Knihovna v jedné knize, osmý div světa nebo prostě jen Ďáblova bible. Největší ručně psaná kniha světa, v originále Codex Gigas, je k vidění v Českém Dubu. Zdejšímu Podještědskému muzeu se podařilo získat k zapůjčení jedinou existující kopii. Originál je ve Švédsku a už pět let neopustil sejf Královské knihovny ve Stockholmu.

Pozoruhodné literární dílo stvořené na počátku 13. století v Čechách budí pozornost všude, kam se dostane. Přestože jde o kopii, mystérium obklopující knihu je takřka hmatatelné.

„Nejsem věřící, ale budila ve mně obrovský respekt. Ke knize samotné i k jejímu autorovi," podotkl Jiří Fogl, umělecký knihař ze Žamberku, který v roce 2007 faksimilii Ďáblovy bible svázal. Na starost měl i tvorbu obálky, kterou vytvořil k nerozeznání od originálu. Místo pergamenu však museli tvůrci použít papír, replika by totiž byla nesmírně drahá. Ve 13. století na ni bylo použity kůže ze 160 oslů. Na výrobu desek repliky byla použita hovězí kůže dovezená z Polska o rozměrech 1,2 krát 1,4 metru. Na zdobení použili vůbec nejstarší techniku, která se na knihách používala, a to slepotisk. Zdobení obálky trvalo tři dny.

Podle ředitelky Podještědského muzea Český Dub Hany Spěšné bude Ďáblova bible vystavena do 28. dubna, přičemž 12. dubna od 19. hodin sem přijede přednášet Jiří Fogl.

Pekelník na straně 290

Čím je vůbec Ďáblova bible zajímavá? Když pomineme její úctyhodné rozměry 92 centimetrů na výšku, 51 na šířku a váhu 75 kilogramů, je to především tajuplný obsah. Kniha totiž obsahuje latinsky psaný etalon tehdejšího vědění celého světa. Starý a Nový zákon, Kosmovu kroniku, lékařské, přírodovědné a historické spisy, včetně obranných zaklínadel pro vyhánění démonů. Největší pozoruhodností je pak vyobrazení ďábla na straně 290, které dalo knize svůj název.

Co možná nevíte: Ďáblova bible vznikla počátkem 13. století v podlažickém klášteře u Chrudimi. Záměrem autora bylo shrnout veškeré vědění do jediného díla. Složitými cestami se kniha dostala do Prahy, kde obohatila sbírky císaře Rudolfa II. Během Třicetileté války v roce 1648 byla během švédského plenění Prahy odvezena do Stockholmu, kde je dodnes. O navrácení knihy se pokoušel i prezident Václav Havel, ale Švédové ale reagovali prohlášením, že „to by se mohla začít vyprazdňovat všechna evropská muzea." Umožněno byla alespoň vytvořit digitální scany originálu a vytvořit z nich kopii. Od září 2007 do března 2008 byl originál zapůjčen na výstavu v pražském Klementinu.

„Dodnes netušíme, kdo a proč knihu sepsal. Obtížně s ní manipulují čtyři lidé, špatně se čte, musíte na ní skoro ležet. Myslím, že vznikla proto, aby byla první na světě. Aby budila údiv," svěřil se Jiří Fogl.

Respekt z knihy má i českodubský spisovatel, fotograf lékař Zdeněk Jodas, který zapůjčení Ďáblovy bible zařídil.

„Když jsem ji spatřil poprvé vystavenou v Kolíně, bylo to pro mě něco nepředstavitelného. Ztratil jsem řeč. Je to magická kniha," svěřil se Deníku.

Rozluštit původ rozsáhlého díla se pokoušeli mnozí historici. Bezúspěšně. Možná i proto se mezi lidmi začal tradovat mýtus, že knihu chtěl během jedné noci sepsat hříšný mnich, který tím měl vykoupit svůj trest zazděním zaživa. Když o půlnoci zjistil, že to nesvede, povolal si na pomoc ďábla, který knihu dokončil, pasáže z bible samozřejmě s velkým sebezapřením. Jeho kresba pak měla připomínat, kdo s psaním vypomohl. Pojednává o tom i český film Ďáblova lest.