„Při náhlém zvratu počasí zůstal na trati jediný běžec, Bohumil Hanč, kterému však ve vánici docházely síly. Jeho přítel Václav Vrbata mu dal svůj kabát, ačkoli věděl, že tím nasazuje vlastní život, kterým také nakonec za nezištný čin zaplatil,“ připomněl fakta mluvčí HS České republiky Radek Zeman.

Tento den se tak vepsal do historie českých hor jako symbol nezištné pomoci i za cenu nasazení vlastního života. Přesně to má v popisu své práce Horská služba. Letos si připomene 84 let svého trvání.

HISTORIE ZÁCHRANÁŘŮ SAHÁ DO 19. STOLETÍ

Historie horských záchranářů sahá ale až do předminulého století. Už v roce 1850 vznikla koncesovaná služba horských průvodců a nosičů, kteří museli prokázat i znalosti zdravovědy. Lékaři školili v poskytování první pomoci v horách také hasiče, členy spolků zimních sportů a místní obyvatele.

První organizovaná záchranná akce proběhla v Krkonoších už v zimě roku 1900. Do roku 1934 v horách vznikl samostatný záchranný sbor o šesti oddílech, který tvořili hasiči, učitelé lyžování a sportovní oddíly. Oficiálně však Horská služba zahájila svou činnost 12. května 1935. „Už tehdy ale bylo datum skonu Hanče a Vrbaty určeno jako Den Horské služby,“ připomněl ústřední náčelník Horské služby ČR Pavel Antl.

Činnost horských záchranářů pokračovala až do druhé světové války. Během ní byla sice formálně přerušena, fakticky ale pokračovala dál. Po roce 1945 došlo k velkému rozmachu a po vzoru Krkonoš začaly stanice HS postupně vznikat i v dalších pohořích. Mezi prvními byly v roce 1948 Jeseníky a Šumava. O rok později vznikla stanice HS v Orlických horách, v roce 1951 v Beskydech.

PRVNÍ STANICE POD JEŠTĚDEM

Jizerské hory oslaví letos 65 let od založení v roce 1954. „Naše úplně první stanice vznikla v souvislosti s lyžařským vlekem na Pláních pod Ještědem, kde bylo potřeba řešit úrazy na sjezdovce,“ přiblížil náčelník HS Jizerské hory René Mašín. Centrální část Jizerských hor v té době pokrývali záchranáři z Krkonoš. Postupně se začaly budovat stanice v Bedřichově, na Smědavě, Tanvaldském Špičáku a na Severáku. K nim pak přibyly základny v Horním Polubném, osadě Jizerka a v Pasekách nad Jizerou. Jako poslední se v souvislosti se singltrekem otevřela služebna v Lázních Libverda.

Na všech těchto osmi stanicích působí v zimě 16, v létě 15 profesionálních záchranářů, jimž o víkendech a svátcích pomáhá čtyřicítka dobrovolníků. Podle Mašína jsou to lidé napříč všemi profesemi od dělníků přes právníky až lékaře. Všechny ale spojuje láska k horám a touha pomáhat druhým v nebezpečí. „Je to v podstatě spolková činnost. Hodně podobná dobrovolným hasičům,“ přiblížil Mašín.

PŘIBÝVÁ LYŽAŘŮ I ZÁSAHŮ

S přibývajícím počtem lyžařů roste také počtu zásahů. Jen od začátku letošní zimní sezony museli jizerskohorští záchranáři vyjíždět ke zraněným či ohroženým turistům už 924krát. V celé republice museli zasahovat u 7256 případů, téměř polovinu jich mají na kontě Krkonoše.

Vůbec nejčastěji zasahuje HS na sjezdovkách, výjimkou ale není ani záchrana lidí v lavinách nebo pátrání po zbloudilých turistech v extrémních podmínkách. Třeba takových, jaké panovaly 24. března roku 1913, kdy počasí přešlo během krátké chvíle ze slunného předjaří do drsné zimní vánice. A záchranáři se musí vydat do terénu bez ohledu na vlastní bezpečí. „Dnes máme jiné technické možnosti i vybavení, ale riziko, zvláště v lavinách, stále trvá,“ potvrdil náčelník HS Krkonoše Pavel Jirsa.

Oběti na životech si však členové horské služby připomínají v jiný den. Každoročně 16. ledna na Sněžce. Tam v roce 1975 zahynuli záchranáři Štefan Spusta a Jan Messner. Zachraňovali turistu, který se při sestupu ze zledovatělého vrcholu zřítil na strmou polskou stranu. Protože ale nešlo o plánovanou záchrannou akci, neměli s sebou jisticí pomůcky. Přesto neváhali a rozhodli se mladému lékaři ihned pomoci. Zaplatili životem.