VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dědečkův lis prý při návštěvě otestoval císař František Josef I., říká pamětnice

Liberecký kraj – Valerie Kopalová prožila celý život na severu. Její předek měl v dílně významného hosta, a to císaře Františka Josefa I. 

26.8.2018
SDÍLEJ:

Valerie Kopalová.Foto: Deník / Blanka Daníčková

Vzpomínka na smrt maminky Valerii Kopalovou rozpláče. Je to první věc, která se jí vybaví, když vzpomíná na své dětství. V roce 1922 se narodila v Jablonci nad Nisou a zůstala mu věrná celý život. Většinu života strávila v rodném domku, který stával v Pražské ulici (původně Vídeňská), pod dnešním atletickým stadionem. Dnes si užívá penze v Domově důchodců v Jabloneckých Pasekách.

Co všechno si ze svého dětství a mládí vybavujete?
Chodila jsem do školy v Pivovarské ulici, tehdy tam bylo i dívčí gymnázium. Já ale chodila do toho u pošty a pak ještě do obchodní akademie nahoru na náměstí. Vždycky jsem pak pracovala v kanceláři. Nastupovala jsem do první práce do firmy s bižuterií v Nádražní ulici a celá ta léta tam vlastně i vydržela.

Jablonec je vaším srdečním městem?
Ano. Narodila jsem se tady a žila, stejně tak i moji rodiče. Maminka i tatínek se narodili a žili v Jablonci nad Nisou.

Když jste byla mladé děvče, zabrali část Československa Němci a Jablonec se stal součástí Sudet, byla válka. Jak na to vzpomínáte?
Bylo to velice smutné, jelikož v tu dobu každou chvíli přišla zpráva o tom, že někdo padl. Město se ale samo o sobě moc neproměnilo, to až potom. Po válce se všechno opravilo.

Zažila jste i poválečné odsuny Němců, utkvělo vám z té doby něco v paměti?
Za války jsme museli jít do Německa dělat k jednomu sedlákovi. Po válce pak Němci museli pryč. Měli jsme příbuzné, kteří se odstěhovali do Německa. A oni nám nabídli, jestli se nechceme po válce přestěhovat za nimi. Já toho nevyužila, ale má sestra odešla do města Zwickau u Chemnitz. Mohli jít všichni, ale já bych neodešla z Jablonce ani za nic.

Jak to v Jablonci nad Nisou na konci války vypadalo?
Neúčastnila jsem se ale nikdy nějakých akcí, které souvisely s koncem války. Třeba když na náměstí lidi strhávali sochu Rüdigera. Měli jsme baráček, sice malinký, ale náš. Hleděli jsme si vždycky hlavně svého, ničeho jsme se nezúčastňovali. Tenkrát jsem se seznámila v práci i s mým mužem. Přijel k nám do baráčku, moc se mu líbil a tak tady zůstal. Udělali jsme si nová okna a pak jsme ještě přistavěli a měli jsme celkem čtyři pokoje. A tenkrát nebyly hotely, tak lidi posílali návštěvníky k nám, prý že já jim poradím nebo je ubytuju. Já jim ale vždycky poradila. Oni sem lidi jezdili rádi, chodili do divadla, do biografu, ten jablonecký byl moc pěkný. Opravdu to tady bylo moc krásné.

Čemu jste se spolu s mužem věnovali?
Děti jsme neměli, ale měli jsme svůj baráček a k němu velkou zahradu. Pěstovali jsme si všechno své. Zvířata jsme ale nikdy neměli, jenom kočičku. Chodili jsme s mužem také moc rádi a často do divadla. Pak jsem ztratila nohu a dostala protézu, ale i potom to šlo, chodit za kulturou.

Jak se podle vás Jablonec za tu dobu změnil?
No, mně už bude brzy 100 let, tak už nejsem tak zvědavá. Ale pořád se mi Jablonec moc líbí. Ani si moc nemyslím, že se nějak moc změnil. Vždycky když jedu k příbuzným, jsem moc ráda, že jsem zpátky. Už nikam moc nechodím, ale přála bych si vidět, jak vypadá barák, ve kterém bydlela moje babička. Stál vedle nádraží, kde si ho postavili a měli v něm koně. Byly tam velké stáje.

I další člen vaší rodiny je zajímavý svou historií…
Znáte Mänertovi? V jabloneckém muzeu mají ten největší lis, který byl tehdy v monarchii v provozu. Tenkrát byl v Jablonci nad Nisou na návštěvě císař František Josef I. a stavil se na ten lis k mému dědečkovi podívat. (Jde o lisovnu Franze Mänerta v Jablonci nad Nisou, již navštívil císař v roce 1906 pozn. red.) Ten lis měl taková velká kola, která měl dědeček přesně seřízená a císař si tam prý do toho položil zlaté hodinky, dědeček dal do pohybu ten lis a zastavil se přímo u těch hodinek. Tak přesný ten lis byl. Jednou bych chtěla vidět, co tam v té fabrice vlastně dneska je.

Příběhy pamětníků z Libereckého kraje

Logo Libereckého kraje.

V seriálu Příběhy pamětníků z Libereckého kraje každou druhou sobotu přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů, známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete také na webových stránkách vašeho deníku. Projekt vznikl za podpory Libereckého kraje.

Autor: Blanka Daníčková

26.8.2018 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Montážní dělník 13 500 Kč Montážní dělníci výrobků z kombinovaných materiálů MONTÁŽNÍ DĚLNÍK/CE. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 13500 kč. Volných pracovních míst: 5. Poznámka: Práce na 3 měsíce, Práce převážně ve stoje, Hlásit se e-mailem nebo osobně na adrese sídla firmy ul. 1. máje 97/25, Liberec. Pracoviště: Sorbanna, s.r.o.-005 grupo antolin bohemia, a.s., Svárovská, č.p. 696, 463 03 Stráž nad Nisou. Informace: Nataliia Danylych, +420 606 607 688. Gastronomie - Gastronomie Kuchař/pizzař 30 000 Kč Kuchaři (kromě šéfkuchařů) KUCHAŘ/KA. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Turnusové služby, úvazek: . Mzda min. 30000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Vyučení v oboru, praxe výhodou, není podmínkou., Nabízíme: možnost ubytování, využití lázní Chrastava, Hlásit se e-mailem nebo telefonicky od 8.00 do 14.00 hod.. Pracoviště: Ttg servis s.r.o.-002, Bílokostelecká, č.p. 128, 463 31 Chrastava. Informace: Lenka Fryková, +420 777 766 819. Řemeslné práce - Řemeslné práce Svářeč 27 000 Kč Svářeči SVÁŘEČ/POTRUBÁŘ. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 27000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: - svářeč plamenem, el. obloukem, potrubář (nebo zámečník) - práce v terénu - plyn, - praxe vítána, - nástup možný ihned, - pracovní doba: jednosměnný provoz 7-15,30 h.. Pracoviště: Progres liberec s.r.o.-001, Vilová, č.p. 350, 460 10 Liberec 10. Informace: Pavla Kmetyová, +420 725 503 587. Gastronomie - Gastronomie Pomocníci v kuchyni 16 000 Kč Pomocníci v kuchyni POMOCNÁ SÍLA DO KUCHYNĚ. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč, mzda max. 18000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Praxe vítána, vyučení v oboru není podmínkou, spolehlivost, nekuřácké pracoviště, práce na plný úvazek nebo možnost i úpravy pracovní doby na zkrácený úvazek, plat + osobní ohodnocení a 13. plat, hlásit se předem telefonicky.. Pracoviště: Školní jídelna gastron - zuzana vaníčková s.r.o.-001, Ještědská, č.p. 354, 460 08 Liberec 8. Informace: Dana Halaburková, +420 482 770 792.

Videosouhrn 19.–21. září 2018

Požár kulturního stánku a co všechno chybí Praze: prohlédněte si videa dne

Pouť na náměstí dr. Edvarda Beneše se rozjela.
17

FOTO: To bude trhák! Natáčení velkofilmu začalo

FOTO: Liberec se konečně trefil a hned z toho byla výhra v Chomutově

Chomutov – To to trvalo. Liberečtí hokejisté se až ve třetím utkání nové sezony poprvé trefili do černého - a hned z toho byly první tři body. Bílí Tygři ovládli v pátek malé derby, když zvítězili 3:1 v Chomutově. Pomohly jim přesilovky, v nich vsítili všechny góly. Naopak domácí Piráti na body stále čekají.

V Turnově otevřou fotbalové hřiště

Turnov - Turnovský fotbalový klub se dočká nového hřiště s umělým povrchem. Slavnostní zahájení se koná příští týden ve čtvrtek.

Město a kraj plánují, že by frýdlantskou nemocnici koupila ta liberecká

Frýdlant – Změní se vlastník frýdlantské nemocnice? Usiluje o to město spolu s Libereckým krajem. Dlouholeté vyjednávání s nynějším majitelem, soukromou společností EUC, teď přineslo první konkrétnější výsledky. Na stole je memorandum, které cestu k prodeji nemocnice otevírá.

FOTO: Nejstarší liberecký gympl uspořádal první ze série výročních akcí

Liberec – Už za rok tomu bude sto let, co se ministerstvo školství rozhodlo v Liberci otevřít České státní reformní reálné gymnázium, dnešní Gymnázium F. X. Šaldy. Vedení školy však nečeká na výroční den a slaví už nyní. A také vybírá peníze, třeba i sběrem papíru.„Celý tento školní rok můžeme věnovat připomínkám toho, že jsme nejstarší gymnázium v Liberci,“ řekl organizátor oslav a pedagog Pavel Taibr.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT