Letos by navíc spoluzakladatel fakulty Karel Hubáček, jediný český i československý držitel Perretovy ceny udělované Mezinárodní unií architektů, zakladatel a ředitel architektonické kanceláře SIAL a autor fenomenálního Hotelu a vysílače na Ještědu, oslavil sté narozeniny. Při té příležitosti pořádá liberecká fakulta v pátek 23. února od 18 hodin slavnostní večer „Karel Hubáček 100.“ „Lidé znají Hubáčkovy stavby, ale mělo by zaznít, že to byl skutečný vizionář a člověk s obrovskou odvahou a otevřeností, který jednoznačně překračoval hranice regionu. Právě bez té odvahy se umění dělat nedá, to bych chtěl vštípit i studentům,“ řekl v rozhovoru pro Deník Jan Stolín.

Máte za sebou rok ve funkci děkana Fakulty umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci. Když se ohlédnete zpět, jak ho hodnotíte? Podařilo se vám naplnit nějaké představy, cíle, se kterými jste do toho šel?

Vidíte, já ani nevím, že už to je rok. Čas letí a těch cílů, kterých bych rád dosáhl, je opravdu hodně. Mým hlavním krédem je otevřít fakultu nejen směrem ke studentům, ale taky směrem k veřejnosti. Myslím si, že velký hendikep nejen fakulty, ale celé univerzity, spočívá v tom, že ji lidé nevnímají jako součást města. Tomu se snažím hodně věnovat, změnit to, a pozoruji, že se to pomaličku a za vynaložení velkého úsilí začíná dařit. A další mé důležité téma spočívá v hledání vize. Tou by nemělo být pouze vzdělávání.

Zmínil jste snahu o otevření fakulty veřejnosti. Co si mám pod tím představit?

Začali jsme pořádat zkoušky nanečisto, o to projevili studenti středních škol velký zájem. Možná i díky tomu jsme zaznamenali nárůst počtu přihlášek, řádově o desítky, oproti loňskému roku. Přesto jsme stále výběrová škola a nepřijímáme každého. Snažím se zároveň o to, aby studenti věděli, jaké kvality má fakulta, jakého vzdělání se jim dostane. Technická univerzita je sama o sobě značka, která poskytuje naší fakultě dobré technické zázemí. Navazujeme i spolupráci v rámci jednotlivých fakult, jedním z počinů poslední doby byl tzv. Seminář naděje. Děláme cyklus přednášek pro studenty, odbornou i laickou veřejnost. Zveme na ně osobnosti, které boří hranice mezi architekturou a výtvarným uměním. Pozvání v minulém semestru přijali například Kateřina Šedá či Stanislav Kolíbal.

Jestli se nepletu, plánujete v tom pokračovat, že?

Určitě, ale letos se zaměříme trochu jinam, protože slavíme 100 let Karla Hubáčka, mimo jiné spoluzakladatele školy. Jeho osobnost je mi velmi blízká a mám radost, že toto jeho významné životní jubileum spadá právě do mého děkanského období. Lidé znají jeho stavby, ale já chci zdůraznit i jeho lidské kvality, které jsou právě v dnešní době velmi ojedinělé. Byl to skutečný vizionář, člověk s obrovskou odvahou a otevřeností, zároveň skromný a pracovitý. To jsou podle mě rozhodující hodnoty, které by měl skutečný umělec vyznávat a já se neúnavně snažím šířit tento názor i mezi svými studenty. Pro doprovodné přednášky se nám podařilo získat osobnosti, které se tohoto kréda ve své tvorbě držely: architekti Jiří Suchomel, Mirko Baum a Zdenka Marie Nováková, která je širší veřejnosti známá jako autorka souboru budov Chemapol-Investa v Praze. Chceme zdůraznit poselství Karla Hubáčka nejen v jeho nadregionálním přesahu, ale i v otevřenosti a umělecké pravdivosti.

Fakulta nabízí jako jediná v celé republice studijní obor Tvorba ve veřejném prostoru. V čem spočívá jeho unikátnost a co studentům nabízí?

Tento obor je velmi otevřený a našim hlavním úkolem je zcitlivovat studenty vůči okolí tak, aby ho respektovali, měli k němu určitou pokoru a zároveň se nebáli do něj vstoupit něčím, co výrazně samotné vnímání toho prostoru ovlivní. Absolvent získá vztah k veřejnému prostoru a zároveň si osvojí schopnost ho ovlivnit různými způsoby. V rámci studia nechybí praktická cvičení, kdy spolupracujeme s některými městy a děláme přímo pro ně projekty ušité na míru. Teď jsme dokončili například soubor uměleckých intervencí pro město Terezín, přičemž jsme se celý semestr zabývali historií tohoto místa, abychom na ni mohli ve veřejném prostoru reagovat a zároveň přinést novou vizi a nový pohled na krajinu, dalo by se říci očistit město od historicky zažitých nánosů.

Kde všude se tedy uplatní budoucí absolvent?

Škála je nesmírně široká. Mohou z nich být umělci na volné noze, ale ten největší potenciál spatřuji v participaci s kancelářemi architektů. Mohou také nastoupit na městské úřady a starat se o veřejný prostor. Vzhledem k tomu, že studium je zaměřeno i na využívání moderních technologií, umí naši absolventi dobře programovat, najdou tedy i uplatnění v reklamních agenturách.

Poznáte brownfield na Liberecku?
Hádanka z Liberecka: Poznáte podle fotek a videa, o jaký brownfield se jedná?

Jak vy osobně hodnotíte veřejný prostor města pod Ještědem?

Oceňuji velkou vstřícnost jak města, tak i Libereckého kraje k problematice utváření veřejného prostoru. Díky existenci Kanceláře architektury města je garantována určitá stylová jednota a umělecká úroveň, což osobně považuji za velmi chvályhodné a prospěšné.

Rýsuje se v nejbližší době projekt, koncept, na kterém se budete podílet a týká se veřejného prostoru?

Univerzita podepsala memorandum s Libereckým krajem, ve kterém je zakotven výrazný nárůst podpory v oblasti kultury a architektury. Podobnou smlouvu plánujeme i s Kanceláří architektury města ve spolupráci s našimi studenty. Mám k dispozici aktuální mapu míst, kam je možné umístit umělecká díla ve veřejném prostoru, postupně plánujeme jejich oživení, zároveň Liberecký kraj zakoupil dům Karla Hubáčka a přemýšlí o jeho využití. Studentům tedy zadáváme jako semestrální úkol, aby se zamysleli nad jeho rekonstrukcí.

U Karla Hubáčka jste zmiňoval odvahu. Disponují touto vlastností dnešní studenti?

Mluvím čistě z mé vlastní zkušenosti s mými studenty v Liberci. Je to dobrá generace. Nejsou arogantní, umí naslouchat a chtějí dělat věci nově. Mají pokoru k okolí, ale často jim chybí ta „hubáčkovská“ odvaha jít do velkého rizika a odhodlanost obhájit si svůj projekt. My se na naší škole snažíme o velmi osobní přístup ke studentům a během let studia se nám snad daří to odhodlání v některých z nich zažehnout.

Máte před sebou další tři roky ve funkci děkana. Čeho byste rád dosáhl?

Po roční zkušenosti zjistíte, že máte mantinely, ať už personální, či finanční. Pro mě je zásadní neztratit elán, obklopovat se schopnými a nadšenými lidmi a taky trochu jít do rizika, nebát se a nenechat se moc zkrotit. Pevně doufám, že se mi to s pomocí kolegů podaří a tím se alespoň trochu přiblížíme odkazu Karla Hubáčka.

Podívejte se: S písní na rtech! Maškary se prošly kolem libereckého Paláce Liebieg

Zdroj: Deník/Martin Štefanov