V rozhovoru pro týdeník Liberecko promluvil David Balda o filmu Narušitel a jak přesně vznikl. „V tom příběhu je poselství o křehkosti a důležitosti svobody a kontrolou nad sebou samým," říká o filmu Balda.

Inspiroval jste se příběhem vašeho dědečka. Co vše jste použil z jeho vzpomínek?
To, co mi přišlo nejzajímavější a na čem se dal postavit příběh. Po doplnění vzpomínek jeho kolegů jsem ale musel pár jeho vzpomínek ze scénáře vyškrtat tak, aby se zachovala kontinuita příběhu.

Zamýšlel jste od začátku, že se bude jednat o film nebo se to vyvinulo?
Zpočátku to bylo zamýšleno jako hodinový dokument o dědově životě, když jsem však začal zjišťovat více a více zajímavých věcí, bylo jasné, že si tato látka zaslouží film.

Dá se říci, že žánrově se jedná i o historický film. Co by si měl divák z filmu odnést? Má nějakou stěžejní myšlenku?
Takovým hlavním poselstvím, které jsem chtěl předat na diváka, je to, jak je svoboda křehká a je potřeba si ji chránit. Představuje základní lidskou potřebu. Myslím, že je potřeba nenechat si ji znovu vzít.

Jestli se nepletu, natáčelo se i v Libereckém kraji, konkrétně nedaleko Mimoně, v blízkosti Liberce a v Hradčanech. Jaké scény zde vznikly a jak se vám v okolí líbilo?
V Hradčanech se točily dvě velké filmové svény, které jsou obě až ke konci filmu. Je to prostředí, které má neskutečně silnou atmosféru, pořád mě to tam táhne. Ty velké betonové plochy uprostřed lesů a stále přítomný duch bývalé Rudé armády, která tam byla od roku 1968, nabízí velmi zajímavé prostředí pro natáčení.

Jak jste vybíral lokality k natáčení, co musely splňovat?
Řídím se tím, jak na mě místo působí. Hodně cítím atmosféry a energie, takže ten výběr byl někdy velmi zdlouhavý, aby se dané místo přesně shodovalo s mojí představou.

Videoklip se natáčel v Hradčanech. Proč zrovna zde? 
Chtěl jsem do videoklipu co nejvíce přenést armádní, tajemnou a strohou atmosféru, která je ve filmu také zastoupena a v tom byl výběr jasný. Hradčanské letiště představuje unikátní prostor a s Michalem jsme se na výběru lokace ihned shodli.

Sledujete různé filmové portály, čtete recenze, nebo naopak se snažíte od toho oprostit?
Moc to nesleduji, spíše mě zajímají reakce lidí, kteří nám píšou, a reakce pilotů. Samozřejmě jsem nějaké recenze četl. Víte, mně nevadí, když recenzent napíše negativní recenzi s tím, že se mu film nelíbil. Je to jeho názor a já ho plně respektuji, ale vadí mi, když recenzent v recenzi záměrně lže, a to se vyskytlo ve většině recenzí. Například iRozhlas vydal recenzi, kde se píše (volně cituji): „Ve filmu se hodinu a půl létá pod písničkou Michala Hrůzy.“ Pravda je taková, že pod písničkou Michala Hrůzy se tam létá okolo devíti minut. Dále Aktuálně.cz vydalo článek o tom, že ve filmu je mnoho historických nesmyslů, a že piloti se na tom shodují. Je to lež. Veškeré zásadní historické momenty ve filmu jsou podložené. Obracejí se na mě stovky lidí s jejich pohledem na film, pozitivním i negativním. Ozývají se piloti a aeroklubáci, že jsou z filmu nadšeni. Ten film jsem dělal pro lidi a pro fanoušky letectví a jejich názor je pro mě podstatný.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Liberecko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase v úterý.