„Dříve tady pravděpodobně stály barvířské manufaktury. Literatura toho ale o tomto území mnoho neříká,“ poznamenává liberecký architekt Jiří Žid. Naráží přitom na dohledávání informací pro svou diplomovou práci, kterou zasvětil právě Papírovému náměstí. „Je to asi tím, že to vždycky byla taková normální čtvrť. Ale to je zároveň to nejdůležitější, co je tady potřeba uchovat. Zkrátka čtvrť, která nemá jiné ambice než být tím normálním městem, s byty a kavárnami v přízemní,“ načrtává Žid.

Plačící chlapec 

Na náměstí v dopoledních hodinách přichází barman, který odemyká jeden z oblíbených libereckých podniků. „Ráda tu jen tak relaxuji na barových teráskách a koukám kolem. Papírové náměstí je zkrátka mekkou pouličního umění,“ říká 22letá Liberečanka Veronika Vaníčková. Při takovém posezení se může například kochat ikonickou budovou, na které je odspodu až k oknu třetího poschodí namalovaný mužík v pruhovaném triku. Večerníčkovu čepici na hlavě a z očí mu tečou slzy. Vedle něj se tyčí vzkaz Developeři, neničte centrum!

Pokud by sem ale přišla ve večerních hodinách, naskytl by se jí zcela jiný pohled. Ačkoli je místo zanedbané, po setmění se pravidelně mění v oázu nočního života. „Je dobře, že tu jsou bary, protože to tady udržují při životě,“ zdůrazňuje architekt. Vedle sebe tu funguje přes pět podniků. Jejich nabídka sahá od koktejlů a orientální kuchyně po regionální pivo, což láká různé skupiny lidí. „Chodím sem rád, protože to mám jen pár metrů od bytu. Člověk si může posedět na pivu a případně se i později přesunout do vedlejších barů na něco ostřejšího,“ říká 32letý Martin Szollos z Liberce.

Honosná fabrika

V jistém smyslu přitažlivého ducha místa využil v nedávné době také další podnikatel, který umístil restauraci do místní historické budovy. „Je to bývalá fabrika, a přitom je to tady asi ten nejhonosnější dům. Má svou vážnost a důstojnost,“ chválí Žid světlou budovu s cihlovými obrubami kolem oken. Příběhem budovy ovšem není jen průmyslová výroba. Dříve tu fungovala restaurace Hůlka, na které podle Žida vyrostla jedna generace Liberečanů. „V 90. letech to byla skutečně legenda. Když někdo jel hrát třeba z Berlína do Itálie, zastavil se tady,“ vypráví Žid.

Od náměstí s restaurací a bary vede nevzhledná asfaltová ulice U Stoky. Před místem, v němž přechází ve schody do horního centra, ji křižuje Lucemburská ulice. „Město ji docela pěkně zrekonstruovalo. Vrátila se sem původní dlažba, která pod tím asfaltem byla schovaná, a najednou to má městský charakter vydlážděné ulice,“ hodnotí architekt místo, kde se mimo jiné narodil Vlasta Burian.

Po vzhlédnutí nad dlaždičky je už ale pohled o něco horší. Prázdná zelená plocha, garáž s graffiti a nad zídkou další trávou zarostlá plocha. „Tady vidíte torzo bývalých teras,“ ukazuje nad zídku architekt. Podle návrhů z jeho diplomové práce bylo možné prostor využít třeba pro jejich obnovení a rozšíření. „V projektu jsem navrhnul rekonstrukci teras a přidání nové. V tom svahu by byly krásné na posedávání v jižním slunci a člověk by měl i výhled na Ještěd,“ vykresluje.

Obří dům nechtěli

Pokračování příběhu takzvaného Papírového náměstí začal už v roce 2008 řešit městský odbor strategie, kdy vydal podmínky regulující novou výstavbu. Tou se má stát obytný dům. Proti výslednému návrhu, domu o 105 bytech, však začala podepisovat petice laická i odborná veřejnost. Za spolek Zbytek, chránící kulturní hodnoty, se zapojil právě i Jiří Žid. Nyní plánuje Kancelář architektury města vypsat na území urbanistickou soutěž. „Na jejím základě vznikne ucelený plán rozvoje území, který se, doufám, stane součástí podkladů územního plánu,“ načrtává městský architekt Jiří Janďourek.

Prostor zatím charakterizuje především parkoviště, desítky bot pověšených na starém telefonním drátě a terasa místního baru. Vedle ní se rozkládá prázdná plocha po zbourané budově. „V tomto místě bude jednou možná stát pětipatrový dům, a to je naprosto proti charakteru tohoto místa. Je jedno, když sem nezapadne jeden malý dům. Problém je, když je velký a navíc uprostřed celého prostoru,“ říká architekt. Ukazuje přitom na šedivý terasový dům přilehlý k bývalé továrně, který je zde jednou z mála novostaveb.

Jak bude vypadat Papírové náměstí v budoucnu, ještě jasné není. Prozatím chce vedení města alespoň scelit pozemky vlastněné několika soukromými majiteli, a to nejlépe právě do rukou města. „V kanceláři architektury města jsme připravili společně s jinými odbory návrh na směnu pozemků s firmou Syner. Pozemky v majetku města jsou pak cestou, jak zástavbu v území skutečně ovlivnit, a to jak prostorově, tak i funkčně a ekonomicky,“ vysvětluje Janďourek.