Jedním z mladých lidí, kteří darují krev pravidelně, je i třiadvacetiletý student VŠE Pavel Pavlů z Liberce.

Jak dlouho už darujete krev?

Krev chodím darovat od roku 2006, tedy zhruba dva roky. Jsem dobrovolný dárce, za odběry tedy nedostávám peníze. Osobně nevím ani o nikom, kdo by si za dárcovství krve nechal platit. A to je dobře. Lidi by měli dávat krev bezplatně. Každý ji někdy může potřebovat.

Jak jste se k dárcovství dostal, kdy a jak Vás napadlo jít darovat krev?

Přišel jsem k tomu víceméně náhodou. Přišel jsem do školy na přednášku, kde nám oznámili, že v budově jsou sestřičky a lékaři z vojenské nemocnice a že můžeme jít darovat krev. Takže jsem se vydal darovat, prošel všechna vyšetření a šel na věc.

Jaký to byl pocit?

Před odběrem jsem se trochu bál, přece jenom je to něco nového a člověk neví, do čeho jde. Ale moje obavy se nepotvrdily. Žádné motání hlavy nebo nevolnost. Naopak jsem měl pocit obrovského štěstí, euforie. A v euforii jsem po každém odběru. Je to skvělý pocit, když si uvědomíte, že jste třeba někomu zachránil život.

Jak často chodíte krev darovat?

Řídím se pokyny transfúzní stanice. Když potřebují krev akutně, volají mi. Jinak chodí pozvánky, v průměru tak čtyřikrát do roka. Mám nejčastější krevní skupinu a liberecká nemocnice má dárců dostatek, takže není třeba chodit nějak často.

Doporučil jste dárcovství někomu ze svých přátel nebo blízkých?

Moji rodiče nemohou krev darovat ze zdravotních důvodů, ale moji kamarádi vědí, že daruji krev, a občas je to myslím i inspiruje. Například nedávno jsem dárcovství doporučil jedné mojí kamarádce z gymplu a říkala, že příště půjde darovat se mnou. Tak z toho mám radost.