S kolegou editorem jsme řešili zajímavou otázku, jaký by měl člověk být, aby se mohl nazývat Liberečanem, nebo alespoň pravým Liberečanem.

Takový člověk by měl nejen bydlet v tomto regionu, ale předně lze spravedlivě očekávat, že si je vědom faktu, kdy právě on (ona) je přímo živou součástí regionu.

Pravý Liberečan ví, že poznáváním Liberecka pozná i více sám sebe.

Pravý Liberečan není slepý. Jistě si je vědom mnoha nešvarů, které se v tomto městě stále vyskytují. Vědom si však toho, že je součástí jednoho celku, nebojí se věc pojmenovat.

Pravý Liberečan ví, že Liberečané vedle svého pověstného sarkasmu a chladu jsou si vědomi svého rovného postavení.

Pravý Liberečan je tak trošku rejpal, ale myslí to dobře. Jen říká, kudy by se jít nemělo.

Pravý Liberečan je člověk svobodný duchem. To je také možná důvod, proč si tak dlouho nechává všechno líbit.

Pravý Liberečan však není úplný flegmatik, ač to tak vypadá, jen počká, až situace nazraje chvíle, kdy vážně pozvedne svůj hlas.

Pravý Liberečan se nepřetrhne, a také proto mu vždy tak dlouho trvá, než usoudí, že je situace hodna jeho názoru.


A hlavně, pravý Liberečan právě teď drží v ruce Liberecký Deník.