Každý z nás už určitě někdy byl na prohlídce hradu nebo zámku. Někdo obdivuje honosné komnaty a okázalou nádheru šlechtických sídel, někoho snad zajímá romantika, kterou jsou nasáklé staleté zdi, někdo žízní po poznání historie a někdo si třeba jede jen odpočinout od každodenního shonu. Komentovanou prohlídku si zkrátka lze užít z mnoha různých důvodů. Ale napadlo vás někdy, jak to vypadá na druhé straně barikády? Jak asi prohlídku vnímá ten, kdo ji vede a je zodpovědný nejen za turisty, ale i za inventář a bezpečnost vystavených exponátů?

Vyzkoušel jsem provázení na zámku Sychrově poblíž Liberce a můžu zaručit, že to člověku zajistí zcela jiný pohled na kulturní dědictví.

Od otevření zámku až k prohlídce

„Tohle se naučte,“ ukázal mi vedoucí průvodců padesátistránkový fascikl plný dat, jmen a popisů. Zatmělo se mi před očima. Naštěstí ale není potřeba namemorovat se to všechno. „Mnohem lepší bude, když půjdete na náslech,“ radí dočasný šéf. „Uvidíte, co průvodci říkají a co je možné vynechat.“

Po naposlouchání několika prohlídek zkušenějších kolegů, po pár večerech strávených nad průvodcovským textem a po závěrečné zkoušce můžu jít na věc.

„Externích průvodců tu máme celkem dost,“ tvrdí pan Náměstek. „Vzhledem k tomu, že Sychrov má otevřeno každodenně a celoročně, potřebujeme spoustu pracovní síly.“ Kromě průvodcovského textu musí průvodce znát i požární směrnice a rady pro případ nouze, například co dělat, kdyby se některému z návštěvníků udělalo nevolno.

Není to ovšem tak jednoduché, jak se zdá. Nestačí prostě sebrat skupinu turistů a nahnat je vstupní branou do zámku. Hned po ránu je například potřeba zámek otevřít. To znamená projít celou prohlídkovou trasu, poodemykat příslušné dveře, rozsvítit světla a otevřít okenice. Teprve pak lze dovnitř vpustit první skupinu návštěvníků, která zpravidla vchází kolem půl deváté ráno.

Dobrý den, vítejte na Sychrově

„Je jich jenom deset, to bude pohoda,“ informuje kolega, který za kasou prodává vstupenky. Nejsou zde totiž výjimkou ani skupiny po třiceti lidech.

Turisty postávající na nádvoří je potřeba nejdříve svolat dohromady. Mých deset duší se tváří místy lhostejně, místy nadšeně, zvědavě nebo překvapeně. Myslím, že kdybych neměl těžký svazek klíčů a visačku se jménem a označením „externí průvodce“, asi by mě za zaměstnance zámku nikdo nepokládal.

Deset lidí vchází vstupní branou do zámecké chodby. Samozřejmě je třeba zkontrolovat jejich vstupenky a spočítat je, jestli někdo nechybí nebo naopak nepřebývá.

A jdeme na to. „Dobrý den, vítejte na Sychrově…“ Snažím se nevypadat moc nervózně při poučování o zásadách bezpečnosti prohlídky. Nejíst, nepít, nekouřit, nevzdalovat se od skupiny, nesahat na exponáty. Bez ohledu na to, kolikrát bych tyto informace potažmo zopakoval, vždycky se najde někdo, kdo si prostě musí sáhnout na meč visící na stěně nebo na knihy ze zámecké knihovny. Výmluvný pohled ale většinou vše vyřeší.

„Stává se, že si turista bez skrupulí sedne na křeslo z osmnáctého století a nechá se fotit, jako by se nechumelilo,“ vzpomíná pan Náměstek. Ano, i takovou zkušenost po několika prohlídkách získáte.

Při výkladu je třeba i hlídat skupinu

Vskutku to není tak jednoduché, jak se zdá. Vypnout alarm (to aby se celým zámkem nerozezněla velice průrazně znějící siréna, jakmile do místnosti někdo vejde), najít ten správný klíč, před skupinou odemknout, za ní zamknout, odříkávat text a zároveň sledovat, jestli někdo nemá dotaz nebo není až přespříliš zaujatý nějakým kouskem inventáře.

„Už se stalo, že jsme u východu odchytili lidi, kteří si mysleli, že v tašce propašují ven třeba kus porcelánového servisu,“ tvrdí Jaromír Náměstek. „Na exponáty by ale především měl dávat pozor sám průvodce.“ A tak dávám pozor, snad ne moc okatě.

Prohlídku je samozřejmě potřeba nějak oživit, aby si návštěvník měl co pamatovat.

Například hádanka ve schodišťové hale má úspěch. „Z čeho si myslíte, že je tohle zábradlí?“ zní otázka. Vždycky se najde někdo, kdo tvrdí, že je ze železa. Jedná se ale o dřevo se speciálním nátěrem, který opravdu připomíná litinu.

Dalším vděčným lákadlem je nákladní výtah, o kterém vždycky někdo tvrdí, že je to skříň. Unikátní mechanismus s kladkostrojem sloužíval kdysi na dopravování prádla a lehčích nákladů ze zámecké kuchyně do jídelen v prvním patře.

Na Sychrově straší Černá Berta

Reakce publika jsou převelice různorodé. Někteří návštěvníci se snaží procpat se dopředu, vidět všechno z první ruky a na výkladu přímo visí. Někteří bloumají pohledem po místnosti a výklad spíše ignorují.

Tradičně nejvděčnější publikum představují starší lidé. Na zámku dokonce prý i straší. Portrét černě oděné Berty z Rohanu vzbuzuje dokonce větší zájem než starožitný karetní stolek se šuplíčky na falešné karty. Berta se na Sychrově údajně zjevuje pokaždé, když zde má dojít k nějakému neštěstí.

A viděl ji už někdy někdo? Údajně ano…

A pokračujeme dál. Zakázat focení turistovi, který si za něj u pokladny nezaplatil, nahnat zpátky ke skupině postarší pár, který se poněkud zapomněl vzadu, zkontrolovat, jestli v místnostech nic nechybí, zamknout, spustit alarm a hurá do další komnaty.

Celá prohlídka trvá něco kolem hodiny. Když jdete moc rychle, narazíte do skupiny, která jde před vámi. Když moc pomalu, kolega s dalšími lidmi vás bude popohánět zezadu. Čas věnovaný jednotlivým místnostem je potřeba regulovat podle potřeby. Většina lidí se sice tváří mrzutě, když musí přidat do kroku nebo naopak čekat v jedné místnosti, ale jinak to nejde.

close zoom_in Stále v jednom kole, zvláště v létě

První prohlídka končí, do hodiny jsem se vešel a všetečné otázky zodpověděl. Čas na nějaký ten odpočinek… nebo ne? Ne. Pět minut pauza a už se blíží další skupina, tentokrát o dost početnější.

„V létě je na zámku spousta lidí, takže i průvodci bývají v jednom kole,“ vysvětlil pan Náměstek. A to ještě zdaleka není všechno. K základnímu okruhu se snadno může přidružit i prohlídka bočního Bertina křídla, což představuje další hodinu. Prohlídka klenotnice znamená další půlhodinu a speciální proškolení ohledně zvýšené opatrnosti při prohlídkách šperků a zacházení s masivními pancéřovými dveřmi. Rozbíhající se prohlídky druhého patra zámku pak vyjdou na další hodinu.

Projít za den zámek třeba pětkrát je na jednu stranu vyčerpávající, ale člověk pak získá něco jako druhý domov. Kudy do oratoře? Jasně, vedle ložnice doleva. Kde je nejhezčí výhled? V přijímacím salónu. Co je to tam vzadu v tom parku? Oranžérie. Když pak člověk večer jde a zase za sebou zavírá dveře a okenice, připadá si, jako kdyby se loučil s dobrým přítelem.

A kde jsou stinné stránky? Když někdo ignoruje výklad, když porušuje předpisy, když má průvodce za slepého a když u pokladny s kamennou tváří požaduje jednu vstupenku na hrad.