Život v liberecké zoologické zahradě poznamenala na konci dubna smutná událost. Z důvodu vážných zdravotních problémů spojených s nadprůměrně vysokým věkem se zoologové a veterináři rozhodli přistoupit k utracení slonice Rání. Ta byla nejstarší obyvatelkou liberecké zoologické zahrady a druhým nejstarším slonem v Čechách. Dožila se 58 let. Její úhyn avšak neovlivnil budoucí plány spjaté s chovem slonů.

V Zoo Liberec chovají slony více než šedesát let a za tu dobu zde pobývaly celkem čtyři slonice. Nyní musí reagovat na novou českou legislativu, která zpřísňuje podmínky chovu volně žijících zvířat. Dynamicky se mění také především prostorové požadavky evropského záchranného programu chovu slonů v zoologických zahradách. „Aktuálně procházíme transformací, v rámci které zřizovací povinnost převezme Liberecký kraj, ale město Liberec dále zůstává ve hře prostřednictvím desetiletého investičního závazku. Tato transformace nám sice na pár měsíců bere část organizačních kapacit, na druhou stranu dává naději na plánovaný desetiletý rozvoj,“ zdůraznil ředitel Zoo Liberec David Nejedlo.

Složité a případně i finančně nákladné rozhodnutí ovlivní podobu zoo na další desítky let a musí tedy projít kritickou úvahou a diskuzí s odborníky. „Probíhají intenzivní jednání a snažíme se najít to nejlepší možné řešení jak pro slony, tak pro návštěvníky. Prosíme proto veřejnost, aby nám dopřála čas a byla trpělivá,“ sdělil Nejedlo.

Slonice Rání se v posledních dnech svého života potýkala se zdravotními problémy trávicího traktu a nepomohla ani opakovaná medikace. „Úhyny patří k životu v zoo stejně jako mláďátka. V případě Rání se nám dostalo od veřejnosti neuvěřitelného množství podpory. Negativních komentářů bylo naštěstí pouze minimálně. Za to jsme velice rádi, protože především pro chovatele z úseku slonů to byly těžké okamžiky,“ podotkla mluvčí liberecké zoo Barbara Tesařová.

Ve výběhu tak zůstala Bala, která první dva týdny po úhynu své sloní „parťačky“ projevovala známky nervozity. Došlo u ní ke zvýšení sekrece temporálních žlázek, které se nacházejí na hlavě mezi očima a ušima. To značí zvýšenou emoční aktivitu, ať už jde o stres nebo radost. „Paradoxně Baly komplikovaná povaha byla v tomto případě výhodou a pomohla jí situaci zvládnout lépe. Přestože bývala členkou větších sloních skupin, měla problém se začlenit a většinu svého života tak vyrůstala vyčleněná mimo stádo,“ upřesnil chovatel Milan Baranovský.

K Bale se starší slonice chovala velice trpělivě a přestože pro ni byla jakousi vůdkyní a mentorkou, nikdy své vůdčí pozice nezneužila.

Podle slov chovatele byla Rání velice chytrá, emotivní, tolerantní a celkově výjimečná právě svou povahou. Své ošetřovatele ráda často škádlila a i trochu zlobila. Byla známá tím, že stále něco vymýšlela. „Svou radost dávala najevo takovým specifickým zvukem připomínajícím cvrlikání. Tím také každé ráno vítala své ošetřovatele,“ přiblížil Baranovský. Neopomněl zmínit ani její schopnost rozebrat každý visací zámek, který u ní ve výběhu byl. „Všechny typy zámků, které ošetřovatelé vyzkoušeli, se Rání podařilo otevřít. Firmy vyrábějící zámky to pak braly jako výzvu a posílali k nám své výrobky na test pevnosti a odolnosti,“ dodal se smíchem.

Zoo Liberec je hlavním partnerem neziskové organizace Save-elephants, která od roku 2012 bojuje pro ochranu obou druhů afrických slonů, savanových a pralesních. Působí zejména v Kongu, Čadu a Kamerunu, a to jak na protipytláckých aktivitách, tak i zmírňování konfliktu mezi slony a lidmi o zdroje a částečně i na osvětě. „Mezi hlavní projekty minulých let patřil speciální výcvik a zapojení detekčních psů zaměřených na vyhledávání pašované slonoviny, munice, trofejí ze zvířat a zejména tzv. bushmeatu nebo-li masa zvěřiny,“ nastínila aktivity Barbara Tesařová. Kromě toho podniká spolek rovněž utajená vyšetřování černého obchodu se slonovinou a jinými ilegálními produkty. Podařilo se mu iniciovat několik zatčení vedoucí k odsouzení pytláků a především překupníků.

Jako první přicestovala do Liberce ve zvláštním vagónu plzeňského rychlíku ze zoo v německém Hannoveru v říjnu 1958 dvouletá samice slona indického Kitty. V městě pod Ještědem strávila sedm let, uhynula kvůli překrmení velkým množstvím nevhodné potravy nedisciplinovanými návštěvníky. „Následující dva roky se pak Zoo Liberec musela obejít bez slonů. Až v roce 1967 získala nové přírůstky, přibližně tříletou indickou samici Rání a o rok mladší samici Gaurí. Obě pocházely přímo z Indie, ze zoologických zahrad v Kalkatě a Mysore,“ sdělila Tesařová.

Slonice přijely do zoo na jugoslávské zaoceánské lodi, z přístavu na Balkánu pak dorazily kamionem. V roce 1974 dvojici indických slonů doplnila zhruba roční samice slona afrického Tana ze zoologické zahrady ve Dvoře Králové. Ta uhynula před Vánocemi roku 2001 na zástavu srdce po dlouhodobém onemocnění ledvin. O deset let později ji následovala i Gaurí v 47 letech.