Kliknutím zvětšíteDevítiletý samec Hugo, desetiletá samice Mano a tříletá Amálka mají za sebou jedno ze dvou představení pro veřejnost, sklidili potlesk a pochutnali si na zasloužené odměně. Teď je čeká volno a odpoledne opět předvedou, co všechno umí. „Neděláme žádný cirkus, lachtani cvičí rádi, protože je to baví,“ říká hlavní ošetřovatel a chovatel lach tanů Petr Honc, který v liberecké zoo pracuje tři roky.
Jak jste se dostal k práci hlavního ošetřovatele a chovatele lachtanů?
V liberecké zoologické zahradě pracuji od roku 2015, a ač jsem sokolník, přidělili mě nakonec k úseku šelem, kam patří lachtani. Zpočátku jsem znal jen jejich jména, ale za tu dobu jsem se vypracoval na hlavního trenéra.
Jaké byly vaše začátky?
Není lehké přijít k lachtanům. Představa, že jim hodíte rybičku a oni všechno udělají, opravdu není platná. Navíc člověk nesmí mít trému vystupovat před lidmi. Ne každý dokáže mluvit před lidmi a zároveň ovládat zvířata, to patřilo na začátku asi k tomu nejtěžšímu.
Někteří lidé přirovnávají cvičení lachtanů k cirkusu. Dá se to vůbec srovnávat?
Určitě ne. Lachtani nedělají nic, co musí, oni to naopak chtějí dělat. Věřte mi, když ten lachtan chtít nebude, z vody ho prostě nedostanete. Navíc cvičení není o tom, že jsou hladoví. Ta ryba je za odměnu, nikoliv krmná dávka, kterou by dostali, i kdyby necvičili. Jak říkám, hladové zvíře je zlé zvíře. (smích)
Takže se dá říci, že to lachtany baví?
Přesně tak. Naši chovaní lachtani jsou hravá, přátelská a kontaktní zvířata. Jsou rádi, že s nimi cvičíme.
Jak je motivujete k výkonům?
Nepoužíváme žádné fyzické tresty, ale pozitivní metodiku. Za správně provedený cvik dostanou jako odměnu rybu. Jak se chováte ke zvířeti, tak se bude chovat k vám. Nepotřebuji, aby mi dvousetkilový samec ukázal, že něco dělám špatně. (smích)
Co děláte, když chcete lachtana potrestat?
Největší trest je ignorace. Věnuji se zbylým dvěma a za nějakou chvíli už to jde a lachtan chce spolupracovat.
Předpokládám ale, že se dokáže lachtan ubránit…
Máme naštěstí lachtany, co se narodili v lidské péči. Zvykali si od začátku na lidi, ale do hlavy jim samozřejmě nevidíme. Největší problém nastává počátkem července, kdy vypuká období lachtaní říje. Ve volné přírodě se kolem samce utvoří harém dvaceti až třiceti samic a on nemůže jít do vody, aby ho nenahradil jiný samec. V tu dobu se s nimi ani cvičit nedá. Pokud nechce spolupracovat samec, samice si dělají, co chtějí, jelikož vůdčí silou je právě samec.
Takže vůdce ve skupině nejste vy?
Já tam vlastně jen tahám za ty provázky, snažím se, aby lachtani dělali, co se po nich chce.
Dal by se vycvičit i lachtan pocházející z otevřené přírody?
Šlo by to, ale v dnešní době se už lachtani neodchytávají, navíc nepatří mezi ohrožené druhy. Odchytávali se mladí jedinci, člověk musel mít jen větší trpělivost. Zvíře časem pochopí, že mu neublížíte, dáváte mu nažrat, má to jednodušší než venku.
V čem je další výhoda toho cvičení?
Zaprvé si protahují svaly. Zadruhé jde o narušení stereotypu, neplavou jen v bazénu bezmyšlenkovitě tam a zpět. Navíc umí dost cviků, a jelikož každý kolega má jinou sestavu, musí namáhat mozek a přemýšlet, co konkrétního po nich cvičitel chce. Cvičení nám také umožňuje provádět drobné zdravotní prohlídky, jako je kontrola ploutví a chrupu. Lachtani to berou jako hru a v případě potřeby si pak nechají veterinářem udělat také sono, rentgen nebo odběry krve a nemusíme je složitě uspávat.
Jak probíhá taková výuka nového cviku?
Aktuálně je učím jen já. Máme naštěstí hodné a učenlivé lachtany, ale je potřeba být trpělivý. Zvíře není hloupé, ale musíte najít cestu, jak mu to vysvětlit. Navíc od sebe okoukávají. Například Mano dlouho trvalo naučit se mávat, zvedla ploutev, ale chyběl pohyb. Hugo to uměl hned první den a dostal rybu jako odměnu. Hned druhý den to už uměla i samice, prostě to okoukala s vidinou ryby.
Co kromě trpělivosti vyžaduje vaše pracovní pozice?
Nemít strach. Zvířata ho vycítí a zkoušejí pak různé věci. Neublíží vám, ale například neposlouchají pokyny. Na druhou stranu nemůžete přijít jako king. Je potřeba mít vzájemný respekt a vybudovat důvěru.
Nedělá vám někdy problém citová vazba?
Mezi nejdůležitější věci patří, že vy nesmíte zasahovat do výchovy. Samec si musí držet autoritu a vůdčí postavení. Nemohu jednoho rozmazlovat, pak by hrozilo, že dotyčného jedince vyloučí ze skupiny. Jsem loutkář, co tahá za provázky.
Máte nějaký nejkrásnější okamžik spjatý s lachtany?
Amálka je uměle odchovaná. Když jí bylo půl roku, nastal problém s krmením, spadla jí váha a uvažovalo se, co dál. Nakonec jsme se rozhodli ji uměle dokrmit. Zaváděla se jí sonda přímo do žaludku. Nejkrásnější okamžik byl, když jsem tam seděl, mával jí před čumákem rybou a ona ji najednou snědla. To jsem věděl, že máme vyhráno.
7
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
