David Fischer se v mládí věnoval sportu na profesionální úrovni a reprezentoval Českou republiku v atletice. Když dosáhl jednadvaceti let, došel k rozhodnutí, že ho sice sport baví, ale chce mít jistotu stálého příjmu. Měl už fyzické předpoklady,a tak se rozhodl že to zkusí u policie. „Tehdy bylo místo u liberecké městské policie, uspěl jsem a nastoupil na oddělení hlídkové služby,“ popsal své začátky osmadvacetiletý Fischer.

David FischerDavid FischerZdroj: se svolením Davida FischeraJelikož mu nevyhovovalo rozložení směn, stal se o rok později okrskářem a jeho terénem se mu stala liberecká čtvrť Františkov. Právě tehdy se do své práce naplno ponořil. Jeho pracovní den začíná v šest ráno a končí v půl třetí. Jednou týdně má odpolední službu a jednou za měsíc vyráží do ulic i o víkendu. Ve všední dny nejdříve dohlíží na bezpečnost dopravy na přechodu u Základní školy Švermova, posléze se přesune na služebnu a vyrazí na motorce do terénu. „Nejsem kancelářský typ, rád se pohybuji venku. Bavím se s lidmi a snažím se vyřešit jejich problémy a poradit jim. Většinou se týkají parkování, výkalů psů či občanského soužití,“ uvedl liberecký okrskář s tím, že důležité je získat si respekt místních a ukázat férovost. „Mám vytipovaná místa, kde se schází nepřizpůsobiví či problematičtí občané,“ doplnil..

Ve své hlavě nosí tváře celostátně hledaných osob a řadě z nich se to stalo osudné. Příkladem může být muž, který v červnu projížděl Fischerův okrsek. Ten poznal, že se jedná o člověka se zákazem řízení, sledoval ho na své motorce a když řidič zaparkoval, zadržel ho. Podobných zásahů má za sebou více. „Jednou jsem běžel za tramvají, ve které jel hledaný, z vlakového nádraží až na Rybníček. Po výstupu z tramvaje se pokusil utéct, ale chytil jsem ho,“ zavzpomínal Fischer s tím, že se mu už podařilo dopadnout 24 hledaných.

Jakub Šeps.
Před sebevraždou liberecký úředník vzkázal: Workoholismus není správná cesta

Jak sám přiznal, domluva někdy nestačí a některé zásahy se neobejdou bez použití donucovacích prostředků. Na vlakovém nádraží narazil na muže, který nenastoupil do výkonu trestu. Honička skončila skutálením se ze schodů vedoucích k nástupištím a použitím pout. Celý zásah trval čtyřicet sekund. „V tom okamžiku, kdy se akce odehrává, to vnímáte jako něco, na co trénujete celý život. Doma po zákroku to na člověka dopadne a přijdou smíšené pocity. Radost z úspěchu, ale zároveň také obava, co se mohlo vše odehrát jinak,“ svěřil se Fischer. Velkou podporu má jak od rodičů, tak i od své milé manželky. „Dělám to i kvůli tomu, aby mohl být můj syn na mě pyšný jako jsem já pyšný na svého otce i mou mamku,“ přiblížil svou motivaci strážník.

Protože si chtěl prohloubit znalosti a získat další zkušenosti, rozeslal žádosti o stáže v zahraničí. Cílil především na Spojené státy americké a doufal v New York. Nakonec se mu ozvali ze San Francisca v Kalifornii. Zažádal o vízum, které získal na deset let a vyrazil na měsíc do ciziny. Dostalo se mu vřelého uvítání a dokonce obdržel za zásah ředitelskou medaili. „Zastavili jsme vozidlo, kterému nesvítilo brzdové světlo. Já jsem zůstal u služebního auta a šel to vyřídit kolega. Vypadalo to na běžný případ, ale řidič najednou vystartoval a začal utíkat pryč,“ zavzpomínal Fischer, který se za ním po výzvě od kolegy „Go, David go“ rozeběhl a chytil ho. „Během dalších deseti sekund se přiřítili v autech další okrskáři a muže zadrželi. V autě se našly drogy, které dotyčný pašoval,“ doplnil.

Ilustrační foto
Všiml si, že zatéká do domu. Na střeše libereckého domu našel mrtvého mladíka

Zároveň propadl indonéskému bojovému umění pencak silat a před dvěma lety byl přijat na Akademii Francka Roperse v Paříži. Během jednoho roku úspěšně složil čtyři zkoušky a letos se stal francouzským profesorem. Po získání mezinárodního diplomu federálního policejního instruktora zde bude moci vyučovat. „Vše to do sebe zapadá. Pokud chci být dobrým strážníkem, je potřeba se zdokonalovat. V pencak silat navíc vidím svou další budoucnost,“ podotkl.

Díky své ctižádostivosti se snaží stále posouvat a zlepšovat. „Nebojím se jí do zákroku, ale vždy s rozvahou a s důrazem .Lidé vědí, že tu jsem pro ně dnes a denně. Mají ke mně důvěru, dostává se mi pozitivní zpětná vazba a za to jsem rád,“ uzavřel David Fischer.