Je jednou z 22, které zaměstnává společnost BusLine. Dvě z toho jezdí dálkové linky. Třeba do Prahy. „Výhodou žen řidiček je jejich větší opatrnost a pečlivost. Také lépe komunikují s cestujícími a více se jim daří udržovat pořádek a čistotu v autobusech," pochvaluje si mluvčí společnosti Nikol Bradíková.

Také u Dopravního podniku měst Liberec a Jablonec nad Nisou nejsou ženy žádnou výjimkou. Celkem jich zaměstnává 26. Čtrnáct jezdí autobusy, dvanáct tramvají. „Pět z nich jsou takzvané „obojživelnice" , mají kurzy na oba typy vozidel v silničním i drážním provozu," vysvětluje mluvčí DPMLJ Martina Poršová.

Jezdil už můj táta

Jednou z nich je i Petra Vaňková. Vidět ji můžete mezi Lidovými sady a Ještědem i na trati z Liberce do Jablonce. Pokud je výluka, nic nebrání mladé ženě „přesedlat" na autobus. „Tramvaj je sice jednodušší z hlediska provozu," vysvětluje, když se ptám na rozdíl, „ovšem z technického hlediska je to mnohem složitější. Musíte znát víc technických záležitostí, abyste v případě závady mohli popsat, o co jde, tramvaj nemůžete jednoduše odstavit jako autobus," dodává. U dopravního podniku jezdí rovných 20 let. „Nastoupila jsem hned po mateřské. Jsem sice vyučená pánská krejčová, ale jezdil už můj táta, celých třicet let. Moc jsem nepřemýšlela a udělala si kurz," pokračuje ve vyprávění Petra Vaňková.

„Pravda je, že lidé jsou čím dál hrubší a arogantní. Běžné je tykání. Fyzicky mě ale zatím naštěstí nikdo nenapadl. Ani neokradl, což řada mých kolegů bohužel říct nemůže."

Dopravní podnik v Liberci (DPMLJ) otevře v březnu kurz pro řidiče tramvají. Z šesti vybraných uchazečů je pět žen. Tři z toho jsou z rodin, kde už u dopravního podniku někdo pracuje. „Zájem žen narůstá. Pro ženu řidičku může být výhodou jistota zaměstnání, stálý plat, „čistá hlava" při návratu ze zaměstnání, ale i různé benefity," vypočítává důvody mluvčí DPMLJ Martina Poršová.

„To musím opravdu potvrdit. Firma se o nás dobře stará. Nemám pocit nejistoty, který často vnímám u svých známých. Příjemný je i přístup současného ředitele. Přijde, podá ruku, zeptá se na práci. To se dřív nestávalo," doplňuje Vaňková.

Pochvaluje si i zaměstnavatel. „Ženy jsou velmi loajální a přizpůsobivé. Pro cestujícího může být výhodou pocit bezpečí, který svým způsobem ze ženy za volantem velkého vozu vyzařuje," říká ústy své mluvčí.

Na druhou stranu jsou ženy psychicky méně odolnější než muži a často musejí snášet nevybíravé útoky některých pasažérů. „Pravda je, že lidé jsou čím dál hrubší a arogantní. Běžné je tykání. Fyzicky mě ale zatím naštěstí nikdo nenapadl. Ani neokradl, což řada mých kolegů bohužel říct nemůže," potvrzuje Vaňková.

„Bohužel ještě stále mají menší respekt u cestujících, kteří si povolání řidiče autobusu více spojují s muži," doplňuje mluvčí společnosti BusLine.

Přesto zájem o práci u dopravních podniků mezi ženami stoupá. Svědčí o tom, že na kurz se přihlásilo celkem 35 zájemců a zájemkyň. Motivací je kromě sociální jistoty a přístupu zaměstnavatele například k řidičkám matkám, také výše platu. Ta se, jak shodně tvrdí mluvčí obou dopravních podniků, nijak neliší od platů jejich mužských kolegů.

Služebně nejstarší řidička u BusLine sedá za volantem městského i dálkového autobusu už 10 let. Průměrný věk řidiček je 39 let.