Farář Pavel Andrš byl povolán na fary v Raspenavě, Mníšku a Hejnicích po smrti zdejší velké osobnosti, pátera Miloše Rabana. Nebylo to úplně jednoduché, ale nakonec se s místními lidmi sžil. Od smrti Miloše Rabana uplynuly v minulém týdnu tři roky a tak se i Pavel Andrš za svým předchůdcem ve vzpomínkách trochu pootočil.

Když se řekne Miloš Raban, co se vám vybaví?

V první řadě obličej, protože si ho pamatuji. A pak takové jedno přirovnání. Jeden náš přítel o něm říká něco, co je celkem trefné. A sice že byl svíčka, která hořela z obou stran a ne, jako všechny ostatní, z jedné. On býval všude. Byl personou mnoha aktivit a činností.

Byli jste přátelé?

Ano, i když ne zase tak velcí. Věděli jsme o sobě a hlavně když jsem se stal knězem, jsme se více potkávali. Já jsem v létě jezdil do Hejnic, on mě zase navštěvoval v Římě během mého studia, když tam zavítal.

Jak to vlastně bylo po jeho smrti? Kdy jste se dozvěděl, že právě vy ho máte nahradit?

Miloš zemřel po Třech králích v roce 2011, tehdy jsem byl právě v posledním ročníku studia v Římě. Věděl jsem, že je nemocný a později i to, že zemřel. Ale vůbec mě nenapadlo, že zrovna já přijdu na jeho místo. Ostatně on tady pracoval souběžně s polským knězem Jackem, který za něj při pobytu v nemocnici a později po jeho smrti převzal mše svaté, křty. Takové ty kněžské věci. Všeobecně se myslelo, že ho nahradí on.

Proč tomu tak nebylo?

To přesně nevím,byl jsem v té době ještě v Římě a připravoval se na závěrečné zkoušky. Nicméně tak se rozhodl biskup Jan Baxant. Jacka odvelel do nedalekého Nového Města pod Smrkem a rozhodl se, že na jeho místo přijdu já.

Kdy jste se to dozvěděl?

Někdy v květnu a takovým úsměvným způsobem. Volala mi máma a říkala, že ženské povídají, že jdu do Hejnic. Tenkrát jsem to považoval za nesmysl, vždyť tu farář byl a navíc přijít na místo po Miloši Rabanovi…

Nakonec jsem ale psal biskupovi a ten to potvrdil. A omlouval se za způsob, kterým jsem se to dozvěděl. Chtěl mi to říct osobně, ale před zkouškami mě nechtěl stresovat.

Bylo těžké se s místními lidmi sžít?

Já jsem se sem vlastně vracel po dlouhých dvanácti letech, protože to tady velmi dobře znám. Bylo to zvláštní a v první chvíli ne úplně jednoduché. Trochu to tady mezi lidmi kvůli odchodu otce Jacka vřelo. A já jsem vcelku nevěděl, do čeho nastupuji. Byl jsem tehdy, jak se říká, nepopsaný list. Ale vyrovnal jsem se s tím a myslím, že i místní lidé.

Jak dlouho trvalo, než vás vzali za svého?

Vždycky je náročné, když kněz přijde na nové místo, zejména tam, kde dlouhá léta působil někdo jiný. Ale myslím, že tak po roce už bylo vše v pořádku. Lidé, kteří jsou mi nejbližší na farách i ti, kteří chodí do kostela pravidelně, jsou už mými přáteli. A ti ostatní, o těch se možná nikdy nedozvím, co si o mně myslí. I když někdy také ano, protože se ke mně drby dostanou a to pak žasnu, co se na sebe dozvídám.

Když jste u pravidelných návštěvníků kostela, kolik je aktivních věřících?

Asi jako všude na severu Čech. Těch pravidelných návštěvníků, věřících římskokatolické církve, protože jsou tady i církve jiné v okolí, je kolem jednoho procenta obyvatel. Trochu jiné je to v Hejnicích, kde je poutní bazilika a jezdí tam lidé z celé republiky. Ale těch místních je opravdu jen kolem toho jednoho procenta. Žádné davy.

Pojďme se teď dotknout tématu, které je aktuální a pro mnohé lidi kontroverzní. Poslední den minulého roku byl poslední termín, ve kterém si mohla církev zažádat o vrácení majetku v rámci církevních restitucí. Využili jste tohoto svého práva také tady na Frýdlantsku?

Nechci o tom moc podrobně mluvit, ale ano. Už Miloš Raban si nechal zpracovat mapu, na které byly tyhle pozemky a co se týče třeba Raspenavy, tady by se dalo žádat o půl města. Ale to samozřejmě nemůžeme chtít. Na těch pozemcích stojí dnes domy, železnice. To se může stát předmětem nějakého jiného vyrovnání, ale fara nic z toho chtít nebude. Nikdo se nemusí bát, že mu vezmeme půdu pod domem. Jsou to spíše louky, lesy, o které žádáme. Ale to řízení je otázkou několika let. Až bude výsledek, dáme o tom vědět příslušným starostům, kterých se to dotkne spíše pozitivně.

Slýcháte podobné obavy lidí o majetek?

No, zaslechl jsem jeden hospodský názor, že Hejnice byly určitě bohaté proboštství, takže tam toho budeme chtít hodně. Ale je to naopak, zrovna tam nezískáme nic. Hejnice byly poutní bazilikou a klášterem františkánů, žebravých řeholníků, kteří toho moc nevlastnili. Klášter byl vydržován rodem Clam-Gallasů.

Byl jejich patronátním územím a oni ho s bazilikou udržovali. Takže co se týče Hejnic, tam mohou být lidé úplně bez obav. Naše nároky se opravdu týkají spíše historických farností, jako je Raspenava nebo Mníšek.

Pavel Andrš

Narodil se 8. 4. 1977 v Liberci

- Vystudoval Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy, obor teologie

- V letech 2006 2008 působil v Ústí nad Labem v duchovní správě

- V letech 2008 2011 studoval v Římě Lateránskou papežskou univerzitu, kanonické právo

- Od září 2011 působí jako farář v Hejnicích, Raspenavě a Mníšku