Zájem o přírodu podnítily u Miloslava Nevrlého zejména Jizerské hory, jichž se stal skutečným znalcem. „Bible" milovníků hor, za kterou je považována Kniha o Jizerských horách , která poprvé vyšla v roce 1976, zaujala nejen pro svůj jazyk a téma, ale i proto, že v tu dobu již přinášela obraz hor, který kvůli emisím z nedalekých německých a polských tepelných elektráren rychle mizel. Kniha se dočkala už čtyř vydání, naposledy v roce 2007. Svého času znal Miloslav Nevrlý české, slovenské či rumunské hory lépe než většina místních. Právě Nevrlého putování stálo u zrodu publikací, které o přírodě napsal.

Miloslav Nevrlý se narodil 29. října 1933 v Praze. Po ukončení studií na tamní Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, katedře zoologie (1957), dostal pracovní umístěnku do Liberce. Nastoupil do Severočeského muzea, kde působil (převážně jako vedoucí přírodovědeckého oddělení) až do roku 2000, kdy odešel do důchodu. Zde se setkal se spoustou německých knih, časopisů a vlastivěd, které začal třídit. Zároveň rád chodil do blízkých hor, které tehdy byly ještě liduprázdné. „Začal jsem v nich hledat to, co jsem se dočetl v těch materiálech. Naopak, co jsem našel v horách, jsem se snažil dohledat v publikacích. Přitom jsem si vytvořil kartotéku, která se mi později hodila," řekl v jednom z rozhovorů.

Nevrlý mimo jiné objevil a zkoumal unikátní netopýří zimoviště v Jizerských horách. Zapojil se také do skautu, znám je pod přezdívkou Náčelník. V roce 2003 získal Nevrlý druhé místo v anketě o osobnost Libereckého kraje, předloni obdržel Poctu hejtmana kraje.

Charakteristický literární styl

Nevrlého osobitý a čtivý literární styl se vymyká škatulkám. Mezi jeho díla patří Nejkrásnější sbírka (o Slovensku; 1998), Kouzelný Český ráj (2001), Chvály Zadní země (o Českém Švýcarsku; 2003), Zašlá chuť morušek (o Krkonoších; 2003), Kryštofovo údolí putování časem a krajinou (2005), Tři Iseriny (spoluautor; 2006), Podivuhodné chvíle se Sluneční písní (2008) nebo Jizerské hory na starých diapozitivech (2011). Je i autorem průvodců a turistických map.

Další knihy se autor psát nechystá. Výjimku by snad udělal, jen kdyby nějaký nakladatel chtěl vydat jeho příhody z mládí spojené s chytáním ptáků a ptačími pranostikami. „Je to takový nesplněný sen. Myslím si ale, že doba se za půlstoletí změnila natolik, že už by to asi nikoho nezajímalo," řekl Nevrlý. Sám pro sebe si příběhy psát nechce. „Nikdy jsem nepsal do šuplíku, vždy někdo něco chtěl, a tak jsem to napsal," dodal.

Právě jeho zájem o ptáky byl na počátku jeho budoucí kariéry zoologa. „Od 15 let jsem byl členem ornitologické společnosti, jezdil jsem za ptáky po celé republice. Tím jsem se dostal k přírodě a díky tomu jsem pak šel na přírodovědnou fakultu studovat zoologii," zavzpomínal.

Většina jeho života je spojená s Libercem, kam ho nasměroval před 56 lety jeho spolužák na univerzitě. Muzeum tehdy hledalo přírodovědce.

„Nepředpokládal jsem, že tady zůstanu. Přijel jsem s ruksakem a město mi připadalo nepřátelské, studené, germánské, kamenné. Neznal jsem tady ani jediného člověka," uvedl.

Dnes si nedokáže představit, že by bydlel někde jinde. Autor Knihy o Jizerských horách je známý také jako cestovatel, v posledních dvou letech ho ale omezuje zdraví. Loni podstoupil operaci kyčelního kloubu na pravé a před osmi týdny mu vyměnili kloub i na levé noze. Nyní se těší, až bude moci odložit berle a chodit zase bez omezení.

„Kvůli tomu jsem to absolvoval. Ale už to nebude tak, abych šel na tři týdny s ruksakem do Rumunska do hor a denně ušel 40 či 50 kilometrů, ty doby už pominuly," podotkl.

Velké cestování mu ale nechybí. „V mládí jsem se nachodil dost," podotkl. Před lety toužil navštívit Mongolsko nebo Skandinávii, což se mu nikdy nepovedlo. „Teď už je na to pozdě. Je to sen, který si nesplním a jsem tomu rád. To duchovní klima je takové, že člověk po tom touží v mládí, ale ve stáří si to už nedovede představit. Vím třeba, že když ležím na břehu jihočeského rybníka, na louce, tak mám stejný pocit, jako bych ležel na břehu Indického oceánu. Ale to člověk v mládí neví, to až v 80 letech," řekl. Na číslovku 80 u svého věku si už zvykl. Stárnutí přitom nepovažuje za žádnou vadu. „Jako zamlada už to nebude nikdy. Důležité je smířit se s tím psychicky, stárnutí je více méně příjemné," dodal.