatně doma to mám taky pořád na talíři, že se chovám jako ředitel. Ale teď vážně, myslím, že jsem člověk, který dokáže přijmout lepší názor. Pokud ale postrádá racionalitu a nedokáže mě přesvědčit o tom, že ten můj je špatný, ano, odcházím. Nemá smysl chodit do konfliktu.

Odcházíte z postu ředitele nemocnice, opouštíte ji s pocitem dobrého hospodáře?
Říká se, že je dobré odejít na vrcholu. Práce krizového manažera skončila, a nemocnice musí jít dál. KNL absolvovala v loňském roce asi svůj nejúspěšnější rok, co se týká akreditací, modernizace i odměňování zaměstnanců. Výsledky jsou vidět a je to společné dílo všech v nemocnici, kteří dokázali naskočit na stejnou notu. Z opatření, které jsme tu nastartovali půjde dlouho žít, alespoň v boleslavské nemocnici tomu tak dodneška je. Myslím si, že předáváme bohatou nevěstu.

Autor rozhovoru: Jana Švecová