Márnice, dříve také umrlčí komora, se užívá k dočasnému uložení lidských ostatků. V dřívějších dobách sloužila i k ověření, zda je jedinec opravdu mrtvý. V současnosti ji využívají hlavně v nemocnicích, na hřbitovech nebo v pohřebních ústavech a ve většině případů jsou její součástí chladicí boxy.

Márnicí z 18. století se mohou pochlubit ve vesnici Kryštofovo Údolí na Liberecku. Místní nadšenec Martin Chaloupka ji za vlastní finance v roce 2010 opravil.

„Již dlouhá léta byla nepoužívaná a bylo mi líto, jak chátrá. Chtěl jsem ji dát trochu do kupy a zařadit mezi turistický produkt obce, jenž se snažíme stále rozšiřovat," vysvětlil Martin Chaloupka.

MÁRNICE KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ „… Bývaly doby, kdy fara, hospoda, škola, radnice, kostel a také márnice plně šly se svými obyvateli. A obyvatelé mladí i staří žili plně s nimi… Když například skončilo vyučování v místní škole a děti zjistily, že pan kostelník nechal otevřené dveře márnice, aby vyvětral, a přitom věděly o chystaném pohřbu, tak sázky o to, kdo proběhne kolem otevřených dveří márnice dosahovaly až počtu padesáti cvrnkacích kuliček. Je znám i případ prohraného praku…"

Kryštofoúdolská márnice je součástí lidově barokního kostela. Do padesátých let v márnici viselo osm deskových obrazů tématicky nazvaných Tanec smrti, které jsou nyní uloženy v Severočeském muzeu v Liberci. Chaloupka se domluvil s ředitelem muzea a nechal zhotovit kopie obrazů, ty v márnici visí. Do umrlčí komory nahlíží turisté přes mříže. Zachovaly se původní máry, svícny a krucifix, ale i zmiňované kopie olejomaleb anonymního tvůrce z období kolem roku 1760. Na každém díle je vyobrazen kostlivec, jež symbolizuje Smrt, která nečekaně překvapuje příslušníky různých stavů a věkových skupin vojáka, důstojníka, ševce, dřevorubce, pána a další.